Katapult

Začátek 80. let byl bezva, uvolnili se scénáře, které zatrhla normalizace a diváci se konečně dočkali mírně pervesního Katapultu stejně jako Zániku samoty Berhof. Nu, téma načrtnuté Páralem je fajn a já jsem velmi ráda, že jeho finální podobu mu dodal až Jireš v době, která už si s dneškem skutečně tyká, takže je velmi nadčasová. Klasický příběh proutníka, který má všeho dostatek, příjemnou a hezkou ženu, milé dítě, pěkný byt i vhodnou práci... ale propadá se do stesku z rutiny. Má o sebe natolik velký strach, že řešení vidí jen v započetí nového dvojího života, značka Don Juan. Toto rozhodnutí lze překvapivě velmi snadno zrealizovat za pomoci inzerátu k seznámení. A pak už to jde jako na drátkách, náš Don Juan si ponechává manželku v záloze a pravidelně střídá kolekce žen v různém stadiu zamilovanosti. Jedna je mladá, jiná je zralá, jedna je zemitá, jiná je intelektuálka, jedna si jím nahrazuje svého zesnulého muže, jiná se chce vdávat poprvé. Je to pestrý svět, alarmující, velmi reálný, na který by se nemělo zapomínat ani nad ním přivírat oči. Kvalitní obsazení by též mohlo přesvědčit naše TV dramaturgy k častějším reprízám a osvěžit tak TV okna. Bylo by to velmi záhodno. (11.11.2016)

Klasický, chtělo by se dodat už stereotypně (o stereotypu) opakující se Páral, ve kterém je zajímavý snad jen začátek konce (kdy si opět filmaři zahráli se strukturou vyprávění, něco jako před šestadvaceti lety). Po něm ovšem přijde pointa, jež je tak neuvěřitelným klišé, které bych od tvůrce jako je Jaromil Jireš fakt nečekal. (23.08.2022)

Tohle byl celkem úlet. Socialistický znormalizovaný člověk Jacek sužovaný absolutním nedostatkem všeho, přesto tak nějak smířený s osudem, protože na tom stejně byl nejen celý barák,a le i celá ulice začátkem osmdesátek zjišťuje, že to vlastně není život jaký by chtěl žít. Rodina, dítě, manželka, každý den sterotypy nudící k smrti. A tak si inřenýr informatiky podá inzerát a výsledky nasází do počítače. V tehdejším pojetí obludnosti instalované do několika místností. Ten mu vyjede pár vhodných kandidátek a Jacek se je rozhodne během pracovní doby objíždět a následně už i objíždět bez b. Co kus to originál od lehké děvy vyděračky, emncipované ředitelky, venkovské učitelky, hipísačky po vdovu po myslivci. Hlavně ta vdova mne bavila, to mělo místy až hororové prvky... Jacek si začne se všemi najednou a není divu že mu z toho všeho začne jít nejen hlava kolem. Mně totedy docela nudilo. Dávám za dvě ruličky toaletního papaíru, toho kulatého. * * (12.08.2020)

Velmi mne zklamal konec-nekonec. Celou dobu čekáme na katarzi, kdy se vše provalí, kdy manželka udělá scénu, odejde s dětmi atd., ale tohle snové delirium, co by mohlo být a nemuselo, co jsou a co nejsou sny a výplody chorobné fantazie a jestli nakonec celý film nebyl jen jeho snovým a fantazijním výplodem, zkrátka jsem čekal něco rozhodnějšího a jasnějšího. To měli říct rovnou, že vyprávějí pohádku pro dospělé, a ne že se snaží o nějaký realistický pokus o psychologický profil znuděného chlápka, který si nabrnkne několik charakterově naprosto odlišných bab. Vtipné mi to přišlo jen v asi dvou scénách. (10.12.2014)

Jeden z poměrně málo příspěvků v české kinematografii na téma - jak naplnit život jinak než fádně. Na to, že film natočil Jireš, tak jsem byl překvapen, že z různých scén se vytváří přiriozeně humor, jak tomu je i v životě, a často to umocňuje spor o blbosti, díky nimž hodně lidí udržuje svůj život pod pokličkou.***Nejtragikomická scéna - Jacek Jošt má málo času, ani nevystupuje na nádraží z vlaku, a tam se setkává s další životem zklamanou ženou, která je ráda jen za to, že ho uviděla, že se její představa zhmotnila, a Jacek Jošt jede dál, za další kandidátkou na obohacení jeho života a s otázkou - jaké to bude?***(5.10.2010) (05.10.2010)