A Character in Need of Support
Kamera:
Jan ČuříkHudba:
Wiliam BukovýHrajú:
Karel Vašíček, Consuela Morávková, Ivan Růžička, Pavel Bártl, Jiří Stivín, Pavel Šilhánek, Jaroslav Zrotal, Stanislav Michler, Eduard Pavlíček (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Středometrážní hraný film jeho autor charakterizoval jako kafkovské zobrazení absurdních situací, související s obdobím kultu, jehož zvrhlost jsme si nedokázali uvědomovat." Slavné podobenství o půjčovně koček je jízlivou úvahou na tehdy aktuální morálně společenské téma. Na malé ploše s minimem dialogů byla na okamžik jakoby poodhrnuta opona, aby se na chvíli odhalil stav zhypnotizované společnosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (104)
Surrealistická alegorie se spoustou skvělých nápadů (už samotná půjčovna koček je dobrá), která výstižně odráží šeď na oné straně opony, masáž jedné ideologie a naprosto absurdní vládu naprosto absurdních úřadů, jedním slovem byrokracie. Vynikající, netypická kamera, zajímavé střihy (křečovité, špatné přechody prozatím přičítám na vrub svému přehrávači :-)). Nadchla mě hlavně práce se zvukem v úvodní scéně. Bravurní a neodmyslitelná součást české bossa novy. ()
Povedená kafkárna s vypůjčenou kočkou ...jak dopadne hlavní hrdina i kočka ale třeba hledat jinde... v geniálním Případu pro začínajícího kata... ()
Všetci sa odvolávajú na akéhosi Josefa Kiliána, ktorý kamsi odišiel. Honzík si požičia mačku z Požičovne koček, aj keď vlastne mačky nemá rád. Na druhý deň ju už aj nesie späť. Ale namiesto obchodu nájde len prázdne výkladné skrine. A tu sa roztočí kolobeh behania po úradoch, kde sa úradníci rozčuľujú nad jeho činom, ktorý nemá dôvod a rozprávajú mu o tom, koľko percent negramotných je v Brazílií. Keď si nájde dôvod, potom mu možno budú ochotní aj pomôcť. Film je plný absurdností, groteskných záberov (ako záber na tancujúci zadok) a neporozumenia. Nechápu nielen diváci, ale aj postavy vo filme. Niektoré motívy sú však jasné - Josef Kilián je Jozef K.! ()
Že to vypadá nereálně? Omyl. Československé obyvatelstvo v tomhle bordelu muselo žít 40 let. Už jen úvodní scéna, ve které někdo "vybočí" z řady. Nebylo potřeba příliš slov. Pavel Juráček už pak příliš možností k filmování nedostal. Za tuhle okatě skrytou cynickou satiru na komunistický režim, ve kterém člověk bloudí (viz scéna na úřadě) a když už někam dojde, tak rozhodně ne k cíli, se ani nelze divit. Tolik podobenství, že na jednou shlédnutí je není možné rozpoznat a i po rozpoznání jsou velmi mnohoznačné. Každý si najde svůj úhel pohledu. ()
Film i přes svůj rozsah, necelých 40 minut, dokáže dokonale popsat absurdní svět byrokratického totalitního aparátu, ve kterém bohémský volnomyšlenkářský umělec trpěl a žil. ()
Dávám tři hvězdy jen proto, že nevím, jak tento film hodnotit. Je to tak absurdní a divný, že na to prostě nemám názor. ()
Asi jsem blbý jak puštok, ale toto jsem prostě nepobral. Naštěstí je to milosrdně krátké. Dvacet s bídou za kameru. A tak slibně to začalo. ()
Tato novovlnná kafkárna si zaslouží pět hvězdiček už jen za skvělou hudbu Wiliama Bukového, která místy zachází až do noiseu a industrialu. Čuříkova skrytá kamera s dlouhým objektivem zaručuje velmi autentický zážitek. ()
Příjemně kraticka kafkovska etuda. ()
Kafkovská anekdota se všemi Juráčkovými extempore. Úvod k Případu. ()
Vtipné, tragické a nejspíš i výstižné (a nadčasové) podobenství státní správy . Navíc v nádherných záběrech nekonvenční kamery. ()
Kéž by existovala taková půjčovna koček. Na druhou stranu, co by to mu ale řekly kočky? ()
