Jen můj svět

Příběh o dvou bratrech a jejich matce. Jeden z bratrů, Jo-Ha, je boxer, zvyklý řešit všechno pěstmi i mimo ring. Druhý je Jim-Tae, autista, který má potíže komunikovat s okolním světem, ale je geniální klavírní virtuos. Jak už to v takových filmech bývá, následuje kostrbaté poznávání a sbližování rozbité rodiny, Jim-Tae s pomocí své rodiny přesvědčuje svět o svém talentu, i když mu ostatní hází klacky pod nohy, a na konci ukápne nejedna slza. Takže nic objevného nečekejte, jde o klasickou ždímačku slz, a v závěru se tlačí na pilu, až to hezké není. Jediné, co zachraňuje jinak průměrný a snadno zapomenutelný film, jsou herecké výkony ústředního tria.  60% (14.07.2023)

Prilis sa mi do toho nechcelo. Odradzalo ma oznacenie sportovy v zanri a ani Byeong-heon Lee mi nikdy nebol dvakrat sympaticky. Plus som sa obaval, ze to bude typicky Korejsky citovo vydieracske. Ale nakoniec som z toho nadseny. Pribeh o tom ako sa clenovia jednej rodiny po dlhorocnom odcudzeni znova davaju dokopy. Hlavnym kladom su herecke vykony ustrednej trojice hercov. Postava Byeong-heon Leeho mi bola zo zaciatku rovnako nesympaticka ako samotny herec, ale postupne divak zistuje co vsetko prezil a zacina chapat jeho chovanie a ani sa nenazda a ten parchant sa mu dostane pod kozu. Yeo-jeong Yoon si znova zahrala dalsiu postavu neskutocne sympatickej a obetavej matky. Tu herecku sa neda nezboznovat. No a tretim v pozadi je nastastie nie full retard Jeong-min Park, ktory vystihol autistu rôznymi famoznymi gestami rovnako genialne ako Hoffman v Rain Manovi. Tejto nesurodej trojke divak postupne stale viac drci palce, aby sa to vsetko skoncilo happyendom. Ale neboli by to Korejci, aby tu niekto nezomrel. Minimalne od polovici filmu je jasne, kto ma na male, ale aj ked som z tohto citoveho vydierania nebol dvakrat nadseny, tak znova vo finale fungovalo na 100% a mal som co robit, aby som ho rozdychal. Za mierny minus by som oznazil to, ze niektore linie vedlajsich postav pôsobia az prilis vykonstruovane, ale nastastie je to perfektne zrezirovane, takze ked vsetky linie do seba zaklapli, tak som nemal problem to akceptovat. Vysledkom je po dlhsej dobe zase jeden perfektny korejsky mix jemnej komedie a citlivej dramy. 8/10. (27.12.2018)

Dramedie jak vyšitá. Rodinné drama, autismus, klasická hudba...všeho je dost a všechno to funguje jak má. Pozvolnější začátek by mohl leckoho odradit, ale pak cpou tvůrci do diváků emoce jako kdysi hospodyňky šišky do hus. Ústředním motivem je hledání svého místa na světě, souboj s nepřízní osudu, ale také s křivdami, které sebou člověk vláčí a které jeho povahu ovlivnily. Do toho mezilidské vztahy...takže jakýsi jihokorejský Rain Man. Druhá polovina filmu je navíc prodchnuta nádhernou klasickou hudbou, která ty emoce ještě víc zhutní, takže nejen děvčata ocení bednu kapesníčků. Nevím jak to ti Korejci dělají, ale i sebevětší klišoidní slzopuďárnu umí udělat tak, že jim to sežeru i s navijákem. Herci byli skvělí, Jung-min Park jako autistický hudební virtuoz dokonce excelentní. (02.04.2021)

Juhokórejský Rain Man ma úplne fascinoval. Park Jeong Min je v úlohe autistického klavírneho génia neprekonateľný. Rovnako Lee Byun Hun ma uchvátil svojím dychberúcim nadaním zhostiť sa dokonale úlohy, v ktorej by som si ho nikdy nevedela predstaviť. Ani tentoraz nesklamal a potvrdil svoje prvenstvo medzi hviezdami na ázijskom filmovom nebi. Príbeh je jednoduchý, priamy, ale to, čo do postáv vložili jednotliví herci je neuveriteľne dokonalé. Som unesená. (20.04.2020)

Moc pěkné, místy úsměvné, místy smutné, trošku sportovní, trošku hudební drama. Přesně tak, jak to Korejci umí. Po delší době snímek, kde se mi Lee Byung-hun hodně líbil. Vývoj jeho postavy a to, jak ji ztvárnil, bylo super. Za zmínku určitě stojí i Park Jung-min v roli autistického mladšího bratra, který válel nejen na piano, ale i tu roli skvěle zahrál. Výrazy tváře, mluva, pohyby těla... Člověk mu to prostě věří. Aby to ale nevyznělo celý smutně a nebyla z toho citová vydíračka, najde se tam pár scén, který mi pozvedly koutky. Jsou tam ale vloženy přirozeně a nenuceně, že to neruší. Smích i smutek prostě k životu patří. I když se dalo lehce odhadnout, jak film skončí, vůbec mi to nevadilo a bavila jsem se až do konce. Navíc se mi hodně líbilo, jak došlo k propojení dějových linek, které byly na začátku rozehrány. To jsem třeba nečekala. Celým filmem zní skvělá hudba a to jak klavírní skladby, tak i písničky z rádia nebo zvukový podkres. Přeloženo. (28.11.2018)