Tri dcéry

Na přelomu epoch, kdy staré časy odcházejí a nové nastávají se na cestě životem potkávají lidé z obou světů. Jedni opojeni vítězstvím, mocí a slávou, druzí poraženi, snažíc se zachovat holou existenci. Události roku 1948 připravily o střechu nad hlavou církevní řády, které tím přišly úplně o všechno. Někteří bratři a sestry začali nový civilní život, jiní ale neměli anebo nechtěli nikam jít a stali se přítěží systému, stejně jako kulaci, buržousti a další "odpadlíci" a "zrádci". Tento příběh je vyprávěním o skupině boromejek (asi?), které skončily na kterémsi panském dvoře v područí tamního správce a jeho nohsledů. Je krásné, jak nikdo tehdy vlastně nevěděl, co komunismus přinese, jak moc se budet "zametat", co ti soudruzi nahoře všechno vlastně chtějí. Hlavní bylo přežít. Pan režisér nám, lidem, krásně nastavil zrcadlo...lidská blbost je bezmezná. 90% (07.01.2012)

Myšlienka tohoto filmu okolo mňa preplávala ako suchý list v rozbúrenom potoku. Moja snaha ho chytiť, bola zbytočná, pretože som náznak listu zazrel len jeden jediný krát kým ho voda strhla pod hladinu. Forma zvíťazila nad obsahom. Uher ma sklamal. Náznak baladickosti a typickej krásy tria Bednár, Uher a Szomolányi sa vyparila po prvých 10 minutách a vystiredalo ju neskonalé hašterenie medzi socialistickými zriadencami usilujúci sa o pokrok v komunistickom štáte za využitia mníšok a dogmatické normy, ktoré opantávajú kláštor a ktoré robia z matky predstavenej diktátora, ktorý zostáva skrytý a len na malú chvíľu ukáže svoju silu a schopnosť podmaniť si ostatných. Tieto dve veľmoci sa bijú celý film bez výsledku. Jediný kto trpí je otec a jeho tri sestry, lenže smutné je, že sa film na nich sústreduje len okrajovo a preto je nám vlastne na konci jedno čo sa s nimi stane alebo stalo. Po technickej stránke dokonalé. Po výpovednej neskutočne znásilnený námet. Keby nebolo podmanivej kamery a titulnej piesne, ktorá sa mi dostala pod kožu bolo by moje hodnotenie ešte menšie. (23.11.2009)

Setkání dvou světů, komunismu a křesťanství. Obojí stojí za hovno, jeden režim totalitní a druhý v podstatě taky. Oba světy zakazují žít podle jiných pravidel než těch svých a mezi těmito ideologickými kolesy se ocitá nebohá řeholnice Klemencia, kterou jako jednu ze svých třech dcer poslal otec do kláštera, aby mezi dcery nemusel rozdělovat majetek, který mu stejně komouši během kolektivizace sebrali. Otce nakonec "budovatelé" vyhostili do neznámé vesnice, která ani neexistuje a on začne hledat útočiště u svých dcer, které mu však až na poslední Klemencii neodpustily. On poslal totiž všechny tři do různých klášterů, aby ani nemohly být spolu pohromadě. Spolu s ním odešel i jeho syn, ale ten ho nemůže za jeho jednání ani vystát a opouští ho. Snímek nejvíc asi připomíná Noc nevěsty od Karla Kachyni, kde jsou obě témata podobně zobrazována, akorát tady se tlačí na pilu jiným způsobem. Zatímco v Noci nevěsty komunismus a křesťanství spolu fungovat nemohly ani náhodou, v Trech dcérách je nakonec spolupráce možná? Pokrytectví, slabošství a vychcanost obou komunit zde má zásadní význam. Baladický nádech filmu dodává rozměr navíc a minimalistická hudba Ilje Zeljenky, složená pouze z klarinetu (mimo hudby na slavnosti) vyprávění zvláštně obohacuje. Velmi vkusně je použitá stará písnička, kterou zpívá slaboduchý poskok Janohop a příběhem se různě prolíná a vykresluje jednotlivé situace. Je jasné, že Tri dcéry v době nastupující normalizace putovaly do trezoru. Štefan Uher byl každopádně jedním z nejlepších slovenských režisérů a každý jeho film dýchá jasně rozpoznatelným autorským rukopisem. Úplně stejně jako třeba u náš Karel Kachyňa. Ach, to byli aspoň PÁNI umělci. (01.02.2022)

Takový střet dvou totalit. Budovatelské a náboženské. Film, zdánlivě jen o hledání střechy nad hlavou, má silnou dobovou atmosféru, která se prolíná s groteskními, až paradoxními problémy vesnických funkcionářů a pro někoho určitě i podobně paradoxní, snad i otrocké víry. Převýchova nejen politická, ale i duchovní. Štefan Uher je mistr kontrastů, jak mi dokázal i zde. Pochodující dělnická mládež vs. nově oděné sestry, jsou jen jeden z mnoha, které nám nabízí. Nadhled nad nastalou situací má snad jen vesnický proutník a jeden hopsající "blázen". Z písně, která doprovází celý snímek, je atmosféra doby cítit nejlépe. (08.06.2013)

Možná jen, že jsem místo "dcéry" podprahově vnímal "sestry", nebo za tím bylo ještě něco jiného, ale k filmu jsme se dostal až po skoro 50 letech od natočení, - a bylo mi jako bych našel na ulici peněženku... Uherův film zarámovaný do Shakespearovské mezní situace Krále Leara, má kolektivní těžiště. Jedním kolektivem je skupina vesnických komunistů a druhým skupina (už také vesnických) jeptišek. A příběhem není jen jejich vzájemná interakce, nýbrž také jejich vzájemné odlišnosti a shody, kterých je zřejmě víc: oddělování zrna od plev, snaha o vytvoření páté kolony atd., prohlášení "ti jsou všude" platí tam i tam. Ve spodní částí rámu odchází starý Lear s Cordelií ( Klemencií, velmi decentně předvedenou Alžbetou Štrkuľovou). Kam? Je ještě nějaké místo, které je může přijmout? Pozn: Z mých oblíbených uživatelů hodnotilo tento film 5 osob, průměrné hodnocení 100%. (25.04.2017)