Sestřičky

Kachyňove príbehy zo života sa vždy príjemne pozerajú, tentokrát mi v ňom niečo chýbalo. Nevynahradila to ani záverečná akcia v aute, aj keď bola veľavravná a hlavne doktorovo uznanie potom. Objavil sa tu aj ďalší básnik zdravotník v českom filme, ktorý recituje sestričkám básničky, a tak ten najznámejší už nie je sám. (14.12.2014)

Sestřičky v Kachyňově tvorbě nijak zvlášť nevyčnívají, ale také zdaleka nepatří k jejímu průměru, ale spíš k tomu lepšímu. Proto mi dost mrzí poměrně nízké hodnocení. Film stojí na stabilním scénáři a neutěšené atmosféře tehdejší kolektivizační doby, kterou ještě umocňuje nevlídné počasí. Ale to jsou bezpochyby klady a nikoliv zápory. K tomu jako kontrast běží obyčejný, ale hezký příběh mladé dívky, která prožívá první kroky do života se všemi starostmi a láskami které život přináší i v lepších a horších časech než byly tehdy. Jiřina Jirásková jako by hrála sama sebe a svojí hereckou i lidskou moudrostí je oporou jak začínající mladé sestřičce, tak i začínající mladičké Aleně Mihulové. Něco končí a něco začíná…v tom je hlavní síla filmu! (12.05.2008)

Karel Kachyňa uprostřed rozplizlosti normalizace nemohl točit filmy tak otevřeně a kriticky, jako ke konci šedesátých let, další Ucho by mu rozhodně v té době neprošlo, zaujal tedy k 50. letům (nuceně?) smířlivější postoj a rozhodl se použít dobově upřednostňovaný rastr sociálněkritický... Vybral si nehostinné lokace čerstvě zkolektivizovaného venkova (tato kontroverzní událost je také ve filmu přímo zmiňována, oběti kolektivizace jsou tu však vykresleny hodně schématicky a dogmaticky jako zatvrzelí zastánci starých poměrů) a modelové schéma nově příchozího pozorovatele - příběh mladé adeptky osvětového povolání-poslání (které se jeho filmy vine jako leitmotiv - Pozor, vizita!, Městem chodí Mikuláš...), zdravotní sestřičky se na pozadí doby sotva vyjímá, dobové běsnění a děsy jsou tu upozaděny a o 50. letech film hovoří jen v druhém plánu. Do popředí je ukotven komorní příběh mladé ženy ve fázi přelomového životného období, ona fáze dospívání, hledání svého místa v životě, frustrace z absence partnera, generační neshody - opozitum k rodičům, vrchní sestře a zpočátku i k významové protihráčce starší zkušené sestřičce ve vynikajícím hereckém zosobnění Jiřiny Jiráskové. Abstraktum Zkušenosti a její přenášení je možná tím hlavním metrem a důvodem, proč celý snímek vznikl. Tak jako na nemocničním oddělení předávají po generace starší a zkušení lékaři své nabyté zkušenosti a vědomosti mladším kolegům a kolegyním či sestrám, konkrétně rutinérský primář, tak i v osobním životě dostává Marie podanou pomocnou ruku právě od své nové spolubydlící a kolegyně. Krásný tragikomický film o generační výměně a její potřebné nikdy nekončící cyklicitě, krásný a poetický film o hledání sebe sama a svého místa v životě a ve světě... A na počátek osmdesátých let skutečně hodně otevřený a odvážný film... (22.12.2007)

Jiřina Jirásková jasně nejlepší, co nám tento Kachyňův film nabídl. Naivní Alena Mihulová si však rovněž nevedla vůbec špatně, leč její hloupoučká postava byla spíš k smíchu, ale co už. Nejvíce mě však dostalo on drsné prostředí venkova, ona špinavost – statek kde se to těhotnýma jenom hemžilo – no taková už byla doba a režisér nám to ukázal v celé své kráse…Kritici se mohli posrat… (22.06.2018)

Karel Kachyňa sa sústredil na neľahký život žien v päťdesiatych rokoch, keď sa emancipačné snahy v profesionálnom aj súkromnom živote nestretávali s veľkým porozumením. Odhodlaná Marie má však šancu vytvoriť si vlastný priestor k životu skôr na vidieku, kde vstupuje do interakcií s najrôznejšími ľudskými prípadmi. 7/10 (23.08.2021)