Katapult

S těma ženskejma byl Bartoška jak nepříčetnej a tím si samozřejmě zcela získal moje smypatie. Za holčinama jezdil Bartoška vlakem a na jednu z nich měl čas jenom tři minuty, protože mu už zpátky nejel žádný vlak, tak otevřel okýnko ve vlaku a prej "Ahoj já jsem Petr, nemůžu vystoupit, protože mě to za tři minuty jede zpátky." A samice na péroně "Ahoj já jsem Lenka a tady jsem ti upekla buchty." Bartoška po nich hrábnul z okýnka a vlak už se začal pomalu rozjíždět. Tomu se říká RANDE a ne ty nechutný dlouhý romantický cancy někde v přírodě při západu slunce. Ne, né, hezky přijedu, vezmu si od holky jídlo a zase jedu zpátky. BARTOŠKA NA HRAD !!!!!!! (26.02.2009)

Než se stal z Párala oplzlý dědek onanujicí nad svými Playgirls díly, napsal tento velice zajímavou knihu Katapult. Jsem rád, že byla zfilmována, avšak tomuto filmovému počinu musím vytknout výběr herce - Jiřího Bartošky. Neznám jediný film, v kterém by byl Bartoška dobrý, ani tento není výjimkou. Ani Jirešově tvorbě (až na film Dvojrole) příliš nerozumím. V tomto filmu mi přišel velice dobrý tatínek jedné z dívek - Zdeněk Dítě, všetečný soused - Oldřich Vlach a emancipovaná a racionální Jiřina Jirásková. Jen ten Bartoška.... (15.07.2010)

Nepatřím mezi milovníky Páralových knih a ještě méně mně přirostly k srdci jejich filmové adaptace. Snímek Katapult je ale zářivou vyjímkou. Hlavní postavou je zde Ing. Jacek Jošt, ztvárnený Jiřím Bartoškou, který právě prožívá krizi středního věku. Žije ve stereotypním manželství s Lenkou (Kateřina Macháčková) a i jeho práce je denodenně naprosto jednotvárná a nudná. Rutinní denní koloběh je ve filmu skutečně vyhnán do téměř absurdní polohy - ranní rozhovor na balkóně se sousedy, příchod z práce, přivítání s dcerou, manželčina otázka zda koupil plyš, návštěva souseda v tílku a trenýrkách, večerní sledování televize, společné rozkládání gauče a konzultace právě viděného dílu seriálu přes stěnu se sousedem...a takto stále dokola. Aby si tedy hlavní hrdina zpestřil jednotvárný život, seznámí se přes inzeráty s pěti ženami, které mu vybere počítač, se všemi postupně naváže vztah a zjišťuje, jak by se mohl jeho život změnit, v závislosti na jiné partnerce. Ve filmu se právě oněch 5 žen povedlo výtečně ztvárnit, zejména díky vhodnému výběru jejich představitelek. Každá z nic představuje naprosto jiný typ ženy a jejich charaktery jsou poměrně jasně a podrobně vykresleny - naivní slušná dívenka z venkova Boženka (Jarmila Urbišová), která by se nejraději okamžitě vdávala, vdova po myslivci Lída (Johana Tesařová), která v Jackovi postupně až přehnaně vidí svého zesnulého manžela, pragmatická manažerka Anna (Jiřina Jirásková), která hledá jakéhosi muže do domáctnosti, divoká a bláznivá Tánička (Barbora Štěpánová), která si jenom naplno užívá života a poslední klasická mrcha Tina (Dana Homolová), která spíše než partnera potřebuje parťáka na svoje drobné podvůdky. Jak film graduje, scény s jenotlivými ženami se střídají stále dynamičtěji, postupně se začínají stále častěji prolínat a nakonec se snímek dostává do polohy, kdy už divák přestává rozumět tomu, kde končí realita a začíná sen, vize, nebo snad halucinace. Hrdina tedy nakonec dospěje k rozhodnutí, že vlastně svůj dosavadní život změnit nechce a rozhodne se opět vrátit ke svému stereotypu. Paradoxně však zjišťuje, že to co tak rád opouštěl a k čemu by se teď zase rád vrátil, není úplnou samozřejmostí a že by mohl vlastně díky svým sexuálním experimentům přijít i o onu jistotu a tím vlastně o všechno. V závěru je tedy krásně naplněn onen motiv uvědomění. Těžko říci, zda se tento snímek dá považovat za komedii, záleží spíše na úhlu pohledu, z toho mého se jedná spíše o jakousi sociologickou studii znuděného muže středního věku s několika vtipnými momenty. Jistě se také jedná o snímek nadčasový, svým způsobem i poučný a možná ale i hůře stravitelný pro běžného konzumního diváka. (02.05.2007)

Fakt jen 55%? :( Proč tak málo? Je pravda, že z filmu samotného nevyplyne, co ho k tomu promiskuitnímu chování vedlo. Na to si umím odpovědět jen díky knižní předloze. Ale jinak se mi to Jirešovo pojetí Párala líbí a Katapult je jedním z filmů, které sice nevyhledávám, ale pokud už ho náhodou naladím, tak nepřepínám. (16.02.2016)

Včera som napísal komentár a netuším koho vinou sa neuložil. Takže znova. Videl som desiatku Jirešových filmov a ani jednému z nich som nenadelil viac, ako tri hviezdičky. Preto považujem dve hviezdičky priznané Katapultu pred jedenástimi rokmi za príliš prísny verdikt. Knihy Vladimíra Párala mám rád aj keď ich kvalita kolíše. Nedokážem posúdiť, či sú jeho knihy ťažko sfilmovateľné alebo sa dosiaľ nenašiel filmár, ktorý by ich dokázal adekvátne previesť na plátno. Pravdepodobné je aj to, že v súčasnosti sú už Páralove knihy passé. Život a ľudia sa medzitým pohli ďalej a problematika stereotypných životov a snáh o vymanenie sa z nich už má inú podobu. Katapult je zo všetkých sfilmovaných diel najpriemernejší. Neviem to konkretizovať, ale mal som počas sledovania filmu intenzívny pocit, že sa to dalo nakrútiť inak a lepšie. (17.09.2019)