Thelma

Severské filmy zažívají poslední léta takový boom (málokdo má v českých kinech tři festivaly do roka), že i základní set-up či schéma se už blíží komerčnímu hollywoodskému filmu. Nejvíc film vytáhlo posledních 15 minut, ovšem ne, ono obrácení, ale otec na člunu a vykašlaný pták. Kdyby to takto začalo a neslo se to v podobném duchu celý film... (21.12.2017)

Není Trier jako Trier aneb v Norsku otevřeli první sexshop pro křesťany. Jablko z Ráje tam sice nemají, ale hada-pokušitele seženete v pohodě. Mladá a (překvapivě depilovaná) křesťansky založená slečna Thelma má záchvaty, podobné epileptickým, z toho, že své kamarádce nemůže vyhovět v sexuální oblasti. Podobenství hada a ptáka má psychickou inklinaci k mužskému pohlavnímu orgánu. Pořádné nadpřirození by tedy vyřešilo její nadpřirozené výjevy. S tím ale zásadně nesouhlasí režisér a dvě únavné hodiny hledá, jak by diváka oslnil. Co ho vedlo k natočení této nebetyčné píčoviny, je celkem zjevné: a) viděl Carrie, b) miluje filmy Darrena Aronofskyho, c) psychicky se na něm podepsaly nedělní bohoslužby. To von Trier by naservíroval přinejmenším explicitní cestu do dívčího klínu, Joachim servíruje modlitby, snůšku paranesmyslů a nudu. A ke vší škodě tlumí sexappeal hlavní herečky, neb Eili Harboe je materiál, se kterým se dá pracovat. Takže tenhle norský výjev pomateného tvůrce a obdivovatele biblických dějin můžete s klidem vynechat. O horor se to sotva otře, na psychologický film je to nepůsobivé. Solidně nasnímané a herečka v hlavní roli se snaží. Víc nic. Ke všemu protivně náboženské. 2/10 (05.08.2018)

Překvapivě dobré – stylisticky i tematicky. Umělecká verze X-Men Origins (i v prvních X-Men Briana Singera je čitelně zakomponován motiv coming outu, i když méně explicitně). Zároveň zajímavá fúze „čarodějnického hororu“ a serióznějšího dramatu – celé v rámci fantastické poetiky, kdy je od začátku až do konce udržena dvojznačnost výkladu a perspektiv (čarodějnice svádí nevinnou dívku vs. ďábel skrze nevinnou dívku pokouší hrdinku s neuvědomělými paranormálními schopnostmi). Snad jen ten symbolický had je zde poněkud zbytečně nadužíván. (03.01.2018)

Mňo... Když přistoupíte na metaforičnost příběhu, jak to očividně učinila má žena, tak vám Thelma může připadat svou filosofičností (až) zajímavá - tedy něco ve smyslu "be careful what you wish for". Pokud Thelmu uchopíte jako primitiv jako já, tedy bez "Hmm, tohle je zřejmá paralela na támhleto, tato scéna s největší pravděpodobností odkazuje na tuhlecto", tak vás Thelma zdrtí svou banálností. A ano, každý z nás si někdy hluboko uvnitř přeje, aby se ta která osoba propadla do země; nepotřebujeme však Thelmu k tomu, aby nám sdělila, že to ve finále nemyslíme vážně a že kdyby se něco takového nakonec stalo, že bychom toho litovali... 60% (15.12.2017)

Úvodní scéna nechá málokoho na pochybách, že nepůjde o běžné rodinné drama. Krajina ponořená do sněhu, otec, děvčátko v červeném oblečení, laň, puška. Thelma je Carrie. Tedy, není zcela Carrie, ale určité podobnosti se najdou. Thelma ovládá jisté síly. I když se nejedná přímo o telekinezi, zvláštní psychické schopnosti tu jsou. Rodinné zázemí je podobné jako u Carrie - přísná výchova ve jménu Boha, jako by Thelma úpěla pod knutou Ďábla. Jak dívka pátrá po tom, co se sní děje, odkrývá divákovi svoji minulost, ve které je nejedno tajemství. Psychologické mysteriózní drama je seversky pomalé, avšak nenudí. Jako rudá nit se vine celým příběhem podivný neklid, temné mrazení, kdy čekáte, jak se vše najednou zhroutí nebo exploduje. Snové scény mají zvláštní kouzlo, zejména ty s vodou. Symbolika barev, smysl pro detail, ptáci. Samozřejmě vše dopadne špatně, což je fajn. (24.11.2018)