Trápení

Je skvělé, když může být autor knižní předlohy zároveň spoluautorem scénáře, jako je tomu i v tomto případě. Karlu Kachyňovi se pak podařilo půvabnou dětskou knižku Jana Procházky Divoké prázdniny, která pojednává o vyvzdorovaném přátelství neposlušného dvanáctiletého děvčete a vzpurného koně, přenést na plátno velmi citlivě a věrohodně. (10.06.2013)

Herecký debut mladičké Jorgy Kotrové. Jde nejen o úžasně poetický snímek (s řadou dokonalých záběrů kamery), ale i lidsky silný příběh o sblížení odvážného děvčete s klučičími rysy s týraným koněm. Lenka si díky svému temperamentu lépe rozumí s kluky než holkami, za což sklízí posměch. Ale nezdá se, že by to nějak těžko nesla. Co ji ale trápí je, když vidí, jak lidé na statku zachází s vraníkem jménem Primus. Ten je hodně divoký, ale zdá se, že není zlý. Jen na vlastní kůži až příliš pocítil bič. Lenka má sice ze začátku k Primusovi respekt, ale postupně se k němu dokáže přiblížit jako nikdo jiný. A tak je nakonec trápení konec. (30.04.2017)

Jako patetický obdivovatel poetických příběhů jsem byl unesen nádherou tohoto, pro mne dosud neznámého, filmu. Tváří v tvář romanci o dívce a koni, si člověk uvědomuje vulgárnost naší doby a hrubost současné filmové tvorby. Karel Kachyňa byl režisérem kouzla života a film Trápení je toho dalším hezkým důkazem. (08.06.2013)

Kachyňa je společně s Vláčilem mému srdci nejbližší český režisér a zde se mi to už poněkolikáté potvrdilo. Je až neuvěřitelné, že dětský snímek ze 60. let je dnes považován za umělecký a něco to vypovídá o stavu tehdejší a dnešní kinematografie. Ono se té většině dnešních diváků není co divit - na poetiku, jakou je Trápení naplněno až po okraj, dnes nenarazí nikde, stejně jako na vyprávění především obrazem a ne tunami zbytečných, prázdných a afektovaných slov. Téměř každý záběr je krásně zkomponovaný a vypiplaný k dokonalosti. Stejně tak mladinká Jorga Kotrbová je ve své roli hrdého děvčete výtečná, opět zafungoval Kachyňův pověstný čich na mladé talentované herečky. Ještě bych zmínil závěr, který na první pohled není ničím zajímavý, ale přece je. Je šťastný, ale přesto uměřený a zbavený jakéhokoli zbytečného patosu. Kdo to dneska umí? ps: napodruhé a z filmového pásu ještě lepší, vlastně dokonalé. Bez přehánění jeden z nejlepších českých filmů vůbec. (07.07.2012)

Na pozadí budovatelského filmu natáčí Karel Kachyňa lyrický příběh o pubertě, o konci dětství, o době hledání, nejistoty, transformaci citu. Klukatá hrdinka Lenka, které už nestačí hrát si ,,na pokoje", naváže silné citové pouto s vraníkem Primem (ve vztahu k němuž si kompenzuje budoucí mateřský pud). Čistý příběh je jedním z mnoha pro Kachyňu tak typických poetických snímků točených z perspektivy dětských očí a je až s podivem, jak ryze dívčí je tenhle film dvou výrazných mužských tvůrců, totiž pana Kachyni a pana Procházky (a to i při vědomí faktu, že jde v podstatě o ohlas francouzského filmu Crin-Blanc, tedy Bílá hříva, který je nakonec přímo citován i v Trápení, když sekvence z něj sleduje Lenka s rodiči na domácím černobílém televizoru). Jasná je jedna věc, totiž že únik do dětství umožnil tvůrcům obejít schematismus dobových budovatelských filmů z kolektivizované české vesnice... (29.11.2013)