Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrajú:
Alena Mihulová, Jiřina Jirásková, Ondřej Vetchý, Oldřich Vízner, František Husák, Jiří Růžička ml., Otto Lackovič, Vladimír Hlavatý, Bořivoj Navrátil (viac)Obsahy(1)
O škole života, jeho strastech a krásách vypráví český psychologický snímek. Hlavní postavou je mladá začínající zdravotní sestřička Marie Sahulová, která je po maléru v nemocnici - do internátu si přivedla tajně chlapce, přeložena do venkovského zdravotního střediska, kde společně se starým lékařem a svéráznou zdravotní sestrou musí v drsném prostředí zanedbaných vesnic padesátých let objíždět pětadvacet vesnic a řadu samot. Průvodkyní, která ji osobitým způsobem zasvěcuje do praxe i úskalí soukromého života, se stává zdravotní sestra, moudrá a zkušená žena, které nikdo neřekne jinak než babi. V mozaice každodenních starostí a více či méně vážných lékařských zákroků Marie dozrává a nachází smysl své práce a života. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (161)
Tento Kachyňův film jsem jako holka nesnášela. Přišel mi depresivní, odpudivý, nechápala jsem, proč se ty postavičky z toho hnusného života tak radují. Po letech ho vidím úplně jinak. Krásně vystihuje, jak Čechům jejich sexuální benevolence a nadhled pomáhají v těžkých časech, jakými 50, léta jistě byla.. Zachycuje, jak prostě rození, plození a umírání probíhalo. ()
Kachyňove príbehy zo života sa vždy príjemne pozerajú, tentokrát mi v ňom niečo chýbalo. Nevynahradila to ani záverečná akcia v aute, aj keď bola veľavravná a hlavne doktorovo uznanie potom. Objavil sa tu aj ďalší básnik zdravotník v českom filme, ktorý recituje sestričkám básničky, a tak ten najznámejší už nie je sám. ()
Zajímavý, a hodně ženský pohled na témata doby těsně po druhé světové válce a na problémy, jak přivést osvětu ve zdravotnictví i na zaostalý venkov. A mezitím první lásky, poznávání různých charakterů lidí, podrazy... Jak říkám, spíše feministicky laděný film, možná proto mne jako chlapa tolik nezasáhl. Jinak filmařsky vynikající - atmosféra, kamera, výprava, herecké výkony. Jen jsem měl pocit, že ve filmu neexistuje jaro nebo léto, jako by byli zakleti ve věčném pošmournu buď podzimu nebo brzkého jara. ()
Zvláštní, tento film jsem zřejmě vlivem ne úplně trefně sestříhaných upoutávek vždy považoval za jakousi odlehčenou komedii a ekvivalent k Básníkům. Inu, víc splést jsem se nemohl. Kachyňa jako vždy více než skvostný a jeho exkurz do počátků lékařské péče ve špinavých kolektivizovaných zapadákovech rozhodně zanechal hluboký dojem. Velké ocenění za ty exteriéry, natočili to tak, že jsem to bahno a hnůj cítil i v pohodlí novotou zářícího gauče a čerstvě vymalovaného obýváku. ()
Příběh o začínající sestře Marii (půvabná Alena Mihulová) na venkově v 50. letech 20. století, která hledá jednak lásku a sex a jednak smysl života. To první po malých peripetiích nachází v Petroví (Ondřej Vetchý), to druhé nakonec ve své práci v prostředí, kam jí osud zavál a v níž se cítila poprvé v životě potřebná. Její mentorkou se stává její kolegyně, zvaná babi (dobrá Jiřina Jirásková). Další zajímavé postavy: sanitář Arnošt (dobrý Oldřich Vízner), venkovský doktor (František Husák) a primář Ševít (Bořivoj Navrátil). A tak nakonec mladá dívka i přes počáteční nářeky nachází své místo v životě a konečně se cítí šťastna. ()
Galéria (11)
Zaujímavosti (21)
- Snímek byl natočen na motivy knihy „Vizita“ od Adolfa Branalda, stejně jako další film Karla Kachyni Pozor, vizita! (1981). (sator)
- Úvodní titulek odkazuje dobu děje do 50. let 20. století, avšak z tohoto pohledu jsou v ději anachronismy, např. ve vitríně kina je avizován polský film natočený v roce 1962 nebo píseň „Potkal jsem jelena“ pochází z divadla Semafor, které v té době neexistovalo. (GASTON73)
- Automobil využitý při natáčení tohoto filmu ve skutečnosti není sanitka, ale „civilní“ verze Škody 1200 STW dost neuměle nakamuflovaná jako sanitní vůz. Hlavní odlišností obyčejného STW od sanitní verze je délka vozu (sanitka byla delší), zadní vrata se u sanitky otevírala dolů a ne do boku, jak je to několikrát vidět ve filmu, a kříž nad čelními skly byl na skutečných sanitkách ve formě navařené „kapličky“, ne jen namalovaný. Dobře je také vidět lišta na připevnění jednořádkové SPZ, kterou se filmaři neobtěžovali odstranit, a rovnou na ni namontovali žlutou, dvouřádkovou tabulku, používanou tehdy u sanitních automobilů. SPZ naopak dobově odpovídá ději filmu. (MIK0cz)
Súvisiace novinky
Bořivoj Navrátil: 1933 - 2011
Po dlouhé, těžké nemoci zemřel dlouholetý člen činohry Národního divadla herec Bořivoj Navrátil. Kroměřížský rodák studoval na ekonomické škole v Jihlavě, následně na brněnské JAMU, kde absolvoval v… (viac)
Reklama