Třetí vražda

Japonský režisér Hirokazu Kore-eda sa vo svojej tvorbe vyznačuje predovšetkým zameriavaním sa na sociálnu problematiku s dôrazom na postavy. Od vyložene typických sociálnych drám však v prípade tohto počinu z roku 2017 zachádza ku kriminálnemu žánru. V príbehu, ktorý tu ponúka divákovi, sa zameriava na skupinu právnikov a vraždu, v prípade ktorej zastupujú údajného vraha. Od začiatku sa však mení možný motív a na povrch postupne vychádzajú nové skutočnosti. Ak má divák predošlé skúsenosti s viacerými filmami režiséra Kore-edu, v prípade tohto diela bude už od začiatku vnímať akoby úplne iný autorský rukopis. Do veľkej miery je pravdepodobne ovplyvnený žánrom snímky, keďže kladie väčší dôraz na kriminálny uhol než na uhol dramatický. To v princípe síce neznamená, že ide o snímku, ktorá by bola kvalitatívne zlá, avšak toho, čo by divák od Kore-edu možno očakával, sa tu bohužiaľ nedočká. Väčšina filmovej minutáže totiž pôsobí dojmom stereotypnej kriminálky, ktorá sa navyše venuje pozadiu už viac-menej vyriešeného prípadu než vyšetrovaniu samotnému. Film najmä vo svojej prvej polovici ponúka iba málo, čím by mohol diváka zaujať. A ako to už v prípade akejkoľvek snímky býva, ak sa jej nepodarí zaujať diváka na začiatku, neskôr sa tak deje už len veľmi ťažko. A to je pri tomto Kore-edovom filme zrejme dvojnásobná škoda, pretože v druhej polovici jasnejšie cítiť kontúry jeho autorského rukopisu, keď do popredia viac vystupujú postavy. Snímka sa tak stáva zaujímavejšou, ale celkový dojem už zlepšiť nedokáže. Sandome no Satsujin paradoxne dokáže najviac zaujať svojou kamerou. Práca Mikiyu Takimota vyniká predovšetkým v scénach z výsluchovej miestnosti v druhej polovici filmu, keď vytvára zrkadliaci sa obraz postáv sediacich oproti sebe. Práve aj prostredníctvom týchto záberov vidno Kore-edovu zlepšenú prácu s postavami, ktorá však prichádza neskoro. Aj preto ako celok toto dielo pôsobí nanajvýš priemerným dojmom. Ale aj majster tesár sa niekedy utne. (19.06.2023)

Pro Koreedu poměrně nestandardní tématika a žánr, ale přece jen tam je jeho rukopis hodně znatelný. A co víc, jde o velmi poutavý film, který ocení především ti, kterým nevadí nad filmem přemýšlet. Myslím, že právě to byl záměr. Nejde tak ani o to, kde leží pravda (každý si může udělat vlastní názor), ale spíš nás všechny Koreeda nutí k zamyšlení - nad tím, že není všechno tak jasné a černobílé, nad pokrouceností soudního systému, nad komplexností lidské povahy a lidských záměrů, nad lidskostí samotnou. Jde o komplikovaný snímek, který toho skrývá mnoho a nechává člověka, aby si to vše sám vnitřně zhodnotil. Onu "lidskost", která je Koreedovi vlastní i v odlehčenějších dramatech z běžného rodinného života, ale rozhodně nepostrádá. A právě to je dobře, protože u Koreedovy tvorby je právě tenhle prvek neodmyslitelný a z mého pohledu jaksi zásadní. Přes těžkou tématiku se i v tomto filmu dá najít několik hezkých, téměř lyrických okamžiků. Chvílemi i nápaditá kamera. Zkrátka všechno toto, ten smysl pro estetiku a to, co mají podle mého lidé na Koreedově tvorbě a režii rádi, se dá nalézt i v tomto filmu. A tím, že nabízí i hodně hlubokomyslnou přidanou hodnotu (navíc v dnešním světě rozhodně ne bezvýznamnou), se z mého pohledu řadí ke Koreedovým mistrovským dílům. (Viděno v rámci Febiofestu 2018.) P.S.: Je zajímavé se zamyslet už jen nad názvem samotným. Myslí se třetí vraždou odsouzení Misumiho (jako potenciálně nevinného člověka) k trestu smrti? Je trest smrti v současném moderním Japonsku už jen krutým přežitkem? ~(4,3★)~ (29.03.2018)

