Fidlikant na streche

Na tohle se nedokážu dívat nezaujatě. Jewison natočil dva muzikály, na jejichž nejslabší kritiku reaguju vrčením. Kromě geniálního Jesus Christ Superstar je to tahle perla. 3 hodiny, během kterých sedím v embrionální poloze s otevřenou pusou a knedlíkem v krku. Je to částečně tím, že na mě vždycky fungovala východní melodika a klezmerské songy, ale to by samo o sobě nestačilo. Připojte k tomu ještě nostalgii (poprvé jsem to viděl jako malý fracek a už tehdy mě to dostalo), skvělou režii, herecké, pěvecké i choreografické výkony, brilantní, svižný scénář, humor i smutek ... zkrátka - stačí mi už úvodní houslové sólo a jsem naměkko. Jistě, místy z děje trochu okatě vyleze fakt, že jsou to často hrubou nití sešívané židovské anekdoty, ale čert to vem. Tohle je čistá krása filmu a hudby v jednom z nejdokonalejších spojení, jaké kdy zaznamenal celuloidový pás. (21.01.2008)

Hlavní hrdina adaptace divadelního muzikálu z prostředí židovské komunity někde v Rusku před 1.světovou válkou se na začátku zaklíná tradicemi, ovšem jako otec pěti dcer (z toho tří na vdávání) je všechny stejně nakonec poruší. Rabínská moudrost, židovský humor, skvělá muzika a písničky. A když jsou v závěru obyvatelé vesnice donuceni zpřetrhat své kořeny a vystěhovat se, divák doufá, že se některým podaří podle plánu dostat do Ameriky, protože jen tak mají šanci uniknout pozdějšímu bolševickému teroru a následujícím hrůzám holokaustu. („Hospodine, já vím, že jsme vyvolený národ, ale nemohl by sis občas vybrat taky někoho jiného?“) (16.08.2007)

Chystala jsem se na něj už dlouho a využila jsem nemoci, abych se na něj podívala. Dost mě totiž odrazovala délka filmu 181 minut. Nakonec to ale nebyla překážka. Muzikál je skvěle natočený, dramatický a ty písně jsou skvělé. Spousta z nich je používána v jiných filmech nebo dokonce přezpívaná do popových verzí, což bylo příjemné překvapení. Hlavní postavu Tovjeho jsem si zamilovala hned od začátku. Byť bych ten snímek trochu prostříhala, protože některé scény mi přišly zbytečné neb zdlouhavé, tak navzdory tomu se jednalo o skvělý muzikálový zážitek a snímek se rozhodně zařadí mezi mé oblíbené muzikály. (05.05.2024)

Tradície či skostnatenosť, to sa úspešne darí búrať na úsvite nového sveta, ktorý čaká aj zapadnutú židovskú dedinu na Ukrajine. Stačí mäkké srdce sympatického hospodára, ktorý tradície ctí, spieva o nich a obšťastňuje nás vo svojich originálnych monológoch prechádzajúcich do dialógu s Bohom. Muzikál nemá až toľko chytľavých melódií, ako iné, ale tá ústredná je dobrá vo všetkých obmenách. Celý Fidlikant je možno viac filmom ako muzikálom, nespieva sa ani tretinu času a príbeh má viac zápletok, ako som čakal, nechýba ani revolúcia, ako v každom veľkom muzikáli. Židovský humor je jedinečný, ako si urobia srandu aj zo seba a svojich tradícií. Hudba je takmer balkánska, divoká, možno s moldavským pôvodom, nečudo, že pri nej došlo aj na takú zvrátenosť ako tanec muža so ženou. –––– Jisté věci se pro nás nemění, jisté věci se nikdy nezmění. A jak pravi bible... –––– A jak se naštvu, i mouchy se bojí létat. –––– Oko za oko, zub za zub! – Výborně, takhle celý svět skončí slepý a bezzubý. (16.02.2015)

90% - Můj nejoblíbenější kýč. Hudba Jerryho Bocka v podání Johna Williamse se pyšní dokonalým řemeslem spojeným s láskou k práci. Už jenom fakt, že sólové housle nahrál legendární Isaac Stern svědčí o kvalitě a ambicích hudby v tomto muzikálu. Příběh je dojemný, a já se při jeho sledování vždy rád nechám unést. Nesmrtelný Topolův výkon, který mě vždy dojme zejména úvahami typu "on the other hand...". (02.02.2006)