Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrajú:
Alena Mihulová, Jiřina Jirásková, Ondřej Vetchý, Oldřich Vízner, František Husák, Jiří Růžička ml., Otto Lackovič, Vladimír Hlavatý, Bořivoj Navrátil (viac)Obsahy(1)
O škole života, jeho strastech a krásách vypráví český psychologický snímek. Hlavní postavou je mladá začínající zdravotní sestřička Marie Sahulová, která je po maléru v nemocnici - do internátu si přivedla tajně chlapce, přeložena do venkovského zdravotního střediska, kde společně se starým lékařem a svéráznou zdravotní sestrou musí v drsném prostředí zanedbaných vesnic padesátých let objíždět pětadvacet vesnic a řadu samot. Průvodkyní, která ji osobitým způsobem zasvěcuje do praxe i úskalí soukromého života, se stává zdravotní sestra, moudrá a zkušená žena, které nikdo neřekne jinak než babi. V mozaice každodenních starostí a více či méně vážných lékařských zákroků Marie dozrává a nachází smysl své práce a života. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (161)
Je to radost tady na Alenku Mihulovou a Jiřinou Jiráskovou koukat. Mládí se sešlo s grácií sobě vlastní a vznikl tak jeden z nejvíce se protáčejících filmů v českých televizích. ()
Drive jsem tento film hodne odsuzoval, nic se mi na nem nelibilo, ale postupne mu prichazim vice a vice na chut - jeden z mala , kteremu nevadi caste opakovani v televizi. A herecke vykony - kdyby se v te dobe udelovaly filmove ceny, urcite by ustredni duo neminuly. ()
Karel Kachyňa uprostřed rozplizlosti normalizace nemohl točit filmy tak otevřeně a kriticky, jako ke konci šedesátých let, další Ucho by mu rozhodně v té době neprošlo, zaujal tedy k 50. letům (nuceně?) smířlivější postoj a rozhodl se použít dobově upřednostňovaný rastr sociálněkritický... Vybral si nehostinné lokace čerstvě zkolektivizovaného venkova (tato kontroverzní událost je také ve filmu přímo zmiňována, oběti kolektivizace jsou tu však vykresleny hodně schématicky a dogmaticky jako zatvrzelí zastánci starých poměrů) a modelové schéma nově příchozího pozorovatele - příběh mladé adeptky osvětového povolání-poslání (které se jeho filmy vine jako leitmotiv - Pozor, vizita!, Městem chodí Mikuláš...), zdravotní sestřičky se na pozadí doby sotva vyjímá, dobové běsnění a děsy jsou tu upozaděny a o 50. letech film hovoří jen v druhém plánu. Do popředí je ukotven komorní příběh mladé ženy ve fázi přelomového životného období, ona fáze dospívání, hledání svého místa v životě, frustrace z absence partnera, generační neshody - opozitum k rodičům, vrchní sestře a zpočátku i k významové protihráčce starší zkušené sestřičce ve vynikajícím hereckém zosobnění Jiřiny Jiráskové. Abstraktum Zkušenosti a její přenášení je možná tím hlavním metrem a důvodem, proč celý snímek vznikl. Tak jako na nemocničním oddělení předávají po generace starší a zkušení lékaři své nabyté zkušenosti a vědomosti mladším kolegům a kolegyním či sestrám, konkrétně rutinérský primář, tak i v osobním životě dostává Marie podanou pomocnou ruku právě od své nové spolubydlící a kolegyně. Krásný tragikomický film o generační výměně a její potřebné nikdy nekončící cyklicitě, krásný a poetický film o hledání sebe sama a svého místa v životě a ve světě... A na počátek osmdesátých let skutečně hodně otevřený a odvážný film... ()
Mihulová měla očividně docela talent. První film a hned taková role a ona to zahrála velice slušně. Kromě toho měla v sobě nějaký kouzlo nevinnosti, že se člověk ani tomu Kachyňovi nemůže divit, že po natáčení si ji vzal k sobě domu. Otázka teda je, co na něm viděla ona, když by moh bejt její pradědeček, ale to by bylo na jinou debatu... Jirásková hrála tyhle moudrý ženy otřískaný životem snad v každym druhym filmu, takže to je taková jistota. Ale jinak je to dokola takový plácání v bahně, ve sněhu a v nejrůznějších ošuntělejch a špinavejch lokalitách a nakonec se to doplácá až k nic neřešícímu konci. A problémy mladý zdravotní sestřičky, která pozná nějakou první lásku a následně defloraci, nepovažuju zase za nic tak zajímavýho, aby to vystačilo na 1,5-hodinovej film. Proto (nebo spíš přesto) dávám 3 hvězdy. ()
„Mnato, Vojene a Vnisle, i ty dcero Křesomysle, voli stojí podle pluhu svisle a dívají se k zemi kysle." Zasvěcení do života a předání štafetového kolíku v lásce za dob normalizace aneb Kachyňova citlivá hořkost z raných 42 odstínů šedi. Potěšila hudba Luboše Fišera, lyrický Saturnin za volantem sanitky i "trdlovitý" debut Aleny Mihulové.. ()
Tohle je hlavně sólo pro paní Jiráskovou, jednu z nejlepších českých hereček. V tomto filmu je prostě nezapomenutelná. ()
