Jak dopadají zoufalci?

Navázat na tak intenzivní film, jakým je Once Were Warriors není vůbec záviděníhodná situace. Běsnění Jakea Hekeho, který se z milého a milujícího chlapíka změnil v mžiku oka v monstrum, pohltilo první díl takovým způsobem, že šokovaný divák do závěrečných titulků doslova nedýchal. Temná a depresivní atmosféra bezútěšnosti s druhým filmem pomalu mizí a nastupuje tradičnější rodinné drama o vypořádání se s vlastními běsy a touze naleznout odpuštění. Jedná se ale o skoro stejně silný zážitek -- a to hlavně díky Temuera Morrisonovi, který v té hrozivé hordě svalů nachází nepatrné kousky citu a pomalu dostává sledujícího na svou stranu. Celý první film je Jake člověk semletý chlastem, vlastní neukotveností a nulovou sebeúctou, která jej žene do záhuby. Na konci druhého dílu je to člověk snažící se nalézt správnou cestu a uvědomující si svou ztrátu ... stále zoufalec, ale rozhodně bojující ... (18.07.2008)

Pokračování filmu Kdysi byli bojovníci (1994). Tentokrát se jedná hlavně o dva dospělé syny hlavního hrdiny. První z nich je členem gangu a při jedné akci je zastřelen. Vyjde najevo, že ho zastřelil člen vlastního gangu. Jeho bratr s jeho dívkou se stanou členy jiného gangu a chtějí s jeho pomocí vraha zabít. Tomu všemu aktivně přihlíží jejich otec /Temuera Morrison/, který už přišel o dvě děti a nechce ztratit i to poslední. (14.07.2020)

Takový trošičku nerozhodný cosi, co místo nabízejícího se přerodu Jakea sleduje spíše kriminalizaci odcizenýho synáčka. Atraktivita se dostavila, jelikož Maoři a jejich současnej svět jsou pro našince neoukoukaní + zavšivená komunita gangu chytá u protinožců obligátní "madmax feel" (všudypřítomná kůže, bordel a rozflákaný káry). Ergh, ale já bych radši ten Jakeův příběh, kurňa - a ten zůstal v náznacích (film je relativně krátkej a sleduje spíš Sonnyho dějovou linku). Plusem budiž fakt, že nedochází k žádný glorifikaci a výrazným satisfakcím - stále se klade důraz na fakt, že všechno vykonávaný dobro jen mírně hasí fatální důsledky činů Jakeovy brutální povahy a minulosti. V zájmu příběhu by bylo fajn, kdyby někdo zfilmoval i poslední část knižní předlohy. Což se už nestane - uplynulo moře času a stárnoucí Morrison (v obou filmech excelentní) dnes rozbíjí držky jako Boba Fett. (09.01.2022)

Ten největší psychopat a násilník z prvního dílu si najednou uvědomí, že něco dělá špatně, tak si najde práci, přestane mlátit svou novou starou a začne se nějak zajímat o svýho povedenýho synáčka. Oproti filmu Kdysi byli bojovníky přibylo víc násilí a kromě vyraženejch zubů a zlomenejch nosů se tady začalo i střílet. Jenže v tomhle pokračování to vypadá, že všichni si v tom násilí vlastně docela libujou a nevypadá to, že by tim někdo nějak trpěl a chtěl od toho pryč. Spíš naopak. Zatimco jednička byla celkem depresivní podívaná s nějakou myšlenkou, tak tohle je takovej výplach mozku. Přesto je film docela zajímavej a stojí za vidění. (14.02.2015)

Nedá se nic dělat, ale musím souhlasit s většinou, že na film Kdysi byli bojovníky tenhle snímek nemá. Každopádně to byla opět drsná a smutná podívaná i když emotivně mně to nezasáhlo tolik, jako ten prvně jmenovaný. Novozélandských filmů jsem moc neviděla, ale za tyhle dva díky. (19.03.2013)