Pád Itálie
Pad Italije
The Fall of Italy
Obsahy(2)
Porážka Itálie v roce 1943 a odchod italských okupantů vyústil v paniku, krvavé střety, krutosti a pomsty. V malém rybářském městě na ostrově Šolta v chorvatské Dalmácii popraví partyzánský velitel Davorin svého přítele a spolubojovníka Nika s jeho milenkou Krasnou, neboť ta kolaboruje s Italy a oba se dle názoru strany chovají nemorálně. Davorin si vezme za ženu krásnou Veroniku, dceru tamního boháče a zrádce. Poblouzněn manželským životem podcení riziko napadení, a tak se po kapitulaci Itálie na ostrově vylodí nacisté s chorvatskými ustašovci, srbští četníci a nakonec i Čerkesové. Ti všichni brutálně terorizují ostrovany, pro které jsou partyzáni jedinou nadějí... Film Pád Itálie volně navazuje na slavnou Okupaci ve 26 obrazech, kterou Zafranovićova válečná trilogie začala. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (37)
Juhoslávia si toho zažila dosť, počas vojen tam bolo mnoho masakrov a podľa mňa partizáni možno boli s tých lepších čo sa týka správania, no podobne ako talianski fašisti, nemeckí nacisti, chorvátski ustašovci, srbskí četníci, či moslimskí Čerkesovia, to boli len vojaci, ktorí sa správali často bezbožne a často vraždili chladnokrvne, tiež ten záver podľa mňa nie je hrdinský, ale priam chorý, tam sa to dalo riešiť rôznymi inými spôsobmi, vrátane tých zajatcov a tá iná poprava ku koncu, viac pre tých, čo to nevideli neprezradím, bola tiež nezmyslom. Som síce za zachovanie kultúr, no nie nad ich nadraďovanie, lebo doba národných štátov je prežitok a nacionalizmus je svojim spôsobom chorý, lebo máme len jednu Zem a všetci sme z jedného kmeňa, preto určitú hranicu nesmie nikdy prekročiť. Divoké časy, ktoré tu môžte vidieť boli podľa mňa veľmi smutné. Film je dotvorený erotikou, tiež krásnym prostredím, príbeh je však slabý, je to len taký priebeh udalostí, ktoré sa opakujú, pretože každý tam len vraždí a plieni. ()
Z doby před více než 20 lety, kdy jsem Zafranovićovu trilogii zhlédl poprvé, jsem si pamatoval, že prostřední díl trilogie ve mně narozdíl od zbylých dvou dílů vyvolával nemalé rozpaky a přišel mi jednoznačně nejslabší. Návrat k Zafranovićově tvorbě mě přesvědčil o tom, že jsem se nemýlil. Zafranović si tady ukousl víc, než byl schopný strávit. Scénář není tak sevřený a působivý jako v případě Okupace a záměr vylíčit osudy charismatického a přesvědčeného stoupence revoluce, jehož zkázu nakonec vedle vlastní pýchy způsobí ideologie, za kterou bojoval, a blízcí spolubojovníci, je daleko přesvědčivějším způsobem zpracován ve Večerních zvonech. Ze všeho nejvíc ale Zafranovićovi škodí to, co spolehlivě potápí filmy Juraje Jakubiska z posledních dvou dekád. Tzn. určitý druh pozérství a zahleděnosti do sebe sama. Prapodivné postavy a scény typu příjezdu četnických pirátů, kteří jako by vypadli z nějakého bláznivého hollywoodského fantasy filmu na jadranský ostrov, nebo feliniovsky zobrazený velitel italské posádky, to všechno nepůsobí přesvědčivě, jsou to umělé a rušivé prvky, které jenom matou diváka a rozmělňují dramatický náboj snímku. Každopádně jde ale o velkou roli pro legendu polské kinematografie Daniela Olbrychskiho. Pád Itálie funguje částečně na bázi jednotlivých působivých scén, které často využívají romantickou scenérii Dalmátských ostrovů nebo šokují typicky balkánsky pojatým brutálním násilím, rozhodně ale ne jako komplexní výpověď o své zemi a době, ani jako strhující lidský příběh. Celkový dojem: 45 %. ()
Film bořící mýty o hodných odbojářích a zlých okupantech. Na svou dobu odvážně kritizuje stranický dogmatismus komunistických partizánů a jejich pohled na svět určovaný "třídním postojem". Zafranovičovi se zde podařilo ukázat složitost tehdejší politické situace v okupované Jugoslávii, kdy proti sobě stály nejen cizí a domácí vojenské jednotky, ale často i členové jedné rodiny. Jestliže v "Okupaci v 26 obrazech" režisér s šokující otevřeností předvedl zvěrskou brutalitu ustašovců, v "Pádu Itálie" se podobným způsobem vyrovnal s řáděním srbských četniků a bělogvardějských kozáckých jednotek. ()
"Ja ljubju komunistov, ale mjortvych...!" Pri predchádzajúcom filme L. Zafranoviča Okupácia v 26 obrazoch som trochu trpel, pretože sa nuda dostavovala častejšie než je zvykom. Dobrá správa je, že tu sa režisér rozhýbal a naťahovaný je trochu iba úvod. Potom to pre obyvateľov ostrova i diváka začína byť divoké. Na jednej strane taliansky fašisti a Ustašovci na druhej komunistický partizáni a srbský četníci. Drsnosť a krvavosť niektorých scén je na vtedajšiu dobu silná a pripomenie i tú jednu silnú scénu z autobusu vo filme Okupácia v 26 obrazoch. Podrezanie malého chlapca na voze vyholenými srbskými četníkmi so mnou dosť zamávalo. Ako píše Venkovan, je otázne, ako to v skutočnosti bolo, ale takéto menšie tragédie za ktoré je zodpovedná iba skupina jednotlivcov sa počas vojny bohužiaľ stávali často. Filmu sa celkom slušne podarilo vykresliť situáciu na Balkáne, nejaká komunistická propagandu tu je, ale nie až v takej miere ako som očakával. Slabé štyri hviezdy. 70%. ()
Okupace ve 26 obrazech ve mně určitě zanechala silnější dojem, to ano, ale i tak se Zafranovičovi nedá upřít schopnost zobrazit reálie bývalé Jugoslávie v období 2. světové války velice sugestivně a emocionálně. Zjednodušeně se dá říct, že každý film, zobrazující některou z válek v Jugoslávii mění určitým směrem můj pohled na tamní obyvatelstvo... ()
Reklama