O tele a duši

„Maďarský JOHN TURTURRO” a pôvodom slovenská herečka excelujú v pôsobivom maďarskom snímku Ildikó Enyediovej , ktorej réžia sa najmä sústredila na vynikajúce kompozície, t.j. excelentné uhly kamery a vôbec kamera sama, k tomu bezchybný strih, ale čo vyzdvihujem najviac, je práca s hercami, predovšetkým - Géza a Saša. Obidvaja hrajú takým obyčajným spôsobom, ktorý má niečo do seba, ak je úsporný a minimalistický. Vyskytujú sa v profesii, ktorú vidieť na vlastné oči, by bol asi pre mňa problém, pretože by ma z toho všetkého vkuse napínalo, a dohromady ich spojí spoločný sen, ktorý naraz snívajú o jeleňoch... Prostredníctvom toho sa snažia k sebe nájsť spoločnú cestu k naplneniu túžby po láske. Tvorbu našich južných susedov vnímam, ako osviežujúcu, lebo napríklad Saulov syn bol extrémne účinný, skrátka ich kinematografia je na miernom vzostupe, na rozdiel od našej. (26.05.2018)

Tento film nie je len obyčajným romantickým príbehom, ale jedinečným spojením poézie a realizmu. Výkon hlavnej herečky, ktorú stvárnila Alexandra Borbély, je absolútne ohromujúci. Jej postava Mária je uzavretá a komplexná, a Alexandra Borbély ju stvárňuje so striedmou, no veľmi dojemnou interpretáciou. Jej schopnosť vyjadriť emócie a komunikovať s divákmi aj bez slov je úchvatná. Mária je postavou, ktorú nie je ľahké pochopiť, no Borbély jej dáva hĺbku a ľudskosť. Príbeh filmu sa odohráva v mäsiarni a sleduje vzťah Márie a Endreho, ktorý je nadriadeným v podniku. Ich vzťah začne nabrať na význame, keď sa ukáže, že majú spoločný sen, v ktorom sa nachádzajú v podobe zvierat.. Tento motív snov preniká celým filmom a dodáva mu ďalší rozmer. Film sa dotýka témy samoty a izolácie, ale tiež odkrýva potrebu ľudí po spojení a láske. Ildikó Enyedi vytvorila film, ktorý je vizuálne krásny a poháňaný silnými výkonmi hercov. Je to príbeh, ktorý vás nesie do sveta, kde sny a skutočnosť sa pretínajú, a kde sa nachádza krása v ľudskej zraniteľnosti. 8/10 (05.11.2023)

Název je trefný, především o tom příběh je... je sice možná trochu naivní, za to netradiční a jednoduše dobře napsaný. Diskutované záběry z jatek v něm neruší, naopak tvoří protipól nádherným snovým pasážím - opravdu takové vykoupení, z denní pracovní reality. Obě tyto příběhové roviny jsou nádherně natočené (samozřejmě každá svým způsobem), řekl bych až dokumentárně... především jatka. Máté Herbai umí a je to znát i v jiných scénách, například všemožné detaily, ty nelze nevidět třeba ve scéně v parku. Výborným nápadem jsou potom rozhovory solniček, či panáčků... scény, které přivodí i úsměv, i když nejen ty... ona to totiž opravdu je i "komedie". Závěrečné řezání je tak trochu očekávaným vyústěním situace, tedy ho nelze považovat za zbytečné a stejně tak tuto scénu nepovažuji za přehnaně násilnou. Film naopak vhodně naráží na časté problémy dnešní doby plné stresu, je třeba se víc dívat a nevidět jen násilí, nebo Alexandru Borbély... ta ovšem samozřejmě výborná! Její postava, i přes ten chlad (či díky němu) prakticky hned zaujme a svým výkonem neuvěřitelně baví. Nadšení je velké, ale přesto jsem čekal ještě větší. A vůbec, jak je to těmi sny? 80% (21.10.2017)

Ide u surrealisticky nasnímaný príbeh dvoch ľudí, ktorých navonok nespája v podstate nič až na to, že majú rovnakého zamestnávateľa. Spája ich však niečo, čo je za hranicou bežného vnímania. V jeden krásny deň sa vedenie firmy ktoré spracúva hovädzia mäso (ide o bitúnok) rozhodne, že podrobí psychologickými testami zamestnancov: sem patria aj obsahy snov. Práve tu sa zistí, že hlavné postavy zdieľajú spolu ten istý sen. Každý za seba, každý za svoju postavu. On je jeleň ona laň. Snímka je originálna, má svoju atmosféru, ako už z názvu vyplýva má dušu aj telo :D. Zabaví cinefilov, pošteklí krvou a bizarnosťou, ktorá však bohužiaľ patrí ku každodennému životu (takže zakrývanie si očí pred realitou neodporúčam) a má celkom dynamický dej, na to, že ide o festivalovú záležitosť. Aj bežný divák si to pokojne môže užiť a nebude trpieť pri dlhočizných statických záberoch ako to pri podobne ladených filmoch býva. Za mňa 4,5*. (26.08.2021)

Postavy Endre a Mária zůstávají tak trochu rébusy a objevování jejich slabostí v průběhu filmu je samo o sobě radostí. Do klasického plynutí zasahují snové scény, v nichž se z protagonistů stává zvěř v diametrálně odlišném prostředí zimního lesa. Tato rovina se stává metaforou jakéhosi zamilovaného okouzlení přítomného v každém nevinném navazování vztahu. Ačkoli O těle a duši hovoří o poměrně excentrické dvojici, působí v této tematice velmi univerzálně a bere za svou inspiraci romantickými dramediemi. Enyediová ale dokáže každou scénu opatřit rafinovanou lehkostí, které v mainstreamu chybí, a skvělými vizuálními prostředky (časté frontální kompozice a hry s hloubkou ostrosti). Zůstává jen krok od mistrovského kusu – za jediné podstatnější pochybení by se dalo považovat rozhodnutí zobrazit psychický syndrom jako neškodně roztomilou věc a socializaci jako usměvavou hru. (08.08.2017)