Interview s upírom

Jak by s pomocí textových cedulí asistentů řekl při svém upírském speciálu Krusty Clown: „Dneska budeme nasávat …vaši krev!“ Láska, nenávist, registrované partnerství vampýrů, krysí Cabernet Sauvignon a nezměrná touha vidět úsvit. Jordan zabodoval vycizelovanou formou ponurého světa nemrtvých a mírným erotickým dusnem, které nikdy nesklouzne k nabízející se lacino stihnu či nechtěné směšnosti. Z bledých otroků krve září mladičká K.Dunst, což se ovšem nedá tak úplně říct o ostatních (s výjimkou Banderase) a já nabyl přesvědčení, že z těch niterně rozervaných floutků by si udělal Coppolův Gary z Transylvánie chutnou česnekovou pomazánku kdykoliv se mu zamane. Pokud budete někdy usilovat o místo služky v domě chlemtavého pana Lestata, nezapomeňte uvést do svého CV krevní skupinu, neboť ten hoch vysál víc lidí než scientologická církev. I když… (21.01.2011)

Kdyz jsem film videl kdysi davno poprve, tak me kdovijak nebral, ale tentokrat jsem si ho stoprocentne uzil. Pribeh sice misty odsejpa drobet pomalejs, ale vubec to nevadi, protoze celou dobu se deje neco zajimavyho, nechybi drsny a hororovy sceny, romantika, drama, ale ani humor a to vse ma naprosto kouzelnou atmosferu a na rok 1994 skvele zvladnuty triky. Navic i herci se vytahli a jak Cruise, tak Pitt se prekonavaj a i mala Kirsten a Banderas podavaj velmi solidni vykony. Jedina vytka by tak smerovala k docela neoriginalnim postavam, jeden chce zabijet lidi, druhej to odmita a tak ho presvedcuje, kolikrat uz tu variace na to samy byla. Ale i pres tuhle drobnout vytku vas film na ty dve hodky fakt pohlti. (06.01.2009)

Filmu Interview s upírem není moc co vytknout. V žádném ohledu to není film odflánkutý. Neil Jordan s vydatnou hudební výpomocí Elliota Goldenthala navozuje amtoséfru temnou jako tér. Po herecké stránce jsou zážitkem obzvlášť výstupy Toma Cruise, při nichž jsem si uvědomil, že i přes určitý despekt který kvůli němu cítím kvůli jeho členství v té pošahané scientologické sektě, je to prostě dobrý herec. Ostatní jsou také slušní, ale zas nemají moc co hrát. Ale k dokonalosti tomu stejně něco schází, nějaký dramatičtější závěr, nebo zkrátka něco po čem bych si po skončení neřekl:“A to je celý?“ (27.09.2012)

Neil Jordan mě nikdy tak úplně nesednul, jenže to bych nebyl ani já, kdybych nedával druhou šanci. Zjistil jsem že jeho pravděpodobně nejslavnější snímek na mě kupodivu podruhé poměrně zafungoval. Upíří romance na téma věčnosti, lásky, temnoty a vnitřního zmatku snad ani nemohla dopadnout lépe. Cruise podává absolutně fascinující výkon, který bere dech. Pitt často tak akorát naivní. Upíří kronika samozřejmě mohla být lepší, ale rozhodně se jedná o jeden z těch vrcholných zážitků v rámci žánru. 75% (19.03.2018)

Gotické horory mají své kouzlo, to jenž nejde slovy pospat a duše s ním je v podivné symbióze. Neil Jordan prokazuje svou schopnost vypravěče v každém záběru, při každém vašem nádechu. Výpravná, pompézní podívaná, notně zahalená do hávu depresivní nálady. Vše ještě dokreslují velmi temné a chladné kulisy. Po výpravné stránce jest film naprosto dokonalý, svazuje diváka neviditelnými lany emocí a prostupuje jím až do hlubin jeho podvědomí. Démoničnost Brada Pitt, to s jak temnou elegancí kráčí dějem, to silné upírské charisma jenž vystupuje z obrazu, to je až neuvěřitelné. Tom Cruise se svou gotičností mírně zaostává, i když jeho role má svojí hloubku. Roztomilá, avšak ve své podstatě nepříjemná mladá dáma v podání Kirsten Dunst je tak zvláštním protipólem ku dospělému upírskému já. Ten jenž mi jeho role přišla přinejmenším zvláštní, tím jest Antonio Banderas. Jeho jižanský náboj mi do toho chladně depresivního prostředí příliš nezapadal. Ovšem nejen obraz navozuje tu správnou podivnou atmosféru, ale i hudba Elliota Goldenthala, chorální mužské sbory, depresivní tóny jakoby z hlubin lidského myšlení a chápání. Novela Anne Riceové přináší jiný pohled na upírské legendy, jiný než na hraběte Draculu, v něčem více a v něčem zase méně originální. Co filmu chybí? Jediná věc, schopnost zarýt se pod kůži diváka, ta schopnost jež mají mnohá nezapomenutelná hororová díla, ta schopnost co z nich dělá něco nezapomenutelného. Ovšem spíš než hororová děsivost je tu ponurá poetičnost, takže se vlastně ani není čemu divit. Zkrátka typický Neil Jordan. (23.08.2004)