Smrt si říká Engelchen

Viděno dnes v tv a asi mě to až tak moc neoslovilo.3 hodinový hodně zdlouhavý příběh o partyzánech mydlící němce.dalo by se to sestříhat na hodinu a půl a nikdo by o nic nepřišel.Neříkám,že je špatný,,ale jsou daleko lepší filmy z té doby. (11.09.2019)

Výborně natočený film se skvělou kamerou, který se skládá z mozaiky vzpomínek, které jsou však velmi přehledně poskládané. Po skončení filmu jsem si s chutí pustil ještě úvodní scény z osvobozování Zlína a obsazení vily, kde se mi film ještě dokonaleji dokreslil. Prožitky dvou bojovníků v domě ze dvou pohledů jsou pro mě na černobílý film zcela novátorské. Film (kniha) popisuje skutečné události, které se na Valašsku na konci války odehrály, ale na druhou stranu jsou zde úspěchy partyzánů poněkud zveličeny. Poselstvím filmu je však skutečnost, že bitvy a války nejsou jen o prostých počtech mrtvých, ale upozorňuje, že i přeživší si nesou své šrámy na duši. Příznačnou je také důležitá postava Marty, která je i přes svou nezměrnou oběť nespravedlivě vnímána ostatními „vlastenci“ jako zrádce (podobně jako obdobná postava v Muži bez křídel, Ta chvíle ten okamžik, trošičku i v Musíme si pomáhat). (10.05.2020)

Po všech stránkách takřka dokonalý film, potěšení z něhož mi trochu kazila pouze poněkud příliš akcentovaná (a vzhledem k době vzniku i pochopitelná) láska k "sovětským bratrům" a občasná plochost charakteru hlavního hrdiny, kterému čestnost, neúplatnost a nezdolnost prosakovaly všemi póry. (20.11.2020)

Válečný film, který je podáván retrospektivně zraněným partyzánem v podobě Jana Kačera, který ač po válce ukazuje i jeho vnitřní boj s tím, co bylo správné a co ne. (05.11.2023)