Matrix Resurrections

Resurrections nie je vôbec zlý film. Najviac mu ubližuje polovičatý casting, kde scenár musí vysvetlovať, prečo je niekto ten istý po 20-tich rokoch, a niekto sa len podobá. Kritika hodnotovej krátkozrakosti Hollywoodu, zelený prúd mesta IO-n, a dôraz na filozófiu namiesto akcie ma zaujali po väčšinu stopáže. Problém teda nie je vo filme ako takom, ale asi jednoducho vo fakte, že sme všetci starší o 20 rokov, prešli sme určitú cestu, a v tomto bode našej cesty už hľadáme niečo iné, než kedysi. Film veľmi trafne pomenováva, že "Bullet time" už nestačí, a musí vymyslieť niečo nové, niečo viac - pokial som to ale správne vnímal, štvrtý Matrix nepriniesol nič nové ani na poli akcie, ani na poli myšlienkových pochodov. Až možno na to, že už zďaleka nie je tak technofóbny, a zdôrazňuje zlatú strednú cestu medzi prírodou a technológiami. (29.12.2021)

Než se k novému Matrixu víc rozepíšu v recenzi, odložím si tady alespoň pár prvotních poznámek, protože mi to nedá spát. Resurrections předně nejsou bůhvíjak hezký film, dokonce je s ohledem na akci, některé efekty a obecně styl vyloženě nevzhledný, ošklivý, odpuzující. Připomíná zombie sešitou z tlejících kusů původní trilogie, série okázalých rekonstrukcí týchž scén a za únosnou hranici hypertrofovaných atrakcí typických pro předchozí filmy (bullet time). Při sledování jsem si říkal, že zatímco matrixovská trilogie působila přelomově jak esteticky, tak myšlenkově, tak čtyřka naplňuje více méně jen to druhé a jinak vyhlíží jako odfláknutý sajrajt. JENŽE. S ohledem na nezvykle otevřenou reflexi studiových praktik v úvodu filmu nakonec nemůžu jinak než tuhle rozrušující estetiku digitálního humusu chápát jako součást autentického vzdoru, který film představuje vůči dominantní hollywoodské praxi sequelů a sériově provázaných franšíz. Zatímco například marvelovky taky dávají najevo svoji ukotvenost v rozsáhlejších univerzech a sebereflexivně vtipkují na svoji vlastní adresu, ve finále nikdy nerezignují na opojnou spektakulárnost. Resurrections jsou v tomto ohledu důsledně a dost ojediněle podvratné, protože jednak znemožňují klasickou identifikaci s hrdiny a zároveň kladou odpor i na rovině atrakcí. Je to podle mého dané i tím, že posun od trilogie k čtvrtému dílu je zároveň posunem od postmodernismu k metamodernismu. Což mimo jiné znamená nejen hypersebereflexivitu nebo odklon od ironické distance k větší míře upřímnosti a sentimentu, ale taky odlišný akcent na recyklaci a pastiš. Ta v metamoderním umění není spjatá jen s přebíráním a přetvářením existujících motivů, ale také s jejich materialitou a úsporností. Recyklace tak v tomto duchu souvisí s ekologickou recyklací různých materiálů, vyhýbá se plýtvání a naopak míří k šetrnosti. Pokud tedy Matrix působí jako oživlá mrtvola, která dost bezprecedentně kombinuje záběry přímo vzaté z předchozích filmů a znovu navštěvuje tytéž kulisy a scenérie, jde právě o recyklaci v tomto metamoderním smyslu. Jde o manifest NERŮSTU, který vzdoruje expanzi a nekonečné výrobě dalších a dalších pokračování - ne tím, že jejich výrobu úplně odmítá, ale protože staví do popředí jejich recyklovanost. Čtvrtý Matrix tak představuje jakousi subverzivní odvrácenou tvář nových Abramsových Star Wars, které fanouškům znovu vypravují totéž a dodávají povědomé fetiše, ovšem dělají tak stylem, který plně podléhá korporátní logice Disneyho. Matrix Ressurections je oproti tomu otevřený fakáč současnému studiovému systému, který ale zároveň svůj svět nesmírně zajímavě přetváří a posouvá jej k novým filosofickým rámcům. A pro mě naprosto překvapivě má z poslední doby nejvíc společného s dalším metamoderním filmem Annette nebo podzimní sezónou brněnského HaDivadla. Ale o tom podrobněji až jindy. (23.12.2021)

Popravde po nic moc ukazkach jsem toho moc necekal, navazovat na takovou kultovku po tolika letech je o hubu a pri spouste podobnejch pripadu si na tom tvurci solidne nabehli, jenze tohle je kurva Matrix. Jasne, dil je to v podstate zbytecnej, uvodni prekombinovana smeska starejch zaberu, kecech o videohre a podobne je lehce mimo a vlastne jen zdrzuje od toho hlavniho deje, navic Reeves fakt neni herec, kterej by utahnul nejakou charakternejsi roli, ale kdyz uz se to konecne rozjede, tak to jede az do konce. Misty dej moc nedava smysl, misty to je trochu usmevny, ale po celou dobu to paradne bavi, triky jsou spickovy, souboje skvely, takovej mix nostalgie a fajn novejch napadu, herci sympaticky (akorat Harris se sem fakt nehodi) a ja proste prestal resit tu hromadu veci, ktery by se daly zkritizovat a jen se dobre bavil. Dalsimu dilu bych se uprimne ani moc nebranil, precijen kolik posledni dobou vznika dospelejch akcnich sci-fi. (30.01.2022)

Možná v jiném světě, nebo realitě, kde by neexistovaly předešlé tři filmy, by to v dnešní době byla wow moderní a progresivní pecka se všemi těmi trademarky, co dneska tak moc frčí, nebo hollywoodští tvůrci chtějí, aby frčely. Ovšem vzhledem k tomu, že původní trilogie existuje, je čtyřka svým příběhovým komplotem napůl výsměch a napůl facka celému matrixovskému univerzu. V podstatě tři filmy shrnuté do jednoho naprosto zbytečného rebootu s odstupem 20ti let - jak osvěžující. Doufám, že si to po dvaceti letech nedá děda s babkou znovu - ten důvod proč se vždycky nějaký najde, vždyť je to přece love story. (09.01.2022)

O nadšení se mluvit nedá, ale o zklamání taky ne. Nejsem extrémní fanda série, ale minimálně první hodina mě bavila přesně tak, jak jsem po traileru doufal. Pak se to sice oproti očekáváním zvrtlo do scifi romance, která působila jako epizoda z paralelního multiverse Matrixu, ale co už. Znovu to vidět nepotřebuji, nicméně jako rozšíření mytologie? Beru. P.S.: Akční scény jsou místy zbytečně nepřehledné a Jessica Henwick strašně huhlá. (23.12.2021)