What Becomes of the Broken Hearted?
Réžia:
Ian MuneHudba:
David HirschfelderHrajú:
Temuera Morrison, Rena Owen, Rawiri Paratene, Pete Smith, Lawrence Makoare, Julian Arahanga, Tammy Davis, Taungaroa Emile, Clint Eruera, Eru Potaka DewesObsahy(1)
Kdysi měl rodinu, dnes je sám. Žena jej opustila, děti se od něj odvrátily. A z něj se pod vlivem alkoholu stává čím dál větší troska. Tupý surovec, neschopný ovládnout své emoce. Jake Heke, kdysi hrdý a statečný chlap, potomek lidí, kteří právem nosili jméno "bojovníci"... A přece v něm stále - tak hluboko, že to ani sám sobě nepřizná - doutná jiskřička touhy, aby to bylo jinak. Jiskřička, k jejímuž rozdmýchání by ovšem byl zapotřebí hodně silný vítr. V chudinské čtvrti na předměstí Aucklandu, ovládané dvěma mocnými gangy, není však o vichřice, rozvracející a ničící lidské osudy, nouze. A jedna taková právě zasáhla Jakeovu bývalou rodinu... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (42)
What Becomes of the Broken Hearted je môj prvý kontakt s Novozélanským filmom a musím priznať, že som milo prekvapený. Temuera Morisson ako stroskotaný otec rozpadnutej rodiny je skutočne výborný. Život človeka v dobe, keď už nieje moderné byť hrdým bojovníkom a neustále pokusy sa zmeniť, končiace zväčša pri flaške, alebo bitkou. Nepochopený. Naozaj ma chytil za srdce a už sa teším na Once Were Warriors. ()
Takový trošičku nerozhodný cosi, co místo nabízejícího se přerodu Jakea sleduje spíše kriminalizaci odcizenýho synáčka. Atraktivita se dostavila, jelikož Maoři a jejich současnej svět jsou pro našince neoukoukaní + zavšivená komunita gangu chytá u protinožců obligátní "madmax feel" (všudypřítomná kůže, bordel a rozflákaný káry). Ergh, ale já bych radši ten Jakeův příběh, kurňa - a ten zůstal v náznacích (film je relativně krátkej a sleduje spíš Sonnyho dějovou linku). Plusem budiž fakt, že nedochází k žádný glorifikaci a výrazným satisfakcím - stále se klade důraz na fakt, že všechno vykonávaný dobro jen mírně hasí fatální důsledky činů Jakeovy brutální povahy a minulosti. V zájmu příběhu by bylo fajn, kdyby někdo zfilmoval i poslední část knižní předlohy. Což se už nestane - uplynulo moře času a stárnoucí Morrison (v obou filmech excelentní) dnes rozbíjí držky jako Boba Fett. ()
Povedené pokračování strhujícího filmu Once Were Warriors (1994) má sice o něco menší existenciální sílu, protože je v něm více pathosu, sentimentu a má citelně slabší scénář, ale pro každého, komu se první díl zaryl pod kůži, je to radostná povinnost, lahůdka a hodně zajímavý zážitek. Temuera Morrison jako Jake "the Muss" Heke je opět excelentní, ale jeho syn Sonny je popravdě poněkud slabší postava (herecky i scénáristicky). Zato se mi ale strašně moc líbila Nancy Brunning (Tania), krásná a temná jako půlnoc, a asi jediná na první pohled čistokrevná Maorka ze všech těch maorských míšenců, kteří v obou filmech hrají. ()
Poté, co mě neskutečně překvapil film Kdysi byli bojovníky, jsem si prostě tohle pokračování nemohl odpustit. Musím konstatovat, že tohle pokračování kráčí docela odlišnou cestou. Zajména po emoční stránce není tak silné. Děj se soustředí na úžasného bouchače Temuera Morrisona a na jeho malého synka, který už rozhodně není malý. Hned v úvodu přijde jedna menší smrt, která vlastně celý příběh nastartuje. Rozhodně je na co koukat. Oba díly vřele doporučuju. Pro diváky, kteří zhlédli první díl je tohle naprostá povinnost! Lepší 3* ()
Ohromně se mi líbilo jak vlastně ošklivě byly oba tyto novozélandské filmy natočeny - stejně špinavě jako ona doba, ono prostředí. Kdyby se tohoto tématu chopil dnešní tvůrce, autenticitu by přebyly vymoženosti dnešní doby a kouzlo by se rázem vytratilo. Tím, jak je snímek trefně utvořený, má cesta chvály ale končí. Oproti nekompromisní, pochmurné a až depresivní jednotce, která mě v jistých sekvencích dostávala až do kolen, se nám po pěti letech dostalo pouhopouhého vyprchání nedodělané látky, ze které vzniklo rodinné drama bez větší emocionální struktury. Film by se navzdory svému předchůdci dal pustit, mimo několika krvavých či sexuálních scén, i menšímu dítěti, které by jej bralo jen jako obyčejný snímek o rozpadlé rodině. Ta absence Lee Tamahoriho zde byla hodně cítit, i tak jsem ale vděčný, že se agresor Jake vrátil ještě jednou, přestože ve velmi odlišné podobě. ()
Reklama