Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Podzim a zima 1950: Do Týnce se po sebevraždě statkáře Konvalinky vrací jeho dcera, bývalá jeptiška. Zjitřené náboženské cítění a odpor proti násilné kolektivizaci vedou k tragickým událostem, které vyvrcholí během štědrovečerní noci... Tato syrová balada je jedním z nejpůsobivějších filmů autorské dvojice Karla Kachyni a Jana Procházky. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (104)

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Vhled do mystického spiritualismu 50. let je tedy něco úžasného, ale svou šíří a hloubkou film až dusí. Vědomím převrácených znamének z praktik dokumentů typu Neobyčejná léta (1952) Kachyňa pro změnu vysloveně dojímá. Na druhou stranu na toto téma měl Taussig na DVD snad jedinou nosnou myšlenku svého života, totiž postřeh o tom, že ten, kdo věděl, jaká byla pravda, to věděl už v 50. letech a nemusel čekat až do druhé poloviny 60. let, kdy mu procitnou i filmaři. Když mladší generace byla zase už myšlenkami někde zcela jinde. A proto si jen smutním, že jediní účastníci natáčení, kteří se dnes k Nevěstě vrátili, byli Kraus a Havelková. To je děsné. ()

PetrPan 

všetky recenzie používateľa

"Co to tam je?  Hele, já nemám čas na blbosti, jedeme" Závěr zabíjející nebo naopak drsně oživující předchozí gradující mystickou pověst o konfliktu dvou věrouk založených na strachu a slibech spásy.  Jeptiška, která se vrací do rodného hnízda odolává svodům vlastního těla prostřednictvím skoku do hlubin své ztracené víry a komunistický předák po smrti své milé konečně nechává prázdnotu, aby pohltila jeho duši. Dvě hlavní postavy doprovázené stádem ztracených na přelomu dějin,  kde všechny hříchy víří v mysli blázna. ()

Reklama

topi 

všetky recenzie používateľa

" Je nám líto, že už dávno nejsměšnější ani nejsmutnější nejsou jenom činy bláznů..." Další geniální trezorový film z období kolektivizace začátkem 50. let! Opět úžasná spolupráce Karla Kachyni s Janem Procházkou. To byly filmy, že je k nevíře, jak byly skvěle natočeny s veškerými detaily. Třeba kamera Josefa Illíka, ta dělá přímo divy, ty nádherné obrazy, detaily a úhly, nebo zabírání jenom půlky obličejů, no prostě to je tak všechno vypiplaný, že dnes už by to nikdo takhle natočit nedokázal!!! Další člen do Kachyňova týmu je hudební skladatel Jan Novák, který předvedl opět precizní a dokonalou práci! Ta hudba tam prostě patří! Obsazení filmu je taktéž nehorázné, Jana Brejchová (dcera statkáře, která se vrací ze zrušeného kláštera), Mnislav Hofman (Picin, odporně zákeřný předseda obce), Gustáv Valach (blázen Ambrož, ten byl naprosto vynikající), Josef Kemr (farář), nebo statkáři Jaroslav Moučka, Čestmír Řanda, Zdeněk Kryzánek a Josef Větrovec (jejich tanečky a hulákání před Picinovým barákem mě naháněly husí kůži). Celkovej dojem z filmu je pro mě neskutečnej zážitek. ()

troufalka 

všetky recenzie používateľa

"Jsou věci v knihách a věci mimo knihy. Jsem přítomna v Něm a On je přítomen ve mně."                                                     Podobně jako ve filmu Tri dcery stojí i v Noci nevěsty proti sobě dvě ideologie. Zatím co Štefan Uher postavil proti sobě dva kolektivy, Kachyňa vykresluje zrůdnst obou závislostí na jednotlivci. Picin stojí v čele jako protipól slečny. Chlapi si z něj utahují právě tak jako z Ambrože. Místní blázen proti jinému bláznovi, oba jsou znevažovaní. Ke slečně vzhlíží Ambrož, stařenky před ní klekají do sněhu a líbají ruce. Většina vesničanů je vylíčena velice barvitě, všechny neduhy a poťouchlosti jsou vystaveny na odiv. Jedličková (Libuše Pavelková) krásně ukazujei různé poholy, nekritickou až fanatickou úctu ke slečně, utahování si a svádění Ambrože, jinou, když jde uvědomněle donášet soudruhům nebo se stará, zda jí vrátí krávu.             Příjezd slečny do vesnice znamená jakýsi přílib. Ona sama zakouší respekt, který je z části dán jejím pobytem v klášteře a zřejmě stejnou měrou skutečností, že je sedlákova dcera. Chová se autoritativně, poroučí, nepředpokládá odpor, při trestání pacholka jsou patrné sklony k sadismu. Procesí na půlnoční se stává manifestací vesničanů proti Picinovi. Teatrální průvod za zpěvu zástupů nenechává na pochybách, zatímco v klášteře byla jednou z mnohých, zde se slečna stává vůdčí postavou. Tykání knězi, kterému se vždy od věřících dostávalo úcty a byl vnímán jako autorita společenství, vstupování do obřadu, vlastní výklad jeho slov, to vše naznačuje, kdo na sebe stahuje všechno pozornost. Zajímavá je překvapivá jednota věřících (záměrná), se kterou toto chování přijímají, nikdo slečnu nenapomíná, nikdo neprotestuje, nikdo nepodpoří autoritu kněze. V průběhu bohoslužby umírá Picinova žena. Kontrast smrti a narození, vykoupení z utrpení a příchod nového života. Na konci filmu dochází ke zvratu. Picin truchlí nad svou ženou, kněz se ujímá opět své autority a napomíná slečnu. Dochází ke střetu Picina s Hajným. Kdo je za co ochoten položit svůj život?                                                         Příznačný je i název filmu. Noc je v duchovních sférách vnímána vždy jako cosi temného symbolizující ďábelské síly, pokušení. Naproti tomu nevěsta Kristova (řeholnice) je chápána jako obraz pokory a čistoty. Noc patřící nevěstě, noc, která ji svedla na scestí. Krásnou symolikou je i skutečnost, že hlavní postava je bezejmenná, od začátku příběhu až do konce není odhaleno jméno slečny.                                                                                                                                                                        Noc nevěsty je geniální výpovědí nejen o kolektivizaci. Ukazuje zcela výmluvým způsobem, že se žádný čolvěk nedá donutit k ničemu násillí. Buď svůj život raději dobrovolně ukoncí (otec slečny) nebo otevřeně vzdoruje a vstupuje do konfliktu (Hajný), zatvrdí se (Skovajs) stává se bezpáteřním (Jedličková).                                                                                           Zajímavé komentáře: fragre, karnifex () (menej) (viac)

Laxik 

všetky recenzie používateľa

Nejartovější z (ne)četných černobílých portrétů slovutné a velkolepé socialistické kolektivizace, kterými Pražské jaro žalovalo přelom čtyřicátých a padesítých let. Bez hlavních postav, bez hrdinů, bez vyložených záporáků. Aby tito lidé viděli svůj naráz pokřivený svět o něco příměji, museli ohnout své myšlení. ()

Galéria (6)

Zaujímavosti (11)

  • Film se natáčel v Havlíčkově Borové na Vysočině. (skudiblik)
  • Snímku v kinách navštívilo 221 tisíc divákov. Po obnovenej premiére v novembri 1990 však film publikum už tak neoslovil, keďže ho vyhľadalo zhruba len dvetisíc záujemcov. (Raccoon.city)

Súvisiace novinky

Filmová ocenění benátského festivalu

Filmová ocenění benátského festivalu

26.04.2017

Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (viac)

Reklama

Reklama