Fany

Takový přeslazený kýč, který si podobně postižené lidi bere jen jako pozlátko. Dustin Hoffman trávil měsíce v podobných ústavech, aby odpozoroval přesné chování autistů, paní Bohdalové stačila jedna odpolední návštěva, aby toto vše vstřebala. Její výkon tak spíše připomíná Křemílka s Vochomůrkou, nikoliv životného, duševně postiženého člověka. A příběh je v podstatě okopírovaný Rain Man, jen s prohozenými pohlavími. Jedinou invencí navíc je asi ten farář, ale uchopený velmi nešťastně, rádoby komicky vážně, ale ze života to opět rozhodně není. (10.12.2014)

Scéna s "fotografií" na konci pro mě představovala nejsilnější okamžik jakej jsem kdy měl možnost ve filmu vidět a nejen v českým. Jen některý scény jsou natočeny poněkud televizně, ale i tak se jedná o výjimečný dílo. Reálný příběh ukazující lidskou sobeckost nejen od okolí, ale i z řad těch nejbližších, kteří si uvědomí svou chybu teprve, kdy už nejde vrátit nic zpět. (11.12.2007)

Stejně jako někteří ostatní komentující jsem si během sledování vzpomněl na Rain Mana, ke kterému se Fany určitě dá přirovnat, ale samozřejmě se oba filmy nedají srovnávat a ani bych se o to nepokoušel. Ať už Fany vznikla jako inspirace Rain Manem nebo ne, takové téma v české kinematografii (pokud se hrubě nemylím) mockrát nebylo. Nevznikla úplně přelomová pecka, ale příměřeně pěkný film, ano. Jen mi přišlo, že mu trochu podkopává nohy (a nepíše se mi to úplně snadno) překvapivě právě režie Karla Kachyni. Některé Hubačovy scénáře (Ikarův pád, Mapa zámořských objevů) v minulosti ani nějaké výpravnější zpracování nepotřebovali. Ale u Karla Kachyni, vzhledem k tomu jaký byl bezpochyby mistr ve svém oboru a velký filmový poetik mě trochu překvapilo, že u tak emotivního příběhu se spokojil pouze s poměrně rutinním (takřka televizním) zpracováním a nevystřískal z toho více poezie, která se by tam hodila. Alespoň se mu velmi povedlo obsazení hlavních rolí. Jiřina Bohdalová nepatří k mým favorikátkám, ale zde u Fany předvědla další z důkazů že v ni vždycky skýtala (a možná ještě skýtá) dobrá herečka a podala opravdu pěkný výkon stejně jako její protipól Jiřina Jirásková. U Jiřího Hubače mě vlastně dobrý scénář ani nepřekvapí, mám pro jeho neobyčejně obyčejné lidské příběhy a dialogy slabost. Takže musím říct, že jsem od něj už viděl i sofistikovanější kousky, zatímco zde se možná občas nevyhl jisté schématičnosti (hlavně u vedlejších postav), ale příběh o Fany, její sestře a všech příhodách, co jejích soužítí přineslo se mi i tak zdál celkem hezký a dolehl až k mému srdci. Fany byla totiž hlavně milá čistá duše, kterou si snad ani nešlo neolíbit a i když je závěr párkát nařčen z citového vydíraní, tak i na mě docela zapůsobil. Váhal jsem nad hodnocením, ale nakonec si dovolím i trochu nadhodnocovat. (05.05.2021)

Fany? Nijak zvlášť. Nejslabší jsou ty momenty, které se netají komediálními ambicemi, a jejich protagonisté; Oldřich Vlach s Petrem Čtvrtníčkem v rolích kostelních čórkařů ujdou, ale Miroslav Donutil nebyl ve své předchozí kariéře více mimo, přestože později mnohokrát. Nebýt intruzí komiky, jde o film, který oligofrenii pojednává citlivěji, než bývalo zvykem. Kachyňu s Hubačem šlechtí, že fóry jsou zřídkakdy na účet prostoduché Fany. Naopak srovnání různých druhů duševního mrzáctví i díky čím dál vzácnější čistotě filmové formy nepozbývá na aktuálnosti, naopak. Bohdalová fascinuje při bližším zkoumání tím, že svou postavu nepojímá výrazově jinak než jiné [dejme tomu notorická Dáša Fuchsová] a blbost z ní i tak prýští. I bez vyděračského potenciálu pramenícího z politováníhodné slaboduchosti excelují Jiřina Jirásková v roli cynické primářky a Martin Huba, ne-československy předabovaný Luďkem Munzarem. Zásluhu na jedinečně melancholické náladě filmu mají Petr Hapka a Eric Satie, jemuž tentokrát mnohé dluží, aniž by to stálo za zmínku v titulkách (Gymnopedie no.2). Ty bys mohla vystupovat v televizi. (13.10.2018)

Za herecké výkony obou dam. šedivou, ustrašenou, bezelstnou mentálku (v tom nejlepším slova smyslu!) Bohdalku ve výjimečně netypické roli. A aktivní, přesnou a přepracovanou primářku Jiřiny Jiráskové, velké dámy českého filmu i divadla. Huba dobrý, Donutil snesitelný. K tomu Hapka. A ten konec mi nějak ani nevadil. (29.06.2008)