Svetlo môjho života

Krásné zjištění, že mladší z bratrů Afflecků je taky dobrý režisér. Casey Affleck si napsal a zrežíroval postapokalyptické drama, a ještě zvládnul hlavní roli. Affleck sází na pomalejší vyprávění, civilnost a perfektně vystavěnou atmosféru. Místy to připomene film Cesta (nebo její knižní předlohu) či skvělou hru The Last of Us, tedy když si odmyslíte ten nadpřirozený prvek. Je to hodně komorní, a hlavní síla je v přesný dialozích, které umí tnout do živého. A samozřejmě v hercích, kteří předvádí skvělé výkony. Affleck je v této poleze parádní a hodně se mi líbilo jakým způsobem hraje svou postavu. Anna Pniowsky má dost těžkou roli a zvládla jí na výbornou. V menší, ale dost v zásadní roli mě potěšila Elisabeth Moss. Hodně mě sedla civilní stránka filmu, otázka morálky a etiky, která je v průběhu filmu naznačená nebo či biblické vnímání. Světlo mého života je povedený menší film, který i přes pomalé tempo dokáže hodně silně zaujmout. (08.04.2020)

Světlo mého života je komorní, postapokalyptické drama, z valné části prakticky jen o dvou postavách, otci a dceři, kteří spolu na svých cestách vedou spousty a spousty rozjímavých a oduševnělých dialogů, postupně odhalujících příčiny jak oné apokalypsy, tak jejich dané situace, ve které se ocitli a důvod, proč dělají to, co zrovna dělají. Co tuto podívanou každopádně nejvýstižněji charakterizuje, je skutečně velmi pozvolné tempo, syrová atmosféra a v podstatě i bezvýchodnost, kdy je divák vlastně jen svědkem bezcílného putování odnikud nikam, přičemž se něčeho výraznějšího, či vážně působivějšího nedočká po celou dobu a nic na tom nezmění ani závěrečné miniakčnější finále, které toho stejně ve výsledku moc nezmění, tedy až na to, že se nakonec vydají tam, kam předtím nechtěli, což je upřímně pointa o ničem. Hodně zde ovšem před úplným průšvihem zachraňuje ústřední herecká dvojice, kdy především alespoň pro mě čím dál výraznější Casey Affleck odvádí opravdu přesvědčivý výkon, a zahanbit se jistě vedle něj nenechala ani mladičká představitelka jeho dcery, ignorovat ovšem nemohu ani poměrně působivou atmosféru a těch pár napínavých scén lze též považovat za docela osvěžující a hlavně funkční příspěvek. Celkově se ale rozhodně jedná o vyloženě klubovou záležitost, která jistě má své nepopiratelné kvality, že by na druhou stranu ale jakýmkoliv způsobem dokázala opravdu čímkoliv zaujmout či vyčnít, tak to bych také fakt netvrdil. (25.12.2020)

Vztah otce a dcery, kterému postapokalyptická společnost bez žen, putování opuštěnou krajinou a nejistota, kdo je dobrý a kdo ne, dodavá pocit ohrožení a stísněnosti. Otec se snaží vychovat dceru co nejnormálněji, což se ale ne vždy daří, jak by si představoval. V monologu, který večer vede na téma vývoje ženského těla, docela selhává (dítě je po něm v ještě větší depresi, než bylo), na konci je ale náznak naděje, že se mu vychovat samostatnou ženu podařilo (v průběhu filmu je dobře vidět, jak se myšlenky perou dítěti v hlavě a snaží si je srovnat). Bez ohledu na žánr dost intimní film, výborně zahraný. ■ Trailer https://m.youtube.com/watch?v=PoHADU7Oe-g (16.08.2019)

intimní a komorní drama,které je postavené primárně na dialogu otce a dcery.Affleck celkem slušně vystihuje rodičovský strach o své dítě a jeho vnitřní rozpolcení o jeho výchově.Vše umocněno postapo světem,kdy se nedá věřit prakticky nikomu.Vyzněním a atmosférou je to někde mezi Cestou a Leave No Trace...60% (17.08.2019)

Komorní nezávislý snímek, zasazený do netradičního prostředí dystopické budoucnosti, v níž vymřely skoro všechny ženy, se fungováním fiktivní společnosti a jejími pravidly zabývá vyloženě okrajově a z drtivé většiny stojí na vztahu a vzájemných hovorech dvou hlavních postav (otce a jeho jedenáctileté dcery maskované za chlapce), které zahrnují všechno možné od rozebírání rozdílu mezi morálkou a etikou po přednášku o menstruaci, nicméně nevynikají žádnou velkou scenáristickou bravurou, která by snímek dokázala při jeho malátném tempu a minimu děje podržet. Minimalistickému příběhu, který těží pouze z tábornického putování dvou diskutujících postav, které jen sem tam potkají někoho dalšího a v závěru akorát musejí obstát tváří v tvář ohrožení, aby mohly putovat dál, přesto nelze upřít silná atmosféra, přesné herecké výkony a lehkost Affleckova stylu vyprávění. (30.06.2019)