Ježiš Kristus superstar

Zdařile provedené a popkulturně velmi dobře známé skladby (jež si vysloužily i nominaci na Oscara) podtrhuje přirozená, místy až nedbale působící choreografie, která nepůsobí přehnaně profesionálně, zato podporuje životnost postav obývajících tento zřetelně umělý svět. Zde je nejvíce patrné volnomyšlenkářství a uvolněnost celého snímku, díky němuž nepůsobí nejzákladnější příběh naší kultury přehnaně upjatě a do sebe sama zahleděně, ale naopak nabízí jeho stále přístupnou aktualizaci. Více zde. (20.10.2023)

Hele, zas jedno ztracené hodnocení a komentář, nechápu, proč se to na ČSFD tak pravidelně děje... K filmu. V roce 1982 si můj taťka pořídil VHS přehrávač a tudíž jsme mohli zvát lidi z vesnice na projekce. A mladí katolíci přišli s touhle kazetou, která mi tenkrát nic moc neříkala, ale oni byli z filmu nadšení. Jeho kouzlo jsem pro sebe objevil až po letech, kdy se člověk může ponořit do těch textů a ostatně má za sebou nějakou zkušenost s masmédii, takže ví naprosto přesně, co se film snaží říct. To podobenství s moderní dobou je hodně tíživé a ta nutnost při současném hlásání byť velkých pravd mít za sebou reklamní agentury, televizi a další masmédia je hodně smutná. Každopádně jsou zde i dobře zvolení herci/zpěváci, pokaždé v tom filmu najdu nějakou novou vrstvu, které jsem si předtím nevšiml, a některé písničky jsou skutečně nezapomenutelné (ať jde o rozvernou Herodovu show nebo Pilátovu skoro mysticko-filozofickou I Had a Dream) a ze Should We Start Again Please jde mráz po zádech z toho nepochopení a rozčarování a zmatku, který tehdy skutečně museli učedníci zažívat, neb čekali fakt velkého krále. Proto o něco později nalítlo tolik židů Bar Kochbovi. Ale to už je jiná historka. (13.07.2020)

Na muzikály bych sice rád chodil, ale na filmovém plátně je nemusím. Viděl jsem jich pramálo a asi jich ani hodně neuvidím. Když se ve filmu celou dobu zpívá, leze mi to na mozek a obtěžuje mě to. Zde jsem se ale setkal s vyjímkou. Jesus Christ Superstar je takový úlet, že nad tím zůstavá až rozum stát. Přirodní ukáz, ale velmi zajímavý experiment. Trošku mě to šokoval, jak je možná na těchto slovech znát. Ale zároveň se mi to i velmi líbilo. Ukázka toho kam je schopna dojít tvůrčí fantazie. Písničky jsou vážně fantastické, zní ze všech stran a rozhodně je škoda, že někteří zpěváci spíše kvičí. Pouze kazí ten náboj. Toto se týká především představitele Ježíše, kterému chybí charisma a především hudební talent. Vříská jak hysterická ženská a úplně haní výborně napsanou hudbu. Jinak třeba Jidáš, zpíval dobře a jeho pěvecké vystupy patří k těm nejlepším. Absolutním favoritem je ale číslo Herodese v brýlich. To je skutečně velmi dobře napsáno i podáno. Ale neberte to tak vážně. Pokud nějaký herec neumí zpívat, ruší to díky jinak výborné hudbě jen polovičně. Jinak ten nápad, že si hipíci hrajou umučení Krista by mohl zpočátku vyvolat nedůvěryhodné pocity. Ale pak zjistíte, že je to famózní úmělecký nápad. Všechno to je prostě servírováno s nadhledem. V Jeruzalémě prodávají pračky, Herodes má sluneční brýle, na Jidáše útočí tanky, na nebi lítají vrtulníky a tak dále. Tyto na první pohled bizarní věci, které spíš děsí ve výsledku dotvářejí úžasné úmělecké dílo. Mňam! (12.04.2017)

Zajímavá volba prostředí odvedla medvědí službu, takže ve výsledku se jedná o jakýchsi 50 odstínů hnědi mezi ruinami, které k obydleným věcem mají už bohužel daleko. Už od první písně je znát ten příšerný audio master - nevyvážené nástroje, ukvílené synťáky a buď nesourodost nahrávky a lip-sync herců nebo jen zvláštní herecké výkony. Ty obvykle byly povedené, zejména Jidáš. Naopak Ted Neely sice umí zpívat dobře (správně metalový hlas pro Gethsemane) a dokonce v obličeji i vypadá jako typické vypodobnění Ježíše, pokud si ho zadáte do Googlu. Ale. Ale jinak má zpravidla kamennou tvář (ironicky právě on má u poslední večeře linku "look at your blank faces") a statické tělo/ruce. Protistrany (Kaifáš a spol., Pilát, Herod, vojáci) na tom nejsou o moc lépe, přišlo mi, že by nenahnali strach ani novorozenci, ať už hereckým výkonem nebo kostýmy. Kamera nikomu nepomáhá, hází jeden bláznivý záběr za druhým bez jakékoliv invence nebo logiky, ale občas provokativně hodí nějaký hezký záběr (takže víme, že kameraman cit pro záběry má; namátkou například záběr na slunce na konci Gethsemane, poslední večeře, závěr V chrámu), ale převažují ty obyčejné/chaotické. Vrcholem všeho byl pak ten crossfade při intru Superstar, do prázdného amfiteátru a useknutí písně jak když člověka z hezkého snu probudí budík. Aspoň nyní víme, že písmeno D ve slově JIDÁŠ znamená Disko. Přechod z ukřižování na John 19:41 je podobně násilný. (11.04.2021)

Pri druhom zhliadnutí idem s hviezdičkou dole a obávam sa, že pri prípadnej repríze by to nebolo iné. Vôbec mi neprekážalo netradičné poňatie biblického mýtu, lešenie, tanky a množstvo ďalších "nápadov". To sa dá prehliadnuť. V muzikáli však nemôžem prehliadnuť mizerné spevácke výkony, ktoré mi znechutili aj tú časť hudby, ktorá sa mi páčila. V tomto smere ma zaujal iba Carl Anderson a to je sakramentsky málo. A čo sa týka hlavného predstaviteľa, stotožňujem sa s jeho charakteristikou obsiahnutou v poslednej vete Oskarovho komentára. (03.05.2010)