Malá mořská víla

Na pohádku příliš "umělecké", jak vizuální, hudební tak třeba i herecké pojetí. Tahle pohádka mě nikdy nedokázala oslovit, přestože dnes její kvality už ocenit dokážu. Tragickému a tísnivému tónu Andersenových pohádek sice svým zpracováním blíží, ale na rozdíl od filmu na mě jeho příběhy fungovaly i jako na malého. Takhle jen často zůstává krásný obraz bez patřičného náboje. (15.06.2005)

Zvláštní snímek (záměrně ho nenazývám pohádkou), v němž se klasický "dětský" příběh odehrává v ponuré melancholické atmosféře, je asi nejblíž původnímu zpracování od Andersena, ale paradoxně mu právě tahle neobvyklá kombinace příliš nesedí. Radovan Lukavský to jako mořský král zabíjí spoustu (neplánovaných) hlášek ("Jeho otec byl taky idiot") a nad princem, který vypráví přítelkyni o svém ideálu, který až najde, vykašle se na ní, jsem se musela také smát, to už ale stoprocentně nebylo úmyslné. (31.03.2014)

Malou mořskou vílu jsem viděl jako dítě a vzbudila ve mně velký odpor. Teprve až jako dospělý jsem ji dokázal docenit. Fascinující film, který nemá obdoby ani v československé, ani světové produkci (minimálně v rámci žánru). Ať už jde o Liškovu hudbu, kostýmy (především účesy mořských lidí)... jen to prostě není moc pro děti. Ovšem má,ani ne čtyřletá, dcera, která na Arielle nedá ani dopustit, říkala, že se jí to líbilo, tak nevím... (14.11.2020)

Andersenovu mořskou vílu mám docela ráda. Její české zfilmování se mi nikdy nelíbilo- jako malá jsem vždy přepínala na jiné pohádky- rozhodla jsem se ale udělat si rusalčí minimaraton a konečně ji shlédnout celou. Nejvíc mi asi vadí roztahaný děj v moři a celý podmořský svět. Kulisy se mi vůbec nelíbí a strašně dlouho trvá, než se „přejde“ k věci. Jakmile se ale malá mořská víla dostane na souš, krom nohou a němoty získá i slušnou úroveň klasických českých filmových pohádek. Bohužel je to zhruba jen poslední půlhodina a já jí tu studenou rybí hodinu neodpustím. (16.10.2013)

Ano, Andersen nepsal veselé pohádky, asi nebyl moc šťastný člověk, a Kachyňa to pojal stylově a podobně depresivně. Zahrané i natočené je to sugestivně, ale nezlobte se na mne, koukat se na to nedá, podobně jako dětem raději čtu české pohádky než tyhlety severské horory. Pro mne je to sebetrýznění, dívat se na podobné filmy. Jinak si mimochodem povšimněte, že spíše než o pohádku jde o psychologickou sondu do života jedné třídy, která pokukuje po výsadách jiné, movitější třídy, a o nemožnosti prolnutí těchto světů. (10.12.2014)