Zločin a trest

Ako debut vôbec nie zlé. Kaurismäkiho tvorbu som odkladal veľmi dlho a teraz prišla tá chvíľa zoznámiť sa s ním. Čo sa mi veľmi páčilo, bolo aplikovanie Dostojevského príbehu do súčasnosti a tým sa príbeh posúva na inú rovinu. Výsledná podoba je tak iná ako literárna a to je podľa mňa veľké plus. Herci sú super, rovnako aj hudba, kde znejú anglické slová. Film sa nikam neponáhľa. Buduje príbeh postupne a dávkuje divákovi určité názory a pravdy. Ale nezamáva to s vami akoby malo. Nebudete to považovať za niečo čo vám otvorilo oči, ukázalo nové obzory a prinútilo vás k zamysleniu. Pričom látka si to žiadala. Ale ako debut je to natočené veľmi pekne. A ja verím, že podobne ako v prípade takého Jarmuscha aj Kaurismäki ma bude odteraz viacej prekvapovať. (18.03.2014)

Každá mužská postava okrem vraha má nevkusné fúzy. Celý čas som rozmýšlal prečo. Možno práve preto, že je vrah, tak je jediný na hladko. A možno to nemá význam žiadny, pretože tesne pred koncom sa objaví cameo jedného policajta bez mustáže. Tak som z toho blbec. Inak z výberu filmov, ktoré som doteraz od Fína videl je Zločin a trest jediný, kde nie je žiaden, ani implicitný humor. A nedýchal som od prvej scény po poslednú a "chvíľu" ani po nej. (13.07.2017)

Cesta tohoto režiséra k filmu a hovory o něm a o lidském žití jsou mi bližší než jeho dílo. Určitě mu ale přeji publikum, protože jeho filmy jsou "pomalé", je v nich čas k zamyšlení, neatakují efekty, ale jeho vypravování, jeho charakteristika postav a jejich jednání a činy, to mi nesedí. Nevěřím tomu. Podobá se těm režisérům a režisérkám, kterých je v současné době hodně. Film jsem viděl, ale jen pár stínů ve mě z něho zbylo. (22.06.2010)

Musím se připojit k názoru, že Kaurismäki vlastně okleštil předlohu o to nejzajímavější. Navíc mě zarazil scenáristický tah, který hlavní postavě dává motiv z minulosti. Ač to Rahikainen později popírá, na rozdíl od Raskolnikova má jasný motiv a tím pádem i vztah k oběti. Film má i zajímavé momenty, nicméně spíše plave v průměru, zvlášť pokud máte alespoň nějaký vztah k předloze. Nicméně zmíňka o sekyrách potěšila. 5/10 (14.06.2017)

Před časem jsem tuším napsal, že s tvorbou Akiho Kaurismäkiho končím, protože jsem viděl bez jakéhokoliv úspěchu již 3 dle zdejších ohlasů geniální filmy tohoto finského režiséra a vůbec mě ničím kromě občas zajímavé hudby nebo kamery neoslovily, spíše mě dokonale otrávily. Ale zdá se, že tak jako mnoho jiných undergroundových tvůrců, tak i finský svéráz Aki má ve své tvorbě chvillku, kdy natočil zcela „normální“ film. Aniž by úplně upustil od experimentu i některých typických prvků své další tvorby, nabídl Kaurismäki ve svém debutu velmi sympatickou psychologickou kriminálku s variací na Dostojevského Zločin a trest. Samotný děj z románu jen volně vychází, původní téma modernizuje, ale zároveň tam, kde se od předlohy značně odchýlí, tam hezky na původní román odkazuje v dialozích (např. „spousta času na to opatřit si sekeru a zabít třeba dva obchnodníky...“) a díky těmto změnám se nový příběh o zločinu a trestu z Helsinek 80. let stává i napínavým. Jednotlivé postavy jsou dobře propracované, vzájemně hrají mezi sebou zvláštní psychologickou hru, nejednou překvapí svým jednáním, aby se nám pak v jejich dialozích postupně odtajovala jejich motivace a myšlení. Víc než v hlavním antihrdinovi jsem si coby divák našel sympatický bod v povahově silné ženské hrdince a rovněž neotřele jednajícím policejním komisaři. Škoda, že film postrádal alespoň jeden skutečně výrazný herecký výkon, který by celý film povýšil o třídu ještě výš, ale jinak byl jsem na Akiho film až nebývale velmi spokojen. Navíc si to zachovalo z původního románu i tu silnou myšlenku. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (04.03.2021)