Pád Itálie
Pad Italije
The Fall of Italy
Obsahy(2)
Porážka Itálie v roce 1943 a odchod italských okupantů vyústil v paniku, krvavé střety, krutosti a pomsty. V malém rybářském městě na ostrově Šolta v chorvatské Dalmácii popraví partyzánský velitel Davorin svého přítele a spolubojovníka Nika s jeho milenkou Krasnou, neboť ta kolaboruje s Italy a oba se dle názoru strany chovají nemorálně. Davorin si vezme za ženu krásnou Veroniku, dceru tamního boháče a zrádce. Poblouzněn manželským životem podcení riziko napadení, a tak se po kapitulaci Itálie na ostrově vylodí nacisté s chorvatskými ustašovci, srbští četníci a nakonec i Čerkesové. Ti všichni brutálně terorizují ostrovany, pro které jsou partyzáni jedinou nadějí... Film Pád Itálie volně navazuje na slavnou Okupaci ve 26 obrazech, kterou Zafranovićova válečná trilogie začala. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (37)
Asi takýmto spôsobom by sa mala každá európska krajina vysporiadavať so svojou históriou počas druhej svetovej vojny. Zafranovič snáď ešte lepšie ako Mallick vystihol kontrast krásnej prírody a ľudského zverstva (zvieratá mi snáď prepáčia). Jeden z najextrémnejších násilných filmov založených na skutočných udalostiach, aké boli natočené. Ambivalentné postavy, alebo skôr zlé ako dobré, divák nevie, s kým sa má ztotožniť, hlavná a aj vedľajšie postavy mu svojim konaním bránia v ztotožnení sa s nimi. Kedy sa podobného neprikrášleného a nenablýskaného filmu z dôb druhej svetovej vojny dočkáme u nás a v Čechách? Možno aj Olbrychského životná úloha, ktorého si tak priraďujem k najobľúbenejším hercom. O triedu lepšie, ako prvá časť voľnej trilógie. ()
Okupace ve 26 obrazech ve mně určitě zanechala silnější dojem, to ano, ale i tak se Zafranovičovi nedá upřít schopnost zobrazit reálie bývalé Jugoslávie v období 2. světové války velice sugestivně a emocionálně. Zjednodušeně se dá říct, že každý film, zobrazující některou z válek v Jugoslávii mění určitým směrem můj pohled na tamní obyvatelstvo... ()
Taliansko síce padlo, ale vražedné besnenie ostalo. A tak utešené ostrovné prímorské zákutia, plné bielych skál a vysušených polozelených kriakov pomedzi pasúce sa stáda kôz a ovcí kropí stále nová a nová krv. Raz sú krutými nositeľmi smrtnonosných striel ustašovci, inokedy nemeckí fašisti, piráti a v hanbe nezostanú ani partizáni. Zafranovič naložil každému. A právom. A nezabudol ani na to, že napriek tragickosti doby, groteskné momenty života ostávajú zachované i v temnote. ()
Přiznávám se, že jsem tento snímek absolutně nepobírala. Z polospánku mně probíraly pouze výroky jako: Bůh stvořil nebe, ďábel stvořil peklo, Bůh stvořil muže, ďábel stvořil ženu, Bůh stvořil ovci, ďábel stvořil kozu, Bůh stvořil dobrotu, ďábel stvořil zášť. A ta puška tady (na oltáři) bude místo svíčky - nějak podobně to tam zaznělo. ()
Z doby před více než 20 lety, kdy jsem Zafranovićovu trilogii zhlédl poprvé, jsem si pamatoval, že prostřední díl trilogie ve mně narozdíl od zbylých dvou dílů vyvolával nemalé rozpaky a přišel mi jednoznačně nejslabší. Návrat k Zafranovićově tvorbě mě přesvědčil o tom, že jsem se nemýlil. Zafranović si tady ukousl víc, než byl schopný strávit. Scénář není tak sevřený a působivý jako v případě Okupace a záměr vylíčit osudy charismatického a přesvědčeného stoupence revoluce, jehož zkázu nakonec vedle vlastní pýchy způsobí ideologie, za kterou bojoval, a blízcí spolubojovníci, je daleko přesvědčivějším způsobem zpracován ve Večerních zvonech. Ze všeho nejvíc ale Zafranovićovi škodí to, co spolehlivě potápí filmy Juraje Jakubiska z posledních dvou dekád. Tzn. určitý druh pozérství a zahleděnosti do sebe sama. Prapodivné postavy a scény typu příjezdu četnických pirátů, kteří jako by vypadli z nějakého bláznivého hollywoodského fantasy filmu na jadranský ostrov, nebo feliniovsky zobrazený velitel italské posádky, to všechno nepůsobí přesvědčivě, jsou to umělé a rušivé prvky, které jenom matou diváka a rozmělňují dramatický náboj snímku. Každopádně jde ale o velkou roli pro legendu polské kinematografie Daniela Olbrychskiho. Pád Itálie funguje částečně na bázi jednotlivých působivých scén, které často využívají romantickou scenérii Dalmátských ostrovů nebo šokují typicky balkánsky pojatým brutálním násilím, rozhodně ale ne jako komplexní výpověď o své zemi a době, ani jako strhující lidský příběh. Celkový dojem: 45 %. ()
Reklama