Já, truchlivý Bůh

Nemohu se zbavit dojmu, že příběh je poněkud vykonstruhovaný. Svůdník, kterého hraje Kopecký, by tu nanynku dostal hned, stačilo by se vychloubat nějakým vymyšleným přátelstvím se slavným umělcem. Né, Kopecký to musí dělat tak nešikovně přes Johanku z Arku, na to mu žádná ženská prostě nemůže skočit. No ale aspoň to byla příležitost přivést na scénu výborného Landovského. (21.01.2012)

Československé 60-te roky museli byť neuveriteľne inšpirujúce obdobie, keď aj režisér, ktorý točil propagandisktické paškvily v službách boľševikov a ktorý "když přijel do Prahy natáčet Amadea, právě Kachlík (spolu s režiséry Sequensem a Balíkem) protestoval, že ho sem nemají pouštět, protože by mohl ovlivnit opozici (citát z tisku a tlače)", spravil takýto film. Pravda, je to najmä zásluha Kunderu, Kopeckého a Landovského, ale predsa len, aspoň to ten komouš nepokazil. (07.05.2024)

Milda Kopecký v roli ostříleného svůdníka, jehož bohaté zkušenosti však neplatí na hloupější slečnu Janičku, pilnou studentku konzervatoria. Vyprávěcím stylem to často připomíná milého pana Kopfrkingla, avšak až k vtipnu často dovedenou morbiditu ze Spalovače tady člověk nenajde. Povídka byla lepší, ale Kunderu to snad neurazilo. (03.04.2012)

Ach, ta nostalgie... Centrum mého drahého (+ rodného) města, které znám snad ještě víc, než sebe, a které už vypadá podstatně jinak, zde ještě v podobě, jakou si pamatuji z dětství / dospívání. Tak např. na prostor s fontánkou před Janáčkovým divadlem jsem už skoro zapomněla (teď by to tam přespolní fakt nepoznali, je tam totiž "moderní" quasi parčík a parkoviště :-( ), přitom co jsem si tam vyhrála / kolem nachodila. Konzervatoř, Šilingrák, Starobrněnská... Některé části jsou zachovány dosud, jiné už "za mě" byly jiné... Bylo mi, jako bych cestovala v čase. Popravdě, dojalo mne to víc, než to, co se ve filmu odehrávalo, i když se mi to rovněž moc líbilo. Prakticky skoro celé se to točilo kolem hudby, zpěvu, dirigentů, pěvců, etc., mělo to vtip, originální zápletku i pojetí (formou vyprávění / bilancování hlavního hrdiny v podání M. Kopeckého), rovněž skvělého P. Landovského, který ztvárnil jeho kamaráda (oba pospolu tam předvádějí perfektní herecké kreace), nečekané vyústění i závěr, s plejádou velmi i méně známých (ne)herců / umělců, a to vše v mé drahé rodné hroudě... ;-) Takže pro mě dosti osobní, a prostě bezchybné (až na ten příšerný knírek (větší snad neměl ani Freddie Mercury :))) J. Jiráskové - ten jsem fakt nepobrala. Nějak to patřilo k roli? Pokud ano, muselo mi to uniknout, a ani tak to nechápu). Pokud bych (kromě hudby a Brna) měla ještě něco vypíchnout, tak rozhodně platonickou lásku hlavního hrdiny, který doposud bral ženy hlavně jako povyražení, a střídal je jak ponožky, a zřejmě poprvé se skutečně zamiloval, a hned nešťastně. Navíc do namyšlené, trochu i naivní, dívky. Ta pak na to (+ svou nezkušenost, možná až hloupost) doplatí, avšak postaví se k tomu nečekaně čelem. Ale žel tím pak trpí nejen ti dva, ale i další z aktérů, který k tomu všemu přijde jak slepý k houslím. Konec mi přišel jakoby trošku otevřený, takže jsem si pokračování mohla "dosadit" dle vlastní fantazie. ;-) P. S. A propos - nechápu, proč ta nána šla výhradně po dirigentech (ačkoliv, svým způsobem, ano). Já bych slintala i nad tím "pouhým" korepetitorem. :-DDD (08.04.2019)

Landák převálcoval Kopeckého... Scenáristé psali scénář přímo Kopeckému a Landovskému na tělo, protože od začátku věděli koho pro role chtějí. Miloš Kopecký řekl paní Jiráskové, když byl film zakázán, se sarkasmem sobě vlastním: "to je dobře že film zakázali, Lanďák byl totiž mnohem lepší jak já". (23.09.2014)