Noc Oscarov

Všechno špatně. Kimmel mě oproti minulým moderátorům o svých kvalitách nepřesvědčil (navíc je mi vrcholně nesympatický, ale to je jenom můj problém) a z předání několika cen (ok, ze všech pro "Moonlight") jsem měla zkrátka ošklivý pocit, že nebýt loňského "bílého" ročníku, ze sošek by se radovali povolanější. Závěr snad ani nemá cenu komentovat. Plusové bodíky zaslouží jako vždy velmi pěkná hudební čísla (v čele s Timberlakem, skvěle celý přenos rozjel) a někteří předávající. (28.02.2017)

Já to považuji za docela povedený ročník. Jimmy Kimmel rozhodně minimálně ucházející host, nicméně po loňsku by byl ucházející i kus dřeva. Ale zvládal dobře improvizaci, humor snesitelný. Předávající byli víceméně vtipní, nebo alespoň milí. Nejradši jsem viděla Michael J. Foxe, Brie Larson a Jennifer Aniston. In Memoriam neměl takovou sílu jako v loňských letech, za to Sting geniální. A celá show odstartovaná geniálním Timberlakem. Co se týče tak nějak obsahu a poselství celého večera - začínám být už hodně alergická na rasismus/boj proti rasismu, co se v Hollywoodu odehrává. Co je horší? Nenominovat žádného černocha, jelikož prostě zrovna není za co nebo nominovat plno černochů jen proto, že jsou černí? Moonlight a Fences jsou dva nejvíc přeceněné filmy loňského roku. Nechápejte mě špatně, boj proti rasismu je rozhodně správný, ale když pak každý v proslovu mluví a malých černých dětech, které to můžou dotáhnout až na bělochy...začne to být únavné. Ještě měl Leo začít o kytičkách a globálním oteplování a bylo by to "ceny za moralitu" místo Oscarů... Celkově 4* , mělo to hodně dobrých momentů :) (28.02.2017)

Myslím, že tohle už asi nikdy nezažijeme. Z praktických důvodů by Oscara za nejlepší film měli předávat lidé, kteří ještě nepotřebují na čtení brýle :-) Z devíti nominovaných na nejlepší film si to zasloužily jen tři, takže mně je srdečně jedno, jestli to Beatty přečetl dobře nebo špatně. Aspoň, že vyhrál Affleck. (27.02.2017)

Do samého závěru nejlepší oscariáda, jakou jsem kdy viděl. Dvojice předávajících perfektně spárované, hluchá místa kompletně vymizela a moderátor střílí ostrými. Všechny Kimmelovy trademarky (od Guillerma přes strkanice s Mattem Damonem až po Mean Tweets) fungují dokonale, děkovačky se drží přesně mezi emocionálností a adekvátností a sošky dostávají zasloužení sympatičtí vítězové. Jenže pak přijde chvíle, kdy je tvůrcům jednoho z nejlepších filmů posledních let doslova vyrvána finální cena a je předána nejslabšímu nominovanému. A to nejen, že nechci už nikdy vidět, ale celý ultrapozitivní dojem z celého večera rázem hořkne. (28.02.2017)

89. ročník předávání prestižních a tolik chtěných Oscarů započalo lépe, než se po loňském průšvihu očekávalo a překvapivě se v příjemném duchu vezl celý ceremoniál. Jimmy Kimmel se moderování zhostil poměrně dobře, ač nedostával zrovna moc prostoru a byl pouze výplní mezi proslovy či krátkými filmy, což je funkce, kterou by hlavní moderátor nejspíše zastávat neměl, avšak po celou dobu byl vtipný, někdy více, někdy méně, politickým tématům se vyhýbal a když už se ten Trump nakousl, tak se nepřímo řečeným vtipem ladně přešel a pokračovalo se dál. Nelze opomenout jeho časté narážky na přítomného Matta Damona, které ocení převážně fanoušci obeznámení s jejich „nenávistným“ vztahem trvajícím několik let, tohle se opravdu povedlo, a to pokaždé. Samotná výplň v podobě medailonků či nenávistných twitterů neoslnila, ale ani neurazila, stejně jako padající sladkosti či nečekaná návštěva turistů zběsile natáčejících všechny celebrity na své smartphony. O správnosti či spravedlivosti oceněných se moc argumentovat nedá, každý máme své oblíbence, za kterými si stojíme a letošní Oscary žádnou extrémní minelu nepředvedly, tedy až na samotný závěr. Ten se řadí mezi nejtrapnější a nejostudnější chvíle přímého přenosu vůbec, jelikož špatná obálka při vyhlašování hlavní ceny je v takových poměrech něco opravdu nepředstavitelného. Lze se jen domnívat, zda se jedná o neomluvitelný fail či cíleně vytvořenou reklamu, tak či tak se jedná o zostuzení této ceny, které je naprosto neomluvitelné. Což o to, že to vyhrál film A nebo film B, ovšem být vyhlášen vítězem nejprestižnější filmové ceny, přijít si to na pódium oslavit, poděkovat příbuzným, zabrečet si, zažít nepředstavitelné emoce a po pár minutách se této chvíle naprosto vzdávat kvůli idiocii organizátorů je nehoráznost, která snižuje jak hodnocení tohoto ročníku, tak i úroveň celého ceremoniálu. Ostuda, nic víc, nic míň. [20%] (27.02.2017)