Purpurová ruža z Káhiry

Nebudem si navrávať, že sa mi film páčil ako iné allenovky. Nie. Po dlhej dobe som sa síce tešil na inú tvár než na ďalšiu ukecanú postavu z Allenovej zbierky, no očakávaná zmena neprišla vhod. Príbeh je pekný, ale bez skvelých hercov mi to prišlo len ako nejaká televízna sprostosť pre uplakané ženy, ktoré si chcú pripomenúť čo znamená láska úplne naivným spôsobom. Ani tá originálna myšlienka sa v mojich očiach správne neusadila. Zapasovali mi tam akurát prvky komédie. 60%. (13.02.2008)

Woody Allen má možná lepší a sarkastičtější filmy než je tento, ale když jsem se přistihla, že se při sledování Růže z Káhiry skoro celou dobu potěšeně usmívám a že bych si tentokrát klidně přála ještě delší stopáž, no to už stojí za plný počet hvězdiček. Nápad se zborcením čtvrté zdi je báječný a dal důvod k nejedné vtipné situaci i trefnému postřehu na které jsem z Woodyho filmů zvyklá, ale tentokrát se to obešlo bez inťáckých neurotiků, zato přibyla notná dávka kouzelné romantiky s výbornou Miaou Farrow a Jeffem Danielsem, což mě dost překvapilo, netušila jsem, že je v tom slavný Newyorčan tak dobrý. Tahle jeho hravá pocta kinematografii, je zkrátka velmi povedenou kukandou, alespoň pro mě. (26.04.2014)

Na Allenových filmech nejvíc obdivuji jejich různorodost. Ačkoliv jsou všechny tvořeny ze stejného základu, každý je ve výsledku zcela odlišný. Stejně tak Purpurová růže z Káhiry. Krom vtipné romance plné dialogů o lásce, smrti a Bohu nám neúnavný jazzman tentokrát ukuchtil především krásnou poctu zašlé slávě kinematografu. Pryč jsou ty doby, kdy si lidé vážili každého vzniknuvšího filmu, v dnešní společnosti trpící všeobecnou bulimií jenom ta skutečně mimořádná díla nevyvrátíme ihned po zhlédnutí. Purpurová růže nás poklidně starosvětským tempem ukolébá do stavu dokonalé blaženosti, aby ve správný čas přišel zdrcující závěr, tvrdící dost nevybíravým způsobem "Tohle je realita!". Přičemž právě láska k filmu, k fiktivním příběhům je to, co hlavní hrdinku drží po celou dobu nad vodou. A nejen ji. Jde o ten nejjistější druh úniku. 85% (17.11.2005)

Další zajímavý kousek Woodyho Allena, který opět přináší něco originálního - námět, aneb filmová postava vystoupivší z plátna do reálného světa. Purple Rose of Cairo je milý, něžný snímek s dobrým, dobovým hudebním doprovodem a jako vždy kvalitními dialogy. Závěr je překvapivě docela zdrcující, ale myslím, že je zcela na místě, neboť díky němu divák lépe pochopí, že nejde jen o pohádkový výplod Woodyho fantazie, ale především příběh z drsného života jinak nevýrazné ženy středního věku, jejíž jedinou láskou jsou filmy. Jen mi tam chyběl sám Woody a jeho vtipné a/nebo filozofické průpovídky... 7/10 (15.02.2008)

Častokrát mě jako diváka napadlo, jaké by to bylo mít možnost vstoupit do filmu a užívat si s ostatními filmovými postavami života na plátně. Woody to ale vzal z opačné strany: co když smyšlenou postavu přestane bavit stále se opakující tajtrlíkování a zatouží zakusit "opravdový" život? Purpurová růže z Káhiry je zároveň fungující romantickou komedií i poctou filmu jako takovému - když si nespokojené charaktery stěžují na nepřítomnost jedné z hlavních figur a glosují přitom dění ve filmu i mimo něj, člověk musí být nutně okouzlený. Smekám před Jeffem Danielsem i Miou Farrow, rolí se zhostili opravdu bravurně a zvláštní zmínku si zaslouží i Danny Aiello, který mluví a vypadá jako Robert De Niro. (01.07.2011)