Minimálne jedna hviezda je za herecký výkon, konkrétne za tú mačku, ktorá musela vydržať celé hodiny prenášania v taške. Žiadna z mačiek, ktoré poznám, by to nedokázala. Už ani tie mačky nie sú, čo bývalo. ()
Vlastnost, kterou se člověk odlišuje od zvířete, na pět. - Rozum. - Ro-zum? Ale kdepak: kázeň. Krotká, protože explicitní a klasicky novovlnová, rozcvička na Případ pro začínajícího kata. ()
Nerad snižuji průměr hodnocení snímku, ale na mě dělal dojem spíš náhodně pořízených a sestříhaných záběrů, spojených s geniálním nápadem, absurdním humorem(který byl tehdy nanejvýš moderní) a okořenný trochou surrealismu. Výsledná alegorie mne přes krátkou stopáž nezaujala tak jak jsem očekával, možná je to tím že tu dobu nepamatuju. Možná tím že nejsem ten správný divák, Pavel Juráček byl intelektuálně na zcela jiné výši než já, to bez mučení přiznávám. Raději si ale pustím jakéhokoli Švankmajera. ()
Juráček byl opravdu výjimečný tvůrce. Dávám "jen" čtyři, protože pět jde pro Případ pro začínajícího kata, kde surrealismus a absurditu rozvinul k dokonalosti. ()
Československí Iľf a Petrov, ale o čosi temnejší a bizarnejší. Súboj občana s byrokraciou, občas až podozrivo aktuálny. Výborný aj po obrazovej stránke, škoda len, že príliš krátky. Ale to asi stačí. ()
Vydarená kritika absurdnosti komunistického režimu, ktorý neustále propaguje, ako spoločnosť a hospodárstvo napreduje, zatiaľčo skúsenosť občanov so štátnou byrokraciou a vlastnou ekonomickou situáciou je stále horšia a absurdnejšia. A práve absurdita byrokracie je predmetom tohto trefného filmíku. ()
21.4.2023 Středometrážní film, zapadající do Československé nové vlny. Popisuje několik absurdních situací, dějících se nejčastěji v úřednictví, které nedává smysl, což vše propojuje hlavní postava s kočkou. Lze tu vidět několik obrazů lidské tuposti, kterou si hlavní postava prochází. Vše se odehrává za totalitního režimu, takže to může též ukazovat pocity absurdity lidí, kteří v něm žili. Je to jeden velký cyklus absurdity, točící se kolem různých situací, dějící se v neznámém čase, na neznámém místě, s neznámými lidmi. První záběr filmu na sochu popisuje, co vůbec znamená jméno filmu a ukazuje tu sílu pomocí nasvícení.Následně ale i jeho celou anonymitu, znovu pomocí nasvícení. Druhý záběr, kde lze vidět skupiny lidí, zapadajících mezi sebe, jdoucích celkem i synchronizovaně a stejným směrem, než se vyskytne hlavní postava v odlišném tónu šedi, stojící. Tato scéna nám nastiňuje vyčlenění z toho absurdního davu, který myslí naprosto stejně. Situace z totalitního režimu jej i hezky znázorňovaly a ukazovaly jakousi nesvobodu. Je to neustálý cyklus a řád společnosti. Postava se dostává do situací s opačnými lidmi, s lidmi, kteří nesou opačnou logiku a vnímání, než má hlavní postava. Slyšela jsem, že lidé ve snímku vidí i obrazy Kafky a jeho děl, což nemohu zamítnout. Je to jako by se Kafka procházel jeho absurdními díly. Hlavním dílem, které s tímto rezonuje je rozhodně Kafkův Proces. Je to něco, co by se stalo každému. Je to každodenní film. Já bych to dokonce i přirovnala k nějakým aspektům italského neorealismu, jelikož to obsahuje prvky npř. toho odcizení, které se v neorealismu vyskytuje často, následně i ten nerozum, neporozumění okolí. ()
Nějak jsem nepobral, o čem to vlastně bylo. Nejsilnější dojem z toho byl - záběry z komunistické Prahy, šedivé a plné nespokojených a šedivých lidí. Příběh sám mi přišel příliš umělý a nepochopil jsem, co tím chtěl básník říci .... ()