Thelma

Další velice zdařilý originální film o vymanění se dospívající dívky z rodičovské "péče" i z nadvlády staletí zakořeněných patriarchálních předsudků, strachů a násilných zásahů, o nalezení důvěry ve vlastní síly navzdory všem a o schopnosti jít svojí cestou a používat správně své dary.  *** O zázraku životní síly (Elektřina. Signál. Vzruch. Jak vznikl život? Jak to, že mobil funguje? Ty to víš? Je jedno, jestli v cigaretě byla tráva nebo jen tabák, když to stejně funguje. Svíčky. Světla. Tys mi poslala esemesku? Zmizení. Objevení se. Telepatie. Telekineze.) a síle interpretací, víře - záleží na tom, čemu nebo komu uvěříme, a podle toho budeme či nebudeme schopni svou silou vládnout. Čarodějnice. Dějiny šílenství. Babička. Zvracení symbolů (hadi, ptáci). *** Další povedená spolupráce dua Eskil Vogt a Joachim Trier. Ostatně! Ellen Dorrit Petersen, která zde ztvárnila matku, hrála ve Vogtově naprosto fantastické osvobodivě mindfuckové prvotině (Slepá, můj koment) právě onu ústřední úchvatnou slepou postavu, která celý společenský pohled na slepotu, na sílu a slabost, otočila vzhůru nohama. Eskila Vogta už nehodlám pouštět ze zřetele. *** (A ano, kdybyste se ptali: tenhle film bych rozhodně promítala v komponovaném večeru s Murénou.) *~ (06.06.2022)

Atmosféra dobrá, herečka v hlavní roli výtečná a technická stránka věci také moc chyb neměla. Jenže mě to přišlo celé takové banální a místy hodně nudné. V holce se probouzí sexualita a protože je vychovaná v křesťanském duchu, je pro ní fakt, že něco cítí k jiné ženě, docela problém. A protože má tak trochu nadpřirozené schopnosti, začne dělat bezděčeně menší paseku. A to je vlastně všechno. Jsou tu scény, které sice mají něco do sebe a třeba hned ta úvodní hodně navnadila. Jenže to jsou takové ojedinělé výkřiky do tmy, které se přetaví do zajímavějšího celku až v nějakých posledních dvaceti minutách. Čekal jsem teda mnohem víc. 55% (29.12.2017)

Různorodé recenze a hodnocení mě lákaly. A už jen takový detail jako nezvykle (skoro až nepříjemně) pomalý nájezd kamery na Thelmu v úvodu naznačoval, že film asi nepůjde vyšlapanými cestičkami. Což mi snímek potvrzoval po celou svoji dobu. Člověk si velmi rychle najde vztah k hlavní hrdince, vnímá společně s ní její nejistotu, ostych, ale zároveň také studiem na vysoké škole získanou svobodu. A když si k tomu člověk přidá její rodiče, sympatie k Thelmě ani nemohly být vyšší. S tím souvisely i výčitky svědomí vyvolávané výchovou manipulátora v podobě papínka. Jenže pak se začnou dít věci…a krom výborného hereckého výkonu hlavní protagonistky si člověk může plnými doušky vychutnávat působivou atmosféru a slušnou porci napětí. Navíc je tu pořád přítomná ta otázka; jsou to, co vidíme, jen představy/upravené vzpomínky či naopak pravda? K závěru mě už ale snímek pomalu přestával bavit, „přemisťování“ se totiž náhle rozšířilo i o další „jevy“ a mé nadšení takřka opadlo. Za většinu filmu dám ještě slušné 4*. (01.01.2018)

Nejde o to, co je vidět na povrchu, jde o to, co máte vidět uvnitř. Nenápadný děj o tiché studentce, která byla doma křesťansky vychována otcem lékařem a invalidní matkou. A pak přišel první záchvat. Tápaní a zničující poznání, že nic není, jak vypadá mez inebem a zemí. Skvělá Eili Harboe, perfektní atmosféra, moc se mi to líbilo. (05.06.2018)

Škandinávsky ponurá, vnútorne krehká dráma o osamelosti a skľučujúcej uväznenosti dospievajúceho človeka v náboženských myšlienkových mantineloch. Perfektne skĺbená s nadprirodzeným thrillerom hororových rozmerov, a s boľavým srdcom tlčúcim túžbou po naplnení prvej, “zakázanej” lásky. Úžasný, brilantne zrežírovaný zážitok a pravdepodobne európsky film roku. [Sitges FF] (11.10.2017)