Tiché miesto

Nemám nic proti tomu, když je potřeba udělat určitý "leap of faith" a přijmout u filmu pár nesmyslných premis, aby jeho koncept mohl fungovat. Tím spíš u hororů. Nicméně jak celkový koncept, tak i jeho manifestace v jednotlivých scénách vyžaduje u Quiet Place absolutní nemyšlení publika na úrovni, kdy si nejde vytvořit skutečně pevnou představu o světě. Bylo by zajímavé, kdybych jako divák mohl přemýšlet o tom, jak mohou hrdinové té věčné nástraze hluku uniknout, ale to dělat nemůžu, protože jakákoliv logika je z okna a svět se podle vlastní premisy beztak nechová. Monstra jde ostatně porazit tím prvním způsobem, který by musel každého napadnout, a přitom to nenapadlo doposud zřejmě nikoho na planetě. A vzhledem k tomu, že ten film není ani nějak zvlášť natočený, tak za mě nuda. Špatně propracovaný zajímavý koncept - nic víc. (03.06.2018)

„Kdo jsme? Když je nedokážeme ochránit? Kdo jsme?!“ Konečně! Po všech těch zklamáních a průserech posledních let přišel Krasinski a dal mi alespoň malou naději, že ne z každého hororu mně nutně musí rupnout cévka vzteky nad tou všeobjímající debilitou. V Tichém místě jsem sice nejdřív kapánek trpěl (tím, jak moc mi ti malí smradi pili krev), ale tvůrci mému trápení brzy trochu odlehčili (hihi...ehm) a dál to už byla moc „příjemná“ podívaná. Pravidlo bylo jasné, buď budete ticho, nebo končíte (to kdyby platilo i v reálu…tolik klidu…teda, to byla nadsázka…možná). A díky mistrné práci se zvukem/tichem se podařilo co chvíli šponovat napětí na maximum, a o mrazivou atmosféru či zdařilé lekačky též nebylo nouze. A alespoň pár postav se chovalo vcelku racionálně (pominu-li nápad přivést na svět uřvané fakáně, které s sebou může kdykoliv stáhnout zbytek famílie). A vůbec tam těch logických renonců (krom snad ještě „sýpky“ a faktu, že sluch „strávníků“ sem tam maličko haproval) bylo málo. Jako poděkování musím napálit 4*. (14.07.2018)

Jak málo stačí ke štěstí. Emily Blunt si pokládá humanistické otázky, John Krasinski zasypává další metry cest pískem, aby odtlumil pohyb své rodiny. Přeživší totiž žijí jen díky tomu, že jsou maximálně potichu, protože predátoří krasavci mají sakra vyvinutý sluch. S civilizací je to tedy zase solidně nahnuté (to, co je načrtnuté, mi na vysvětlenou stačilo) a odolnost člověka s ohledem na potlačení vlastních emocí má zelenou. Tempo je plíživé, ale velmi účinné, práce s tichem (a zvukem – že by nějaká ta filmová cena?) je nesmírně úderná a precizní, herecky je to velmi soustředěné, napínavějšího jsem dlouho nic neviděl (třeba scény okolo due date). Už jenom proto, že postavy musejí vše držet neustále v sobě. To beru jako velkou devízu snímku. Ve finále je to nicméně naprosto průměrný horor/drama, ovšem ozvláštněný a posunutý k výborným číslům díky několika osvěžujícím nápadům, za které moc děkuju. Jen mohli tvůrci někde projevit ještě o něco víc odvahy. Obří tržby rodince (Krasinski & Blunt) přeju, holt je patrné, čeho se užvanění a hluční Američané bojí. (06.05.2018)

Bohužel docela laciné, i když ústřední nápad je rozhodně originální a odvážný, alespoň zpočátku. První polovina je ještě docela dobrá, hrátky s tichem, zajímavý hudební doprovod, trocha tajemna. Bohužel se to postupně zvrtává. Trapné je přílišné vysvětlování pomocí novinových ústřižků, které je až příliš doslovné a nenechává diváka postupně se prokousat tím, co je stejně jasné. Nelogické je chování postav, například syna, který vběhne do kukuřičného pole. A celý děj se stává lehko předvídatelnou vyvražďovačkou, která se na klíčové scény připravuje příliš okatě. (19.01.2019)

Bravurní práce se stavbou atmosféry a zvukem, resp. v tomto případě spíše tichem. Nechybí pár odvážných a šťavnatých momentů, ale veskrze nic originálního, jen další variace mysteriózních dystopických "monster" post-apo scifi, kde se něco zásadního pokazilo a lidstvo neví kudy kam. Krasinski určitě není obyčejný rutinnér a má potenciál, ale na koloběžce prostě Tour de France nezajedeš. Příští film věřím, že bude ambicióznější namísto hororové jednohubky. (26.07.2018)