Thelma

Když už jsem si myslel, že mě film trochu uspává, že to má momenty, které nejsou zrovna moc záživné, tak pak najednou přišel se scénou, která mě zase dovedla dostat. "Thelma" má na první pohled trochu nečekané prvky, ale na pohled druhý jsou to prvky, které v celkovém konceptu filmu rozhodně fungují. (21.03.2018)

Zvláštní film o samotě, která je pro mně naprosto pochopitelná a věcmi mezi nebem a zemí, které perfektně dokreslují seversko-mysteriózní atmosféru. Nemusím témata okolo křesťanství a věřících, ale tomuhle filmu to vyloženě sluší, tedy Thelmě to sluší, když začne hřešit a pak se snaží, aby jí Bůh odpustil. Film si získal mé srdce nejen láskou mezi dvěma ženami, ale i brilantně vyobrazenou hlubokou bolestí a osamělost a v poslední řadě i skvělou skladatelskou prací od Ola Flottum. (23.11.2018)

Zatímco starší severská dramata si většinou dokážu hodně vychutnat, u jejich současné tvorby často bojuji s podáním a pocitovým míjením, včetně těchto žánrových filmů ponášející se formou na artové drama, jak tomu bylo u Ať vejde ten pravý a zde v Thelmě především v první polovině. Hodně pomalé tempo se přede mnou mísilo se studeným chladem a než se něco zajímavého událo i než jsem se konečně začal dostávat se zájmem do nitra Thelmy nebo jejich rodičů, musel jsem se prodívat řadou scén, kdy mě film nechával nezaujatě chladným. Úvodní scéna mě připravila na cosi mimořádného, ale zbytek první poloviny s výjimkou uhrančivé scény na podivném divadelním představení (s prvním drobným horrorovým prvkem) se přede mnou líně táhla zdlouhavá, jakoby tuctová lesbická romance pro teenagery. Celkem je mi to líto, že jsem dlouho nedokázal mít z Thelmy silnější prožitek, protože druhá, silně mysteriózní polovina mě naopak často začala dostávat intenzivními událostmi, odhalováním nečekaných schopností, halocinogénními prožitky střídajícími se s ozvěnou traumatu či velmi silnými rodinnými scénami. Scén z exteriérů zde není moc, ale těch několik málo v přírodě dokázalo velmi pozvolna gradující atmosféru ještě více zintezivnit... a ač coby horror je Thelma opravdu netradiční a v zobrazování děsivého díky zvolené stylizaci značně umírněná, třeba přesun dítěte z vody do jiné vody dokázal na mě vzhledem k pointě působit mrazivě, s pocitem čehosi odporně nepříjemného. Něco do sebe ten film rozhodně měl, byť mi u něj překážel výraznější důraz na formu oproti obsahu. [60%] (18.04.2024)

Další velice zdařilý originální film o vymanění se dospívající dívky z rodičovské "péče" i z nadvlády staletí zakořeněných patriarchálních předsudků, strachů a násilných zásahů, o nalezení důvěry ve vlastní síly navzdory všem a o schopnosti jít svojí cestou a používat správně své dary.  *** O zázraku životní síly (Elektřina. Signál. Vzruch. Jak vznikl život? Jak to, že mobil funguje? Ty to víš? Je jedno, jestli v cigaretě byla tráva nebo jen tabák, když to stejně funguje. Svíčky. Světla. Tys mi poslala esemesku? Zmizení. Objevení se. Telepatie. Telekineze.) a síle interpretací, víře - záleží na tom, čemu nebo komu uvěříme, a podle toho budeme či nebudeme schopni svou silou vládnout. Čarodějnice. Dějiny šílenství. Babička. Zvracení symbolů (hadi, ptáci). *** Další povedená spolupráce dua Eskil Vogt a Joachim Trier. Ostatně! Ellen Dorrit Petersen, která zde ztvárnila matku, hrála ve Vogtově naprosto fantastické osvobodivě mindfuckové prvotině (Slepá, můj koment) právě onu ústřední úchvatnou slepou postavu, která celý společenský pohled na slepotu, na sílu a slabost, otočila vzhůru nohama. Eskila Vogta už nehodlám pouštět ze zřetele. *** (A ano, kdybyste se ptali: tenhle film bych rozhodně promítala v komponovaném večeru s Murénou.) *~ (06.06.2022)

Překvapivě dobré – stylisticky i tematicky. Umělecká verze X-Men Origins (i v prvních X-Men Briana Singera je čitelně zakomponován motiv coming outu, i když méně explicitně). Zároveň zajímavá fúze „čarodějnického hororu“ a serióznějšího dramatu – celé v rámci fantastické poetiky, kdy je od začátku až do konce udržena dvojznačnost výkladu a perspektiv (čarodějnice svádí nevinnou dívku vs. ďábel skrze nevinnou dívku pokouší hrdinku s neuvědomělými paranormálními schopnostmi). Snad jen ten symbolický had je zde poněkud zbytečně nadužíván. (03.01.2018)