Ucho

Svědectví o totalitě, jemuž nelze nic vytknout. Film je výtečně napsaný, zahraný i zrežírovaný a vyniká zároveň formální precizností i střídmostí stylu - už díky omezenému počtu lokalit a díky soustředění na ústřední dvojici postav ve vztahu k mnohohlavé, všudypřítomné, anonymní moci, jejíž může být člověk součástí a přece z ní mít hrůzu. Delší komentář k filmu: http://filmaspiritualita.blogspot.com/2010/05/ucho.html (14.01.2009)

Nesmírně odvážný film, který se může v dnešní době v klidu srovnávat s německým oscarovým Das Leben der Anderen z roku 2006. A to považme, že oba filmy dělí 36 let! Český film je mnohem komornější. Potemnělé stísněné prostředí spolu s černobílou kamerou, vytváří psychicky velmi depresivní atmosféru, které dominují mimořádné výkony Bohdalové s Brzobohatým. Zejména role zhroucené alkoholičky je od Bohdalové výjimečný výkon a jedna z mála vážných rolí, ve kterých jí můžeme vidět. Kachyňova obžaloba STB a jejích odposlechů je o to cennější, že reagovala přímo na momentální situaci. Přišel s tím v době, kdy se o tom všichni báli jen promluvit. Málokdo z nezasvědcených tušil, jak komunistická tajná policie funguje. I v tomto filmu jde spíš o varování před špatnými principy než o autenticitu komunistického policejního přístupu. Např. scéna, kdy to přišli „dokončit“, je významově přehnaná a nadsazená. Svůj účel ale splnila. Ukázala, že pokud jde o některé věci, člověk nemá přátele. Střídavé záchvaty strachu, hysterie, hádek, hledání logických východisek, přináší divákovi prostřednictvím mrazivých dialogů dvou lidí opravdu vypjatý zážitek. Dlouhá a děsivá noc. Probdělá noc, která předznamenává závan počínající normalizace. 84% (13.10.2011)

Pořádný psycho. Nedivím se, že tenhle film byl v trezoru i když podobně jako u Rodáků nezastávám názor, že se jedná o vrchol domácí kinematografie. Tím u mě už na věky věků zůstane Kladivo na čarodějnice, ale tohle je solidní schíza. Brzobohatý už jak je tradicí exceluje. Bohdalová se do toho taky položila slušně i když občas mě ty její mega hysterický výstupy lehce iritovali, ale konec je fakt vtipnej. Nejsem si jistej jestli bych bejt na místě hlavního hrdiny měl z takovýho povýšení radost. Každopádně na svou dobu hodně odvážnej kousek.75% (04.12.2014)

Lahodně trpký komorní psychologický koncert pro umělecké duo (a retrospektivně vkládaný doprovodný orchestr). Kdo Se Bojí Virginie Woolfové zkombinované s reálným socialismem a normalizační intersoudružskou paranoiou. Bujaré večírky a recepce, Soudruh, morální kvality každého druhého prominenta - tohle prostě nevyhnutelně muselo do trezoru. Syrové, bez poetiky Skřivánků Na Niti nebo Všech Dobrých Rodáků, ale z hlediska výpovědní hodnoty i formy co do výsledku stejně precizní. 90% (24.08.2011)

Kultovní, až nedotknutelné a v Československé kinematografii stěžejní psychologické drama - to nejspíš ano, ale to ještě neznamená, že ho musíme něpokrytě uctívat i z pohledu zábavně-diváckého. A faktem je, že já se opravdu moc nebavil, mísily se ve mě pocity z dobře zpracovaného tématu, precizně vygradovaného komorního psychothrilleru podpořeného o dva bezchybné herecké výkony, ovšem na druhou stranu s něčím, co mě ubíjelo a nutilo neustále odvracet oči od obrazovky. To "něco" lze jen těžko definovat, je to souhrn nezájmu, nudy, možná únavy z dvou konstantně a stejně se hádajících lidí a zkrátka... Nechci tento film více shazovat, jen nelze počítat s tím, že z něj bude každý na větvi. 6/10 (03.04.2009)