Fany

60% — Jedná se bezesporu o herecký koncert Jiřiny Bohdalové. Přesto tomu filmu něco chybí, neumím ani moc říct, co. Za prvé je to tedy evidentně takový „Rain Man po česku“ a za druhé mi to přijde málo filmové. Příběh se prakticky soustřeďuje pouze na dvě postavy — Fany a její sestru v podání Jiřiny Jiráskové, všichni ostatní jsou v příběhu jen jakoby do počtu a prakticky jím prošumí bez nějakého zásadního vlivu. Rozhodně se však nejedná o špatný film, rozhodně lepší než Jedna kočka za druhou, ale o něco horší než Babí léto. (25.04.2016)

Dve Jiřiny v najlepšej forme pod vedením výborného Kachyňu. Silné štyri hviezdy a od piatich film delila len jedna nevhodná scenáristická barlička so zlodejskou mafiou. Dalo by sa to vyriešiť aj krajšou psychologickou cestou, čo by sa do takého pekného filmu viac hodilo. Tým zápory končia a dokonalé výkony ako železnej lady filmovej Jiřiny, aj jej sestry Fany Františky ma dostali. Každý človek chce k niekomu patriť, byť milovaný, byť užitočný, či má za sebou medicínu alebo pomocnú školu. Takéto posolstvo a podobné rozdaval Kachyňa svojimi filmami často. –––– Co tam budu dělat? Já chci chodit do zaměstnání. (07.07.2015)

Fany? Nijak zvlášť. Nejslabší jsou ty momenty, které se netají komediálními ambicemi, a jejich protagonisté; Oldřich Vlach s Petrem Čtvrtníčkem v rolích kostelních čórkařů ujdou, ale Miroslav Donutil nebyl ve své předchozí kariéře více mimo, přestože později mnohokrát. Nebýt intruzí komiky, jde o film, který oligofrenii pojednává citlivěji, než bývalo zvykem. Kachyňu s Hubačem šlechtí, že fóry jsou zřídkakdy na účet prostoduché Fany. Naopak srovnání různých druhů duševního mrzáctví i díky čím dál vzácnější čistotě filmové formy nepozbývá na aktuálnosti, naopak. Bohdalová fascinuje při bližším zkoumání tím, že svou postavu nepojímá výrazově jinak než jiné [dejme tomu notorická Dáša Fuchsová] a blbost z ní i tak prýští. I bez vyděračského potenciálu pramenícího z politováníhodné slaboduchosti excelují Jiřina Jirásková v roli cynické primářky a Martin Huba, ne-československy předabovaný Luďkem Munzarem. Zásluhu na jedinečně melancholické náladě filmu mají Petr Hapka a Eric Satie, jemuž tentokrát mnohé dluží, aniž by to stálo za zmínku v titulkách (Gymnopedie no.2). Ty bys mohla vystupovat v televizi. (13.10.2018)

Postava FANNY se mi nezdála nikdy přesvědčivá. Neznám ze svého života nikoho jí podobného. Přesněji řečeno, nevím, zda byla FANNY svéprávná. Od jedné osoby, která se ale zabývá osobami nesvéprávnými v plném rozsahu přes čtvrt století jsem zvěděl, že si nepamatuje na případ, kdy by se z těchto osob, pokud se jim vrátila svéprávnost, tak neučinili nějakou boudu, po níž by se jim zase svéprávnost odebrala. Naletí kdejakému syčákovi. Řeknete jim - prodej mi za kilo bundu, co ale stojí kupříkladu tisícovku, a oni vám ji prodají. Jdete dál a vezmete je do banky, a půjčíte si na ně klidně dvěstě tisíc. Je pak pozvete na oběd či na večeři, to jim slíbíte dopředu a oni s vámi jdou rádi, vidí ve vás kamaráda a loučí se s vámi zase jako s kamarádem. Rozdíl je jen ten, že vy víte, jak si užít dvě stě tisíc, ale oni ne. A taky víte, že to bude na nich, to splácení, ale oni se tváří, že to je blbina. A tak sháňka po dočasně svéprávných je v naší zemi velká. FANNY má vyvolávat lítsot a smutek. A to se jí u některých diváků daří. U mě ne. Nedávno jsem cestoval v autobuse se známou, a ten byl plný takových FANNY. Dokázali se radovat s kdejaké blbiny, která nám připadá všední. Vykřikovali, vesele, radostně, a nebylo možno je ukáznit, protoež jim to co křičeli připadalo velice zábavné. Jim a jim podobní to brali jako správný kousek. Po několika minutách známá řekla, že je to o nervy s nimi cestovat. Výsledně vzato je v každé zemi dost takových osob. Nemají se až tak špatně, když žijí s podobnými. Hůře je jim, kdyby žili sami, či s někým kdo vnímá a žije zcela jinak. Výkon J. Bohdalové neoceňuji, tak jako Trojanova Václava. Nestačil by dokument? (10.09.2010)

Scéna s "fotografií" na konci pro mě představovala nejsilnější okamžik jakej jsem kdy měl možnost ve filmu vidět a nejen v českým. Jen některý scény jsou natočeny poněkud televizně, ale i tak se jedná o výjimečný dílo. Reálný příběh ukazující lidskou sobeckost nejen od okolí, ale i z řad těch nejbližších, kteří si uvědomí svou chybu teprve, kdy už nejde vrátit nic zpět. (11.12.2007)