Thelma

Jsem na Thlemu byl hodně zvědavý a nakonec jsem hlavně zklamaný. V první půlce mě poněkud rozladilo, že navzdory zdejšímu žánrovému zařazení z toho je jenom obyčejná lesbická romance, která v sobě má (aby se neřeklo) pár jakože strašně hlubokých symbolů (např. Thelma je ze silně věřící rodiny a při prvním lesbickém sexu jí do pusy vleze had), které ale ve vztahu se zbytkem filmu stejně nedávají smysl. I tak bych ale byl radši, kdyby to zůstalo na stejné vlně jako první polovina, protože ta druhá právě rozjíždí tu mysteriózní-fantasy zápletku (horor to nebyl ani trochu) a krásně se ukazuje, jak strašně prázdný ten film je. A hlavně na mě nechoďte s tím, že to má hlavně podporovat divákovu imaginaci a že si má všechno sám domyslet. Tenhle koncept fakt rád nemám a příběh si můžu vymyslet i sám. Od filmu ale čekám, že jeho režisér přesně ví, co točí a co chce říct. Klidně ať to všechno zamotá, ale ať dá nějaká vodítka, aby si to divák pospojoval. Ale tady? SPOILERY Co vůbec ta Thelma byla zač? Čarodějnice? Zlá nebo hodná? Nebo snad démon? Proč tátu zabila a mamince umožnila znova chodit, když z toho nijak nevyplývá, že by na ni byl zlý? Maminka je snad taky čarodějnice? Proč babička tak strašně rychle zmizela z děje, k čemu tam je? A ta lesbická zápletka s tím souvisí jak? Že poznáním vlastní sexuality se v ní otevřely i další nepoznané věci? Fajn, ale jaké? Co vůbec je ta schopnost nechat někoho zmizet? Jak funguje, k čemu je? Proč se Thelmě povedlo nechat Anju zmizet, ale pak ji zase hned vrátit? Proč se to babičce nepovedlo v mládí? Za všechno mohl ten její táta nebo co? Ta babička je od mámy nebo od táty? KONEC SPOILERŮ Těch otázek mám ještě dost, ale už tady si dost věcí domýšlím, třeba jak to s tou její rodinou vlastně je. Přitom by vůbec nebylo na škodu, kdyby to zůstalo u té lesbické romance a na nic si to nehrálo, protože takhle se to tváří jako strašně hluboké cosi a přitom je to jen blábol, který sází hlavně na to, že "náročné" diváky oblbne silnou atmosférou. Mě neoblbl, pardon. Spíš mi to přišlo úplně zbytečně rozvleklé, jelikož se tu ani nic nerozvíjí. Něco tak prázdného jsem od toho fakt nečekal, ale tak aspoň to mělo pár atmosférických scén, slušné herecké výkony a ta první polovina docela ujde, protože si nehraje na něco víc, než ve skutečnosti je. 2* (23.03.2021)

Výtvarně výtečný film. Pohledná dvacetiletá studentka katolička postižená schizofrenií je poprvé mimo dosah rodičů. Dívčí sexualita se probouzí. Vytváří mezirasové kamarádství s kamarádkou ateistkou. Artově mírně ujeté. Děj mnohdy nečekaný, ale kvůli vypadáajícímu rytmu nás nevtáhne. "Táta bydlí v Norsku, má spoustu dětí". "A jsi na něho naštvaná?". "Vůbec si nejsem jista, jestli má své děti vůbec rád, čím jsem starší, tím se ho snažím víc vytěsnit ze svého života." Režisér má zálibu v temných tónech. Harboe v titulní roli má obličej, který promlouvá beze slov. Velmi sdělný a vnitřně prozářený. Film je působivý, ovšem historka nepravděpodobná. (04.04.2018)

