Jen můj svět

Moc pěkné, místy úsměvné, místy smutné, trošku sportovní, trošku hudební drama. Přesně tak, jak to Korejci umí. Po delší době snímek, kde se mi Lee Byung-hun hodně líbil. Vývoj jeho postavy a to, jak ji ztvárnil, bylo super. Za zmínku určitě stojí i Park Jung-min v roli autistického mladšího bratra, který válel nejen na piano, ale i tu roli skvěle zahrál. Výrazy tváře, mluva, pohyby těla... Člověk mu to prostě věří. Aby to ale nevyznělo celý smutně a nebyla z toho citová vydíračka, najde se tam pár scén, který mi pozvedly koutky. Jsou tam ale vloženy přirozeně a nenuceně, že to neruší. Smích i smutek prostě k životu patří. I když se dalo lehce odhadnout, jak film skončí, vůbec mi to nevadilo a bavila jsem se až do konce. Navíc se mi hodně líbilo, jak došlo k propojení dějových linek, které byly na začátku rozehrány. To jsem třeba nečekala. Celým filmem zní skvělá hudba a to jak klavírní skladby, tak i písničky z rádia nebo zvukový podkres. Přeloženo. (28.11.2018)

Na papíře až ad absurdum slzopudné. Hrdě si to rochní ve všech myslitelných klišé z filmů o sbližování rozbitých rodin, hledání si cesty ke svébytnému geniálnímu autistovi, o odcházení, odpuštění a aby toho nebylo snad málo, tak nějaká ta kopa klišé i ze sportovních a hudebních snímků nádavkem. A je to mrtě generické. K nevíře je, že to navzdory výše uvedenému mišmaši ani na moment nesklouzne do vod prvoplánové uslzenosti za každou cenu, kde máte pocit, že s vámi režisér lacině manipuluje. Dojímá to "jen tak mimochodem", pozvolna krok za kro... Ehm, slzu za slzou skrze postavy spíše než rány osudu a velké emoce. O to více se to však zadře pod kůži a během veškerých klavírních scén ve druhé polovině to pročistí slzné kanálky jako máloco. (04.01.2021)

Příběh o dvou bratrech a jejich matce. Jeden z bratrů, Jo-Ha, je boxer, zvyklý řešit všechno pěstmi i mimo ring. Druhý je Jim-Tae, autista, který má potíže komunikovat s okolním světem, ale je geniální klavírní virtuos. Jak už to v takových filmech bývá, následuje kostrbaté poznávání a sbližování rozbité rodiny, Jim-Tae s pomocí své rodiny přesvědčuje svět o svém talentu, i když mu ostatní hází klacky pod nohy, a na konci ukápne nejedna slza. Takže nic objevného nečekejte, jde o klasickou ždímačku slz, a v závěru se tlačí na pilu, až to hezké není. Jediné, co zachraňuje jinak průměrný a snadno zapomenutelný film, jsou herecké výkony ústředního tria.  60% (14.07.2023)

Dramedie jak vyšitá. Rodinné drama, autismus, klasická hudba...všeho je dost a všechno to funguje jak má. Pozvolnější začátek by mohl leckoho odradit, ale pak cpou tvůrci do diváků emoce jako kdysi hospodyňky šišky do hus. Ústředním motivem je hledání svého místa na světě, souboj s nepřízní osudu, ale také s křivdami, které sebou člověk vláčí a které jeho povahu ovlivnily. Do toho mezilidské vztahy...takže jakýsi jihokorejský Rain Man. Druhá polovina filmu je navíc prodchnuta nádhernou klasickou hudbou, která ty emoce ještě víc zhutní, takže nejen děvčata ocení bednu kapesníčků. Nevím jak to ti Korejci dělají, ale i sebevětší klišoidní slzopuďárnu umí udělat tak, že jim to sežeru i s navijákem. Herci byli skvělí, Jung-min Park jako autistický hudební virtuoz dokonce excelentní. (02.04.2021)

Juhokórejský Rain Man ma úplne fascinoval. Park Jeong Min je v úlohe autistického klavírneho génia neprekonateľný. Rovnako Lee Byun Hun ma uchvátil svojím dychberúcim nadaním zhostiť sa dokonale úlohy, v ktorej by som si ho nikdy nevedela predstaviť. Ani tentoraz nesklamal a potvrdil svoje prvenstvo medzi hviezdami na ázijskom filmovom nebi. Príbeh je jednoduchý, priamy, ale to, čo do postáv vložili jednotliví herci je neuveriteľne dokonalé. Som unesená. (20.04.2020)