Všední den venkovského komunistického Československa umístěnek, prudérie, padesátých let, ale ne jejich první, ale druhé poloviny s patrným ulevením a zmírněním praktik, kterými vstupoval po roce 1948 do života. Pozorný divák si všimne řady výroků, které dobu přesahují a současně charakterizují (náznaky generačních sporů mezi Marií a babi). Kachyňa dal v tomto díle prostor hercům tehdejší střední a mladé generace (Vízner, Vetchý, Mihulová, Husák); kvalitní scénář zo umožnil i dalším výborným hercům, z nichž do paměti mi vstoupil nejvíce ve stínu poněkud stojící Bořivoj Navrátil. Přechodné období mezi koncem budovatelské generace a nástupem generace Pražského jara výstižně dokreslují nevzhledné budovy a domy poloslamového vzhledu, úděsně zanedbané interiéry chlévů prvních kolektivizačních družstev a státních statků a celá řada dalších prvků, které jsou tak samozřejmé pro pamětnickou a neobvyklé pro současnou mladou generaci. Skloubení lyrických i realistických prvků, skutečné tváře režimu i nesnadného venkovského života, křehkého dívčího dospívání i lidské malosti a všednosti jsou největším přínosem SESTŘIČEK. Báseň vdechnutá do všedního života normálních lidí. Lehce se to píše, podstatně hůře uskutečňuje. A úspěch bývá trpce vydobytý a vzácný. I v té generaci báječných mladých mužů a žen šedesátých let. Víznerova bonusová slova o tom, že až s odstupem času začíná doceňovat výjimečnost a nadčasovost tohoto skvělého filmu jsou charakteristická i výstižná zároveň. Opravdu k nim není co dodat. ()
Faktor depresivnosti na úrovni Červeného trpaslíka. Výš už je fakt asi jen pan Tau. ()
Zablácené prostředí pohraničního zapadákova padesátých let je kulisou černé komedie o dvou zdravotních sestřičkách, nenaplněných láskách a zcela všedních věcích všedního života. Karel Kachyňa po filmu "Pozor, vizita!" opět sáhl do bibliografie Adolfa Branalda a natočil film v podobném stylu. Když se spojí režisérský um Karla Kachyni a herecký um Jiřiny JiIráskové a Aleny Mihulové nic jiného než kvalitní film vzniknout nemůže. ()
Velice dobře natočeno, ale není to dokonalé. ()
Spomedzi českých filmov pre mňa jeden z najmilovanejších. ()
Karel Kachyňa sa počas svojej plodnej režisérskej kariéry podpísal pod viacero výborných celovečených snímkov. "Sestričky" asi nepatria ku jeho najväčším klenotom, ale rozhodne sa nejedná o nepodarený film. Príbeh mladej zdravotnej sestry Marie Sahulovej je miestami úsmevný, miestami vážny, tak ako to už v živote býva. Natočené je to profesionálne a zároveň s citom. Navyše súhra začínajúcej Aleny Mihulovej a skúsenej Jiřiny Jiráskovej je parádne herecké predstavenie. *** ()
Film jsem teprve nyní viděl poprvé a to jen z toho důvodu, že na žádné jiné TV stanici nic lepšího nebo zajímavějšího k vidění nebylo. A musím dodat, že k tomuto filmu jsem přílišnou důvěrou zhrovna neoplýval, jelikož jsem ho vždy vnímal jako syrový snímek s nehostinnými lokacemi a depresivním dějem (alespoň takového dojmu jsem nabyl, když jsem viděl jakoukoliv ukázku nebo upoutávku na tento film), a když jsem se na něj nyní konečně podíval, tak musím říci, že se můj dojem z ukázek potvrdil. Film je skutečně tím, za co jsem ho měl, ale to je právě to, co z něj dělá snímek zajímavý a až překvapivě snesitelný a koukatelný. A jsem rád, že jsem si jeho premiérové zhlédnutí nechal až na dobu dospělosti, protože vidět ho v dětském věku, tak bych asi příliš nechápal některé souvislosti a neorientoval bych se v tom, oč v něm vlastně jde. Takhle jsem si ho tedy mohl naplno užít a jsem rád, že jsem mu nakonec dal šanci, protože se mi dostalo úžasného filmového zážitku, což je zásluha především vynikající herecké dvojice Mihulová - Jirásková, ale například i takový Jiří Růžička se sem kupodivu velice dobře hodil. Celkově film vnímám jako povedený a uděluji mu tedy lepší čtyři hvězdy. ()
Hořká komedie o nelehkém bytí zdravotních sester. ()
Nemám Jiráskovou rád ()
Velké plus vidím v hereckém obsazení. Herci hrají vzorně a tam kde nestačil scénář se jim úspěšně daří brodit se jeho úskalými a nijak nápaditými sekvencemi a to za vydatného přispění režiséra Karla Kachyni. Ten vždycky uměl povýšit průměrný scénář na film, který si divák oblíbí. Jeho cit pro práci s herci je zde vypilován k dokonalosti a řada scén vypadajících na papíře jen průměrně zde vystavěl do vypointovaných situací, kterým nechybí humor, nadhled, ale i zamyšlení. Režisér nesklouzává k lacinostem, ale důsledně postupuje k vytvoření kompaktního díla. To se mu nakonec přece jen nepodaří vlivem rozkouskovaného scénáře, ale přesto je to nepřehlédnutelný film s vynikajícími herci, který stojí za zhlédnutí. ()
V době videa, internetu, velkoměst a neustálé přítomnosti a běžnosti sexu se vším okolo vyzní Sestřičky o to více kouzelněji (a místy i mrazivěji). ()
Lásky jedné hnědovlásky a nabúchaný Vetchý. ()
Příjemný Kachyňův snímek s výbornou Jiráskovou a mladičkou Mihulovou. ()
Nemám na to, ocenit tento jeden z pokladů Zlaté kolekce. ()
Súvisiace novinky
Bořivoj Navrátil: 1933 - 2011
Po dlouhé, těžké nemoci zemřel dlouholetý člen činohry Národního divadla herec Bořivoj Navrátil. Kroměřížský rodák studoval na ekonomické škole v Jihlavě, následně na brněnské JAMU, kde absolvoval v… (viac)