Ježiš Kristus superstar

Po hudebni strance neni o cem diskutovat, po filmovarske pomerne zajimave a napadite, i kdyz jsou zde vyuzivany spise mene clenite a prazdne exteriery, coz filmu mozna trochu obira. Jinak v podstate zpracovani stejneho tematu jako Gibsonovo Umuceni, ale mnohem zabavnejsi, inteligentnejsi a vrstevnatejsi a schopne dat divakovi vice. (11.02.2009)

Parádní rocková opera. Padesát let stará adaptace slavného muzikálu dodnes neztratila ze své působivosti. Je to zásluhou nejen Andrewa Lloyd Webbera a Tima Ricea, ale také absolutně dechberoucí kamerou Douglase Slocombea (původní trilogie Indiana Jones), který fantastickým způsobem nasnímal celou pouštní krajinu. Jeden záběr lepší než druhý, i když film nejspíš vznikal v ne úplně příznivých podmínkách. Filmový Jesus Christ Superstar se právem řadí mezi slavné muzikály a kultovní díla pro příští generace. (23.07.2023)

Úlet na entou, ze kterého když jsem jej viděl poprvé mi spadla čelist. To moderní zpracování i na rok 1973 nejznámějšího příběhu světa mi zprvu nesedlo, stejně tak hudba. Jenže podruhé, potřetí a počtvrté to bylo lepší a lepší. Dnes mám orig. soundtrack a některé songy z něj považuji za geniální (vyjma Jesus Christ - Superstar) z té mám pupínky kdykoliv ji slyším. Ve své době, kdy láska a svoboda bořila hranice a Ježíš ve své rozevláté haleně s dlouhými vlasy jakoby vypadl z Hairs měl film asi výmluvnější potenciál a více oslovoval... Dnes i tato moderní verze působí lehce archaicky, nicméně jako jako muzikál je to klasika a s chutí si ho kdykoliv zopáknu (ten filmový) Basikovou a Střihavku ne brrrr... to bych nedal ani jednou. Pět stříbrných. * * * * * (25.05.2013)

Jeden ze dvou muzikálů, které mě snad jako jediné dokázaly oslovit. Tím druhým je Formanovo zpracování muzikálu Hair. Co mají společného, není těžké odhalit. V obou případech se nějakým způsobem vztahují k hnutí Hippies. Přesto jsou v jistém smyslu odlišné. Film Hair je natočen jako vnější pohled představující jeden příběh odehrávající se za krásných hipísáckých časů, Jesus Christ Superstar je však ryzí hipísácké dílo. Více je tak tento muzikál podobný filmu Easy Rider. Hipísácký umělecký styl doplňuje hudbu, kterou bych asi samotnou nikdy neposlouchal, na velmi příjemný a chytrý umělecký zážitek. A řekl bych, že není náhoda, že takový hipísácký styl k tomuto tématu tak bezchybně sedí... vždyť obě "ideologie" mají vlastně společné snad všechny podstatné myšlenky... svoboda, láska, antimaterialismus, duchovní život, bezstarostný život, boj proti autoritářství... (16.09.2011)

Zajímavá volba prostředí odvedla medvědí službu, takže ve výsledku se jedná o jakýchsi 50 odstínů hnědi mezi ruinami, které k obydleným věcem mají už bohužel daleko. Už od první písně je znát ten příšerný audio master - nevyvážené nástroje, ukvílené synťáky a buď nesourodost nahrávky a lip-sync herců nebo jen zvláštní herecké výkony. Ty obvykle byly povedené, zejména Jidáš. Naopak Ted Neely sice umí zpívat dobře (správně metalový hlas pro Gethsemane) a dokonce v obličeji i vypadá jako typické vypodobnění Ježíše, pokud si ho zadáte do Googlu. Ale. Ale jinak má zpravidla kamennou tvář (ironicky právě on má u poslední večeře linku "look at your blank faces") a statické tělo/ruce. Protistrany (Kaifáš a spol., Pilát, Herod, vojáci) na tom nejsou o moc lépe, přišlo mi, že by nenahnali strach ani novorozenci, ať už hereckým výkonem nebo kostýmy. Kamera nikomu nepomáhá, hází jeden bláznivý záběr za druhým bez jakékoliv invence nebo logiky, ale občas provokativně hodí nějaký hezký záběr (takže víme, že kameraman cit pro záběry má; namátkou například záběr na slunce na konci Gethsemane, poslední večeře, závěr V chrámu), ale převažují ty obyčejné/chaotické. Vrcholem všeho byl pak ten crossfade při intru Superstar, do prázdného amfiteátru a useknutí písně jak když člověka z hezkého snu probudí budík. Aspoň nyní víme, že písmeno D ve slově JIDÁŠ znamená Disko. Přechod z ukřižování na John 19:41 je podobně násilný. (11.04.2021)