Lidé z metra

Úlet ze sedmdesátejch, jehož jediným kladem je možnost podívat se jak se budovalo Céčko. Nic proti inženýrům co metro prodloužili o další stanice. Klobouk dolů před těmi všemi, ale bohužel tohle dílko mělo sloužit hlavně jako ovace režimu co dokázal.. Snímek je složen ze tří povídek a vše už tu bylo řečeno. V první pubescentně knírkatý Vyskočil ukecává mladou Molavcovou aby se k němu vrátila po rozvodu a mezitím svařuje cosi v tunelech, ve druhé Záhorský když stavba nejede podle plánu vymyslí s Peškem a Řehořem zlepšovák, že razící štít který se běžně před vytažením rozebírá nerozeberou, ale vyndaj v celku čímž ušetří měsíc a doženou plán. To se jim povede, ale Záhorského z uspokojení klepne pepka a tak se na převoz razícího štítu dívá z připíchnutého parte na stavební buňce... Ve třetí flákač bagrista Hanzlík honí baby tak dlouho až okouzlí jednu ze Spořky. Přitom ale nasere mistra, které ho pak taky okouzlí a on jej po vyhazovu znovu pustí k Poclainu..... Nakonec se oba mladí hrdinové (Vyskočil a Hanzlík) svezou i se svými slečnami při zkušební jízdě, kde jsou Pešek, Řehoř a další hrdinové z filmu. Cestuje se z Vyšehradu (Gottwaldova) na Florenc (Sokolovskou), hraje dechovka atd... a rovnou říkám pche už vidím jak nějakej bagrák a svářeč jsou puštěni na papalášskou akcičku i s jejich drahými polovičkami.... Na Záhorského se nezapomnělo, opět je mu věnován záběr na jeho parte (teď již ošplíchané blátem dále se ženoucí stavby)... Někoho z komentujících možná dojal zvuk symfonického orchestru při ražbě tunelů či dunivé tympány při převozu štítu a pohledu na staveniště... Mně ta hudba přišla dost psycho, čemuž kralovaly elektrické tóny synťáku při začátku filmu v úvodním pohledu na oranžové světlo blikajícího semaforu. Mně zbývá než si povzdechnout... tak tohle natočil režisér Valérie a týdne divů (1970). Nutno dodat, že jistě ne s nadšením a jistě né dobrovolně..... Dva Feniky. * * (30.09.2012)

1. povídka Privátní demolice se mi moc líbí skvělá hudba i výkony Molavcové a Vyskočila...2.Povídku Balada o Bulfasovi, utáhl skvělým způsobem Záhorský. 3.povídka Chebský fenik spíš průměr. Nicméně Jireš udělal nadprůměrný film "o práci" aniž by soudruhoval... Skvělá hudba Fišera ! (30.10.2013)

Obrovská stavba v centru města, která přinesla změny do života nejen Pražanů, ale i lidí, kteří na ní pracovali. 3 povídky: 1. Privátní demolice – bývalí manželé, kteří se mladí brali i rozešli. Po letech je svedla dohromady demolice domu, ve kterém bydleli. Začali si povídat, protože měli téma. A jejich dialog snad opět pokračoval. 2. Balada o Bulfasovi – starý pán, který prošel velkostavbami po celém Československu. Vždy se zajímal o svoji práci a snažil se o technická zlepšení strojů kolem sebe. Poslední roky se cítí mimo kolektiv, nepotřebný. Jeho vrstevníci jsou už v důchodu a snad mu i závidí jeho zájem o život. Bulfas vidí příležitost přijít s lepšovákem, být opět užitečný a pomoci kolegům s dovolenými. A jako vždy, opět ji nepromarnil. 3. Chebský fenik – mladý dělník je v období, kdy se rozhoduje, jakým směrem se jeho život bude ubírat. Láká ho parta a hlavně jedna dívka. Naštěstí si včas uvědomí, co je pro něho v životě důležité. Film se snaží vnést poetiku do každodenního života dělníků na stavbě metra. Na dnešní dobu je vyprávění pomalé a lyrické. Kdo si však chce vychutnat přemýšlení o životě a herectví známých herců, má příležitost. (02.04.2015)

"Vono to jede..." Metro na trase C možná jede, do toho hřmí a burácí Fišerova hudba, ale jinak tedy fakt nevím... Ještě zajímavá je Jitka Molavcová v první povídce "Privátní demolice" a Jaromír Hanzlík ve své tehdy asi typické poloze jakéhosi "Don Juana v povídce třetí "Chebský fenik". Ale jinak je to celé takové šedivé, jak z nějakých budovatelských filmů z padesátých let. Výbornou kulisu tomu ale dává Fišerova hudba se zajímavými  kontrasty mezi hudbou s údery tympánů při "budovatelských" scénách ze stavby metra a jímavou hudbou z "romantických" scén. (24.02.2023)

Z celého filmu mě zaujala tak maximálně Molavcová. Mně už od dětství byla hodně odporná, kvůli svému afektovanému chování, mluvě, grimasám apod. A vida, v tomhle filmu se chovala, tvářila a mluvila normálně, a najednou člověk zjistí, že je (byla) to moc hezká ženská. A už si neťuká na čelo, když se dozví, že v šedesátých letech soutěžila o miss. Zkrátka, jak vidno, i sebevětší fyzická krása může být zničena tím, že se člověk chová jak pako, a Molavcová by měla proklínat Suchého, že jí dotáhnul do Semaforu a donutil neustále se pitvořit. (31.01.2018)