Nonstop lahůdky (E02)

Misty jsem mel pocit, ze se divam na Kaurismakiho v ceskem prostredi a s nasimi herci. Podobne zfilmovanych pribehu, kdy se vsechny postavy protnou, jsem jiz videl nekolik. Ono to muze pusobit uz moc sroubovane, ale na divaka to vesmes zapusobi... Minimalne postavu revizora bych vypustil. Krobot si hraje porad to svoje, ale me bavi. Dobre natoceno, dobre zahrano. Kdyby mel Hrebejk cich na scenare, je dnes minimalne u nas za hvezdu, jakou byl pred dvaceti lety... (04.12.2019)

To, že hrál Miroslav Krobot bručouna mě neudivilo, zato mě překvapilo, že na nikoho neřval. V určitých pasážích se mi Lahůdky hodně líbily, v některých momentech byly na pěst, hlavně obsah části dialogů vyzníval podivně. Neměl jsem sice pocit (jako v prvním příběhu), že herci pouze hrají, víc jsem celému příběhu věřil, přesto se mi líbil o něco míň. 3*- (01.02.2020)

Výborné obsazení - M. Krobot a E. Křenková mě hned lákali k tomuto dílu. Druhý díl je trochu méně vtipnější a má méně duchaplnější vyvrcholení než úvodní epizoda, a opakující se scéna s revizorem i útěky před ním jsou trochu nesmyslné, ale jinak se mi celý díl líbil. Povedl se scénář i hudba. A tak jen za tři hvězdy, kvůli výše uvedeným důvodům, ostatně mám pocit, že první díl trochu nasadil laťku. (02.12.2019)

U druhého dílu čtyřdílného televizního cyklu je hned na první pohled jasné, že pod každým z příběhů je podepsán jiný tvůrčí tým. Po ženském ztvárnění citlivého tématu na nás Jan Hřebejk vyrukoval s živelným mixem Zelenkovské absurdity, osobitosti Dejvického divadla a americké crazy komedie stylu, co všechno se může stát jedné noci. Klasický Krobot (rád bych ho už viděl v jiné poloze), chemie, která mezi ním a Eliškou Křenkovou funguje a jejich rozdílné pohledy na řešení problémů. Dále mi dejte lahev rumu, deset deka lahůdkového salátu, několik specifickým postaviček a máme menu, které jen tak v každé večerce neseženete. (03.12.2019)

„Jak dlouho už spolu takhle…zpívaj?“ Nečekal jsem, že mi tato povídka tak sedne. Bavila mě už atmosféra, vhodně podpořená hudbou, ale hlavní důvodem pro zhlédnutí jsou postavy a herecké výkony Elišky Křenkové a Miroslava Krobota. Oba byli naprosto skvělí a já osobně bych dokázal to jejich putování s rozhovory sledovat celé hodiny. Nejen, že byly jejich dialogové výměny opravdu vtipné (a některé hlody by se daly tesat), ta dvojka mezi sebou měla sice prazvláštní, ale fungující chemii. A jako veliké plus vidím to, že ostatní postavy jim to nijak nekazí (zpívající manželka, vyčůraný bezdomovec, „zaskakující“ lahůdkář, nedůsledný revizor, flirtující barmanka)…tedy s výjimkou přítele, ten se příliš nepovedl. Škoda jistého rozmělnění ke konci a trochu drhnoucích (celo)rodinných výstupů, ale v případě takhle svěžího příběhu nad tím rád přimhouřím oko a přispěju slabším plným počtem. „Co na mě tak koukáte?!“ - „Já jsem zvyklej koukat tím směrem ven z vokna a teď tam stojíte, tak…koukám na vás. Můžu koukat na kuřata...“ (23.12.2019)