Bylo nás deset

Výstižné charakteristiky mých předkomentátorů vcelku postihují úroveň i ráz filmu. Kontroverzní pozitivnost scénáře i režijního zpracování je víc než vyvažována - a zároveň obhajována - hereckým obsazením, hudebním doprovodem i zřetelnou snahou o věcné postižení skutečných vztahů a atmosféry během dvou let, která byla tehdy nucena mužská část populace - nynější dědečkové a perspektivní pradědečkové - v armádě trávit. S jistou nadsázkou lze říct, že v zásadě přináší pravdivý, byť notně idealizovaný ráz vojny během komunistického režimu v jeho vrcholné fázi, kdy byl - bez ohledu na skutečný stav společnosti - v zásadě akceptován a přijímán. Je prost tlampačové agitace padesátých let, není tu však ještě ani rezignace a odstup let osmdesátých; vojenské filmy v české národní kinematografii z tohoto hlediska představují svébytný sociologický fenomén. Tento svým způsobem semaforácký film v sobě obsahuje jako mnoho jiných v té době - snahu věcně, zevnitř systému a v jeho hranicích postihnout skutečné nesnáze, ale i radosti a žaly mládí té doby; je dobově věcný. Buďjakbuď pohled na S+Š v uniformě je dnes jak pohled z jiného snu, z jiné doby. Snad právě proto může i dnes nacházet své diváky, dychtivé zvědavostí po obsahu věty "To když byla ještě vojna, tak ..." (12.09.2007)

Samotný obsah není moc zábavný a v podstatě je popsaný výše. Kvůli němu nemá moc smysl se na tenhle film dívat, ale na jednu hvězdičku to jakž/takž stačí. Další důvody pro hvězdičky jsem osobně nenašel, ale jednotliví lidé si mohou najít důvody pro sledování např. v podobě Suchého a Šlitra, herectví Jarolava "Kuby" Satoranského, luzného zjevu Olgy Schoberové či lásky k ČSLA. Existují určitě i horší české filmy z 60. let, ale i desítky výrazně lepších. (13.08.2007)

Ocení nejspíš ten který byl v těch letech (63-65) na vojně, a že vojna není kojná, to byl všeobecný fakt, příběh šmrncnutý o hudební a romantickou složku nebyl vůbec špatný, stejně tak jako dobrá snaha o poctivé a realistické vyobrazení tehdejší vojny. Líbila se mi i atmosféra, v tý době už dost uvolněná, krásná to doba, možná bych i měnil. Jen bych si možná v roli Karla Čiperky dokázal představit někoho jiného-ale budiž, každopádně co se týče fyzických proporcí, tak poloviční desátník Moraveček byl parádně ztvárněn, i já měl s takovým podobným tipem tu čest. Holky krásné, krom parádní ozdobičky Šoberky, která klukům při jejich prvním setkání naprosto vyrazila dech (ani se nedivím) mě zde zaujala i ta Karlova láska (hrála Jana Jobová-jediný film) do které se na první pohled zamiloval. A samozřejmě hudba, parádní dobové šlágry, ty zde hodně vynikly a film oživily. Marthos asi nebyl na vojně, protože by jinak věděl že zde normálně byli i 30+, to jestli bylo Šlitrovi v tý době už 40 (inu člověk je tak starý, na kolik se cítí) to bych nechal stranou (k vadě to tu rozhodně nebylo). Jen tak mimochodem, i v těch tvých oblíbených 30 letech, se objevovali mladší herci v podstatně starších typech rolí a nebo naopak, viz Plachta, Marvan, Pešek atd, takže když už kritika, tak prosím ne jen jednostranná. ps: Hovadina to může být jen pro Tebe, pro člověka která na vojně nebyl, kdyby ta možnost byla, tak byses ji bránil jako čert kříže:-) (02.10.2011)

Vcelku zručně poslepovaná historka o přetavení svobodného individua na kolečko ve stroji, kterýžto proces je zde bohužel prezentován jako navýsost žádoucí a přirozený (v souladu s většinovým dobovým vnímáním vojny jako něčeho, co sice nemáme rádi, ale nějak to holt proflákáme, aspoň si budeme mít o čem vykládat, až se za pár let budeme ulejvat pro změnu v práci). To ovšem vidím dneska, tenkrát jsem viděl hlavně S+Š, Ctibora Turbu a Olinku Schoberovou, ti byli a jsou fajn. Zato takový Postránecký je tu nejen za záporáka, ale hlavně za neskutečné herecké dřevo, a není v tom sám (čti: rozpačité režijní vedení). Kolem a kolem slabá trojka. (03.02.2012)

Děj filmu je sám o sobě prostoduchý až pitomý. Zřejmě za to může nejen hloupý námět (mimochodem, autorem knižní předlohy byl režisér filmu Antonín Kachlík), ale především nesmírně nudná a schématická režie. Přesně v duchu "angažované kritiky" se zde sice tepou zlořády jednotlivců, ale zároveň je film v zásadě nepokrytou agitkou, v níž jsou velitelé zásadně moudří, empatičtí a odpovědní... Situaci zachraňuje herecké obsazení... Za prvé účast (pravda, na poměry zvs notně přestárlých) "vojínů" Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (takže se film mj. stává svérázným dokumentem o písničkách divadla Semafor v první polovině šedesátých let), za druhé účast mima Ctibora Turby, za třetí herectví Jaroslava Satoranského, Olgy Schoberové a několika dalších v té době začínajících herců... Snímek také disponuje místy i poměrně zajímavou a vynalézavou kamerou. Po pravdě řečeno jsem se ovšem ani tak nemohl dočkat konce, což se mi jinak při sledování filmů nestává moc často... Celkový dojem: 45% (29.08.2008)