Spoorloos

"Zíďme z diaľnice" - požiada Saskia svojho priateľa Rexa a jej slová nadobudnú symbolický význam, stanú sa predzvesťou začiatku konca. Aj Saskiin sen o zlatom vajci, v ktorom je uväznená, sa do dôsledkov naplní. Po hádke s priateľom sa na chvíľu stratí a vzápätí objaví vo svetle na konci tunela. Tieto zlovestné obrazy a výpovede z úvodu filmu predznačia tragické zmiznutie ryšavého dievčaťa. Hoci príliš zavčasu vieme, kto je únosca a priskoro tušíme, že Saskia už nie je medzi živými, zvedavosť aj napätie sa naďalej stupňujú. Podstata filmového príbehu je veľmi jednoduchá a jeho dej minimálny, ale dômyselná kompozícia ho predsa robí mimoriadne zaujímavým. Záverečné chvíle filmu sú zároveň poslednými okamihmi hrdinu aj hviezdnymi momentmi réžie. Pre Rexa existuje len jediný spôsob ako zistiť, čo sa stalo Saskii - zažiť presne to isté. G. Sluizer v úplnom finále desivú realitu zaživa pochovaného Rexa v tmavom hrobe prekonáva radostnou ilúziou stretnutia so Saskiou, opäť vo svetle na konci tunela. (03.11.2010)

Jeden z mála filmů, který mě bavil méně než jeho americký remake. Obvykle fandím našim evropským sousedům a hrdinně nenávidím americké kopírovače, ale Spoorloos pro mě byl až příliš klidný a zároveň vynervovaný, tím způsobem, který mě naprosto ubíjí. Vždycky si vzpomenu na vznětlivé jižany, kteří jednají bez přemýšlení. Elektronická hudba možná byla tehdy ve filmech velká móda, pro mě je to ale jen umělé navození znepokojující atmosféry, které mě znepokojuje úplně jiným způsobem, než by si tvůrci přáli. Jistě je to skvělé zahraný film s dobrým nápadem, ale je to celé unylé a pro mě to postrádá tu správnou atmosféru. A konec mi přišel useknutý, jako kdyby se už režisérovi nechtělo dál myslet a říkal: "Nazdar přátelé, končím, víc po mně nechtějte." (28.08.2011)

Thrillerem bych to úplně nenazýval, protože tu prakticky absentují napínavé situace, spíš mysteriózním dramatem, kde celou dobu visí ve vzduchu otázka/záhada, co se stalo, a hrdina je pro odpověď ochoten obětovat vše. A spolu s hrdinou sledujeme i člověka, který jednoduchou odpověď celou dobu zná... Atmosféru to místy má, výraznou koncovku taky, ale že by mě to nějak extra bavilo nebo sejmulo se říct nedá. Ale zvláštní film to je. (23.08.2020)

Po dlouhé době se mi stal Spoorloos filmem, po jehož zhlédnutí jsem zůstal sedět s otevřenými ústy. Jde o velice zvláštně natočený thriller, který zapůsobí hlavně svým rafinovaným scénářem a ponurou atmosférou, která je zčásti budována výbornou hudbou a zvláštně osamělými evropskými lokacemi. Perlou filmu je hlavně skvěle napsaná postava psychopatického Raymonda Lemorna, kterého si zahrál Bernard - Pierre Donnadieu a kterému Jeff Bridges docela šlape v americkém remaku na paty, i když originál je nedostižný. Ačkoli film plyne zdánlivě nevinně a pomalu, závěr by se dal přirovnat k jedné z největších nočních můr stříbrného plátna. Kdyby jen Lemorne nesmrkal. (02.07.2011)

Já mam vždycky problém s tim, že když vidim jako první remake a až poté původní film, tak ten původní, i když je třeba líp natočnej, se mi už tolik nelíbí a to je problém i u Vanishing, neustále jsem měl před očima daleko svižnější reamke s vynikajícím Bridgesem a tohle mi už nepřišlo nikterak napinavý a Gene Bervoets oproti Bridgesovi mi přišel poloviční. Nicméně tohle potěší alespoň jiným koncem a takovou realistickou atmosférou (01.09.2008)