Tiché miesto

Verbální komunikace by se vešla za nehet malíčku, odpovědnost rodičovství navázaná na Krasinskeho snubní prsten na prsteníčku, vztyčený prostředníček všem tvůrcům, co už přes dekádu nejsou schopni natočit intimně laděnou alien invasion (mluvím o tobě, cloverfieldská franšízo), ukazováček před ústy na znamení ticha, co přinutí diváka vnímat jeho zvuk a kdyby lekací scény to ticho tak razantně nerozrážely, byl by tu i zvednutý palec. Podobnost s Gibsonovou famílií uprostřed lánů je nepřehlédnutelná (postavy na omezeném prostoru pod stupňujícím se tlakem a všudypřítomný strach utužující vazby). Akorát modlitby, sklenice s vodou a baseballovou pálku vystřídaly nuceně tlumené emoce, zesílené naslouchátko a stará dobrá brokárna. Kde vzali všechen ten písek na cestičky a jak vypěstovali bez strojů tolik kukuřice? Proč armáda nepoužila akustické zbraně? Proč na vetřelce nezkusila letákovou kampaň v Brailleově písmu? Proč na farmě nezkusili odpuzovač kun? Ty otázky tu jsou, ale víte co. Když je člověku dopřáno prvotřídní napětí, na logice zase tolik netrvá.. (11.05.2018)

Jednoduchý rodinný survival okořeněný jediným zajímavým zpestřením (motiv ticha, jenž ale stejně není využit úplně stoprocentně), který diváka spíš napíná, než straší. A pokud film v prvé půli táhne nahoru právě onen jeden nápad a špičkové řemeslo, v půli druhé to potápí celkové zhloupnutí a porušování vlastních nastavených pravidel. On je totiž trochu problém, když jsou v úvodu představena monstra tak, že jsou citlivá na sebemenší škobrtnutí, ale v naháněcí závěrečné části se pak s jejich citlivostí pracuje, jak se tvůrcům zrovna hodí. Proč třeba ten kluk v jedné z klíčových chvil zahne při zdrhání do kukuřičného pole, nad tím mi také zůstává rozum stát (já jsem sice kukuřičným polem nikdy neběžel, ale předpokládám, že to musí být celkem rámus). A takovýchto momentů jsou v druhé půli kvanta. Monstra jsou bohužel ukazována až příliš často, jejich vzhled mě navíc dost zásadně zklamal. Zaměnitelná CGI příšera, která jako kdyby vypadla z nějaké Marvelovky (takoví ti typičtí mimozemští poskoci hlavních záporáků, aby se superhrdinové měli déle s kým mydlit). Přestože zním kriticky, považuju Tiché místo za nadprůměrný film, hlavně díky tomu kvalitnímu řemeslu a dobrým hereckým výkonům. Z hlediska nějakého hororového zaujetí se u mne nicméně již v době uvedení (duben) jen horko těžko dostává do roční TOP3, takže zkazky o nejlepším hororu posledních let považuju za naprosto přestřelené. (13.05.2018)

Jak tiché je TICHÉ MÍSTO? Jako když si pšoukne holoubátko. Takže pro jednou v kině vynechte všechny popcorny a brambůrky a jiné křupavé pochutiny v šustících pytlících, nebo je zdlábněte během reklam, ať nekazíte zážitek sobě a hlavně ostatním. TICHÉ MÍSTO stojí na jednoduché situaci, kdy vydat zvuk pro hrdiny znamená koledovat si o smrt. KOSTKA z toho kdysi vytěžila nervydrásající scénu, kdy hrdinové prolézali místností, v níž sebemenší zvuk aktivoval smrtící past. Krasinski to rozpatlal do celovečeráku, přičemž to naředil pro mě otravným melancholickým rurálním rodinným dramatem, a zjemnil ve smyslu, že když hrdinové vydají hlasitější zvuk, nejsou na místě mrtví jako v KOSTCE, ale "jen" jim začíná boj o život s během pár vteřin přiběhnuvší příšerou. A oni se buď schovají, odvedou pozornost dalším zvukem, nebo se postaví na odpor. Potenciál na hodně napínavou a děsivou podívanou zůstal, ale na mě to vůbec nefungovalo. Jediný moment, který mě vytrhl z apatického sledování, byla scéna s hřebíkem, která mi ale připomněla SÁM DOMA a úlek tak vystřídal smích. Ale scéna v silu byla docela fajn. (03.05.2018)

Rodinka žijúca v úplnom tichu verzus monštrum? Z toho minimalistického nápadu sa už ani viac vyťažiť nedalo. Ešte som vlastne ani nevidel horor, v ktorom by sa povedali asi tak 4 vety, a napriek tomu by bol takto funkčný. No je to taká typická, komerčná, popkornová PG13tka. Čiže všetko sa koncentruje na atmosféru, ľakačky, a triky. Minimum postáv sa logicky rovná aj minimum úmrtí a minimum krvi, čo som však čakal. Podľa mňa to síce nie je nejaká veľká pecka, nad ktorou by som onanoval ďalší polrok, a ani zďaleka najlepší novodobý horor neviem od kedy. V mojich očiach však (okrem spomínaných pozitív) vyhráva najmä tým, že som už dlhé roky nevidel tak podarenú príšerku. (29.04.2018)

„Kdo jsme? Když je nedokážeme ochránit? Kdo jsme?!“ Konečně! Po všech těch zklamáních a průserech posledních let přišel Krasinski a dal mi alespoň malou naději, že ne z každého hororu mně nutně musí rupnout cévka vzteky nad tou všeobjímající debilitou. V Tichém místě jsem sice nejdřív kapánek trpěl (tím, jak moc mi ti malí smradi pili krev), ale tvůrci mému trápení brzy trochu odlehčili (hihi...ehm) a dál to už byla moc „příjemná“ podívaná. Pravidlo bylo jasné, buď budete ticho, nebo končíte (to kdyby platilo i v reálu…tolik klidu…teda, to byla nadsázka…možná). A díky mistrné práci se zvukem/tichem se podařilo co chvíli šponovat napětí na maximum, a o mrazivou atmosféru či zdařilé lekačky též nebylo nouze. A alespoň pár postav se chovalo vcelku racionálně (pominu-li nápad přivést na svět uřvané fakáně, které s sebou může kdykoliv stáhnout zbytek famílie). A vůbec tam těch logických renonců (krom snad ještě „sýpky“ a faktu, že sluch „strávníků“ sem tam maličko haproval) bylo málo. Jako poděkování musím napálit 4*. (14.07.2018)