Jedna lesbická láska, jedna depresivní famílie a jedno nemilé tajemství. Ujetí Norové experimentují. První polovina je velmi svěží a působivá, úvodní sekvence dokonale zamrazí. Nakonec se ale mladá katolička přeci jen dočká univerzity, na jejíž půdě začne poznávat skutečný život se všemi vrcholy i pády. Postupně zároveň odhalujeme jedno (nadpřirozené) rodinné tajemství, které bude souviset právě se znepokojivým objevováním dívčiny vlastní osobnosti a sexuality. Podmanivé pojetí sešněrované náboženskými mantinely začne víc prostupovat k nahánění rodinných kostlivců, což sice přinese několik netriviálních témat k zamyšlení, ale rovněž rozmělní i to zajímavé, co jsme předchozí desítky minut sledovali. A solidně zamotá hlavu. Prostě první polovina je vizuálně je seversky odtažitá, příběhově přitažlivá a nepřeplácaná, druhá rovněž, ale už to prostě (možná nakombinováním dalších prvků) místy drhne. Co dodává na podmanivosti celého snímku je naprosto přesvědčivá Eili Harboe. Když si skládá střípky svého dětství, diváka mrazí, když se nejistě usmívá nad hloupými otázkami svých vrstevníků, znovu z toho mrazí. Potěší i debutující „něco mezi Alicií Vikander a Rosarií Dawson“ Kaya Wilkins nebo představitelé hrdinčiných rodičů. Ponuré i křehké zároveň. Ale něco mi tam nakonec (k těm čtyřem hvězdám) chybělo. (26.12.2017)

Norské lesbičky miluju, ale zrovna Thelmě bych se do kalhotek dostávat nechtěla, mohla bych si pak na loďce hrát na živou pochodeň nebo tančit jak píská, nebo spíš jak se škube. Thelma a její záchvaty, kdy vypadala, že dostala paralyzérem do prdele, jsou sice celkem kominické ale buddha ví jaká švanda to zase neni. Lesbických scén je ukrutně málo a ukáže se toho ještě míň, vlastně když nepočítám Thelminy kůzlata tak neuvidíme ani piču. A zrovna na tu jsem se těšila. Hlavně že tam po cigaretě kouří hada...Film není takovej průser jak se může zdát, dokonce je celkem fajn, jenže to tempo. To se nevleče to se táhne jak smrad z hajzlu na rybářský lodi. Než se něco začne dít ve více než náznacích, tak je skoro konec filmu a já zjistila, že místo našlápnutý pecky, co sliboval trailer, jsem dostala div ne komorní lesbo dráma. A to nasere (11.01.2018)

Další velice zdařilý originální film o vymanění se dospívající dívky z rodičovské "péče" i z nadvlády staletí zakořeněných patriarchálních předsudků, strachů a násilných zásahů, o nalezení důvěry ve vlastní síly navzdory všem a o schopnosti jít svojí cestou a používat správně své dary.  *** O zázraku životní síly (Elektřina. Signál. Vzruch. Jak vznikl život? Jak to, že mobil funguje? Ty to víš? Je jedno, jestli v cigaretě byla tráva nebo jen tabák, když to stejně funguje. Svíčky. Světla. Tys mi poslala esemesku? Zmizení. Objevení se. Telepatie. Telekineze.) a síle interpretací, víře - záleží na tom, čemu nebo komu uvěříme, a podle toho budeme či nebudeme schopni svou silou vládnout. Čarodějnice. Dějiny šílenství. Babička. Zvracení symbolů (hadi, ptáci). *** Další povedená spolupráce dua Eskil Vogt a Joachim Trier. Ostatně! Ellen Dorrit Petersen, která zde ztvárnila matku, hrála ve Vogtově naprosto fantastické osvobodivě mindfuckové prvotině (Slepá, můj koment) právě onu ústřední úchvatnou slepou postavu, která celý společenský pohled na slepotu, na sílu a slabost, otočila vzhůru nohama. Eskila Vogta už nehodlám pouštět ze zřetele. *** (A ano, kdybyste se ptali: tenhle film bych rozhodně promítala v komponovaném večeru s Murénou.) *~ (06.06.2022)