Směšný pán

Hledám dům holubí a dívku tančící v roztřesené harmonii na vyvýšeném podlaží. Kudy do dveří, do vchodu domu se zelenou kopulí? Jen pro ty, kteří oči nezavírají, rozhlížet se dál, nejen po své špičce nosu, chtějí. Životně důležité skutečnosti naslouchají, zdánlivě nepatrné maličkosti nemíjejí. Vzdálený most blízkostí mysli překračují. (04.11.2015)

"Šťastný je dnes už málokdo, ale ti, kterým Bůh dal srdce, jsou už nešťastni všichni..." Škoda zpracování, které podle mě zůstalo jaksi svázané s dobou vzniku. Říkám si, že by třeba stačilo ubrat na té nešťastně vybrané hudbě, která podle mě táhla film ke dnu jako kotva, a hned by se poselství, které je hluboké a stojí za nějakou tu úvahu, mohlo před očima lépe rozprostřít. Jenomže film je udýchaný a bezradný stejně jako hlavní hrdina a já bych v tomto případě chtěla nějaký tvůrčí nadhled. (04.10.2010)

Mám rád neznámé a zapomenuté filmy, tím spíš když jsou z nové vlny. Směšný pán vyniká hlavně svým žánrovým rozsahem-je to mysteriózní drama, kritika režimu a občas i tragikomedie. Tradiční Kachynovy řemeslné kvality nechybějí (kamera často používá k navození snové atmosféry rozostřené okraje záběrů), Liškova hudba je výtečná a Vladimír Šmeral exceluje tak, že jsem mu při jeho sabotážích nepokrytě fandil. To se ovšem nelíbilo doktorovi Adamírovi a jeho jeho hláška "pokud nám to tady budete takhle jebat" mne docela hodně pobavila :) (25.04.2010)

Karel Kachyňa pred Uchom bol rovnako odvážnym Karlom Kachyňom ako po Uchu. A treba mať na zreteli dobu vzniku, ktorá prezrádza aj isté metafory toho, čo prežíva naša postava (poprípade časť spoločnosti), akým nástrahám čelí a s akou bezmocnosťou sa nimi prediera. Směšný pán neoplýva konceptuálnymi motívmi slobody Miloša Formana a ani sa o ne príliš nestará. Skôr je jeho úlohou nazrieť k hraniciam nevládna a pomocou výborných kameramanských a hudobných kreácii to nevládno prekonávať, hoc má väčšiu moc a viacej prívržencov, než postava Vladimíra Šměrala. Čiže nie spoločenský vzdor v zmysle súvislej epickej skladby, ale rozbor niektorých individuálnych čŕt psychického utrpenia, pri ktorom ani zápornú postavu, ktorá by vám robila "zle", nepotrebuje. Škoda mierneho ustrnutia, dalo sa z danej látky vyžmýkať viacej. Pozor, vizita! je ucelenejší a všestrannejší filmom z nemocničného prostredia, kde toho Kachyňa v obsiahlejších formulkách aj náležite zúžitkoval. (04.11.2015)

Kachyňův Směšný pán rozhodně není v žádném případě směšný film. I když hlavní hrdina profesor Šimek se v očích druhých lidí (zdravotnického personálu v nemocnici i lidí, kteří jej v druhé části filmu potkávají v bílém plášti v pražských ulicích) se tak trošku směšně jevit může. Co je to vůbec za člověka tento Šimek? Zjevně vědecká kapacita, starý a nemocný muž, na kterém se velmi smutně podepsal společenský režim 50 let a kterému nyní společnost nabízí možnost jakési životní satisfakce (návrat na katedru, oslavný článek v novinách). On však zjevně o nic takového nestojí. Vše o co usiluje, je přijít na kloub záhadě, proč na střechu jednoho pražského domu, na kterou má výhled z nemocnice, již nechodí jedna neznámá slečna věšet prádlo a pouštět holuby. Ale byla vůbec někdy nějaká slečna, byli vůbec někdy nějací holubi....? Na filmu mě mj. už od prvního okamžiku zaujala silná klavírní hudba Zdeňka Lišky, v jeho druhé části pak moc vydařené záběry na štíty domů staré Prahy. Kachyňova poetika v tomto směru opět vítězí na celé čáře. I přesto mě místy film bohužel trošku nudil, resp. jsem nedokázal udržet po celou dobu pozornost a nerozuměl tomu, jaký má to celé "směšné" počínání profesora Šimka vlastně smysl. Na to člověk v samotném závěru snímku přijde, přičemž to vyústění kdy se propojí současnost s osobní minulostí profesora Šimka, mě docela dostalo. Ale přeci jen nemohu hodnotit film jen podle jeho konce... Čtyři hvězdičky pro tento film však ve finále není zas tak špatné hodnocení. (17.04.2017)