V koži Johna Malkovicha

OK... sice mi prvních 15 minut lezlo značně na nervy a také později občas došlo na nějaký ten drobný výpadek s chvilkovým míjením, hlavně ten loutkař mi byl strašně nesympatický a Malkovich aspoň tady působí jako hroznej slizoun ;o), ale tyto a podobné ryze subjektivní výhrady časem upadaly, když se z prvního filmu dle námětu Charlieho Kaufmana pro mě vyklubal hodně osobitý zážitek, s nejednou vyloženě nezapomenutelnou scénou (včetně proslavené noční můry z kavárny, zobrazující Malkovichovu návštěvu mysle sebe sama). Nápadů nejen v rámci rozvinutí toho ústředního je tu hromada, už samotné prostředí úřadu i se zásadní chodbou a kanceláří s hodně nízkou zdí, kde se všichni přítomní musí krčit, vytváří atmosféru téměř jiné dimenze. Ta se pak už jen prohloubuje tím, co následuje po vstupu do objevené „králičí nory“ skryté za náhodně ukrytým regálem se šuplíky a co je při pohledu z mysle cizí postavy snímáno „oválovitě“ rámovanou kamerou. Během sledování ve mně vyvstávaly různé otázky a očekávání kolem ústředního fantaskního prvku a ač Kaufman není ve vysvětlování zdaleka podrobný a doslovný, mozaikově do sebe zapadající vysvětlující střípky spolu s vývojem příběhu mi k ozřejmění i podnětům k přemýšlení postačily... stejně jako pro cestu k přímo nevyřčené, ale s náhledem do vnitřní říše implicitně vnímáné myšlence, že v realitě se lidé v jisté formě stávají nesmrtelnými právě díky tomu, že navždy vejdou do mysle jiných lidí a že tyto „vstupy“ do myslí budou pokračovat nadále z generaci na generaci. Z fantaskních komedií s přesahem do liského podvědomí se mi V kůži Johna Malkoviche nakonec líbilo víc než loňské To se mi snad zdá! [75%] (21.04.2024)

Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich, Malkovich.... (09.12.2008)

Film, který si asi zasluhuje více než jedno zhlédnutí, ale zároveň podívaná, do níž by se mi podruhé ani moc nechtělo. Ten nápad je prostě.... divný. Ano, to je to jediné správné slovo, které ale představuje v tomto případě dost velký pojem. Myšlenka podívat se přímo do hlavy slavné osobnosti a prožít pár chvil z jejího pohledu totiž představuje pro kvalitního režiséra i kvantum nepřeberných možností a zápletek. Netvrdím, že Spike Jonze je režisérská třída, ale zde si nakonec poradil tak dobře, jak to jen šlo. Sice mě nedokázal po celou dobu zbavit dojmu, že sleduji strašně divný film, ale to on ani neměl v plánu. On nechal diváka v tom příběhovém rébu vymáchat od hlavy až k patě a zároveň zvládl podat celý film tak, že nevyzní do ztracena a po pár hodinách upadne v zapomnění. A John Malkovich byl skvělou volbou. Já bych tam měl sice radši třeba Nicholsona, ale i tak klobouk dolů před jeho výkonem a třikrát sláva za scénu v restauraci, která byla skutečně pikantní. Ale taková je i celá tahle komedie- zábavná, jedinečná, nečitelná a "divná".. 75% (13.01.2013)

Neuvěřitelná úchylárna, na které je zábavné do puntíku všechno, počínaje vyděšeným Johnem Cusackem a konče ještě vyděšenějším Johnem Malkovichem. Cameron Diaz si to střihla jednou s přelivem a zase jí to sekne...nemám slov. Spousta delikatesních scén v čele s přehledem Malkovichů v restauraci a veškeré (zejména počáteční) debaty se šéfem firmy, nízký strop a vůbec VŠECHNO! Trochu méně stravitelné pro běžné filmové konzumenty, ale vnímavý divák si přijde na své... Já chci portál Cameron Diaz!!! ;o) (10.08.2002)

Tenhle Kaufmanovský snímek překvapí. A to zaručeně. Odvaha Spikea Jonze natočit něco podle tak šíleného scénáře, vynikající John Cusack, ošklivá Cameron Diaz, přitažlivá Catherine Keener a hlavně schopný-si-ze-sebe-udělat-legraci-John-Malkovich .. nepopsatelné. Jedinou výhradu mám k trochu protahovanému závěru. (16.08.2007)