Václav Kašlík byl český dirigent, hudební a operní skladatel a režisér opery. Narodil se v roce 1917 v Poličné u Valašského Meziříčí. Vystudoval skladbu a dirigování na pražské Konzervatoři a současně studoval hudební vědu a estetiku na Karlově univerzitě. Po ukončení studia se dále vzdělával v operní režii u režiséra Ferdinanda Pujmana a v dirigování u Václava Talicha. Divadelní kariéru zahájil Václav Kašlík v pražském Divadla E. F. Buriana, kde působil jako dirigent (1940-41), a uskutečnil zde také svůj divadelní kompoziční debut, kterým byl balet Juan.
V Praze se v roce 1945 stal jedním ze spoluzakladatelů Divadla 5. května – v budově bývalého Nového německého divadla – a vedl zde soubor opery jako šéf, režisér i dirigent až do jeho spojení s Národním divadlem v roce 1948.V letech 1948-89 působil Václav Kašlík coby jedem z hlavních režisérů Národního divadla. Režijně se snažil, aby jeho operní inscenace byly divadelně dynamické, živé, vizuálně poutavé a originální.Ve svých inscenacích používal filmové prostředky a projekce, například v mimořádně úspěšné Dvořákově Rusalce (1960) nebo v Daliborovi (1961).
Kromě několika baletů a instrumentálních skladeb je Václav Kašlík autorem dvou oper a dvou zpěvoher. Především je třeba vyzdvihnout operu Krakatit (1960-61) na námět románu Karla Čapka uvedenou v Národním divadle v roce 1966 a zároveň zrealizovanou i jako televizní inscenace.
Vlastní kapitolou je Kašlíkova operní televizní a filmová režie. Je autorem několika desítek inscenovaných oper a baletů pro Československou televizi a německou televizi ZDF. K těm nejznámějším patří filmová zpracování oper Prodaná nevěsta a Rusalka.
Václav Kašlík je také autorem knihy vzpomínek s charakteristickým názvem Jak jsem dělal operu (Panton, Praha 1987).
Za svůj umělecký přínos získal Václav Kašlík v roce 1956 Státní cenu, v roce 1958 titul zasloužilý umělec a v roce 1988 titul národní umělec. Zemřel 4. června 1989 v Praze. Je pohřben v Příbrami na Městském hřbitově "na Panské louce".
Honza "HonzaBez" Bezděkovský