Uff, to bylo docela náročné! Krimi děj kolem vyšetřování loupežné vraždy, analýzy případu, soudního procesu a rozplétání psychologie pachatele a vztahů, pojatý ve výsledku téměř jako meditativní film à la Tarkovskij...? Zní to velmi zajímavě a taky první třetinu na mě Třetí vražda působila ve svém stylu dost silně, upoutala mě ním i osobitými japonskými herci, zatraktivnila to vizuálně prostředím moderních úředních místností, kamerou plnou promyšlených záběrů i samotnou kombinací děje kolem profesního vyšetřování s tak specifickou atmosférou. Jenže plně na mě v tomhle stylu fungovala jen dočasně a pak ještě ve vybraných scénách. Tu tlustou skleněnou zeď, která ve vězeňské místnosti dělila vězně od návštěvníka, jsem obzvlášť u společných dialogů dvou klíčových postav přes zeď začal cítit podvědomě i já, ve vztahu k tomuto filmu. Pokud mi zůstával osud pachatele tak lhostejným a to i navzdory jeho emočním katarzím ve společnosti advokáta, zřejmě ten správný zážitek ve finále v mém případě úplně nevyšel. Nedotklo se mě to a na druhý den příliš necítím, že by to cosi ve mě hlouběji zanechalo, byť osobitou filmařskou stránku jsem ocenil. [60%] (16.01.2024)

Misumi si odseděl 30 let za dvojnásobnou vraždu a teď ho čeká soud za další vraždu, kterou spáchal krátce po propuštění. Misumi dělá starosti svým advokátům, protože jeho výpovědi jsou nekonzistentní a nedá se mu věřit. Jejich vlastní pátrání vnáší do případu nová fakta a s nimi i řadu pochybností... je Misumi skutečný pachatel? Hirokazu Koreeda patří mezi mé nejoblíbenější režiséry pro svá rodinná dramata, která zvládá briliantně. Tento film jako by snad ani nenapsal a nerežíroval on, jelikož se stylem a tématikou zcela vymyká jeho běžné tvorbě. Žánr thriller mi k tomu nesedí, jedná se spíš o přemýšlivé, trochu mysteriózní drama. Nesoustředí se na odhalení pravdy o třetí vraždě, jeho cílem není vyprávět děj a rozluštit případ. Koreeda podle mě chtěl donutit diváka přemýšlet, a to nejen o samotném případu, ale i o správnosti justičního systému, chování soudců i advokátů. Celé se to ale nese v pomalém tempu a působí to tak, že se hodně mluví a málo děje. Všiml jsem si, že někteří diváci v sále to prospali. Mě to bavilo, ale ne tolik, jako Koreedovy rodinné filmy. (10.03.2018)

Já jsem za ta léta stejně pořád tomu Kore'edovi na chuť úplně nepřišla. On má pěkné filmy, civilní, všední, obyčejné, ale řemeslně poměrně pěkné a navíc si docela dobře umí ošéfovat herce, takže ti mu na placce nepředvádí kraviny (viz třeba Hirose, podobný charakter hrála ve filmu Sensei, ale zde byl podaný věrohodněji)). To samé platí i o tomto filmu. Detektivka to samozřejmě není, sice tam asi probíhá nějaké minimální pátrání, ale přesto bych to v tom žánru neviděla, natož v thrilleru. Pro mě je to obyčejné drama, které ukazuje jen jakýsi výňatek ze života pár lidí (především obžalovaného a obhájce). Na filmu je dobré, ale i špatné to, že je tak vícevrstvý – divák si ho může vysvětlit po svém, konec si také může domyslet, vzít v potaz všechny indicie, co mu byly předloženy a poskládat si vlastní obraz. A jak bude spokojený, tak to prostě bylo a basta. V tomhle je sice krásná svoboda, přesto mi přijde trochu alibistické – tak diváku, ty sám rozhodni, jak to bylo, rozhodni se podle toho, co se ti líbí, přece ti to nebudu kazit nějakým svým záměrem. Možná by to chtělo ještě další zhlédnutí, aby třeba člověk v té změti ten náznak našel a pochopil, jak to autor zamýšlel, ale nejsme si jistá, jestli se mi to chce podstupovat. Přece jenom film je na můj vkus trochu zdlouhavý a nemůžu tvrdit, že jsem jako přikovaná čučela na obrazovku a hltala to. Navíc by to tam klidně být nemuselo a byla by to ztráta času. Pokud chcete filozofovat, rozjímat nad filmem, tohle je dobrá příležitost. Dobrý film. Takže za tři. (06.04.2018)