Všichni dobří rodáci

Genialni antisocialisticke dilo dokonalej duvod proc nevolit komunisty ani se nedivim ze to hned zakazali vetsi utok na rezim nez tohle sem zatim nevidel ale tak totalne to nezeru zda se mi to trochu rozvlekly Brzobohaty cni svym vykonem na vsechny a naprosto genialni je scena kdy komanci zabiraj vsechno pro druzstvo a rikaj ze vsem ukazou jaci jsou kabrnaci a pak si musej Radka zavolat aby je vytahl ze sracek ten pride a najde vsechnno v rozkladu celkem vymluvny svedectvi o tom ze planovani je jedna vec a realizace druha (01.11.2011)

"Když nepodepíšeš, jedného dňa se ztratíš." Můj děda nakonec taky podepsal a jeho grunt byl zkolektivizován, takže bych si nyní patrně měl řádně odplivnout nad komunistickými zvěrstvy, ale k tomu se nehodlám snížit. Jednak proto, že vím, že politika je sviňa za každého režimu a taky proto, že díky tomu nemusím každý den běhat od rána do večera s vidlema po poli. Nyní se vrátím k filmu a ten pro mě poleháváním v trezoru žádnou přidanou hodnotu nezískal. Já jsem prostě trpěl při všech těch poetických pohledech do přírody a neustálém poslouchání dechovky. Ale František se mi svou zásadovostí opravdu líbil. To byla zkrátka dokonalá filmová postava, která by se ve skutečném životě hbitě rozzářila v uranových dolech a ostatní by podepisovali. (28.02.2018)

Tak tohle je opravdový filmový skvost splňující v mých očích všechny atributy geniálního díla. Rodáci sice trvají jen necelé dvě hodiny, ale zachycené události a lidé jsou předvedeny tak životným způsobem, jako by se do filmu vešly celé životy všech hlavních postav, ale i hodně pravd o naší zemi a našem obyvatelstvu. Zkrátka sdělení filmu dalece přesahuje jeho stopáž. Nejspíše životní dílo Vojtěcha Jasného v tom pravém slova smyslu, si mě kromě konceptu vyprávění získalo krásnými poetickými záběry a podařenou kombinací herců s neherci, díky nimž z tohoto díla sálá opravdovost. Asi nejvíce se mi líbil Brzobohatý, jako by ani nehrál, ale skvělý byl i Matuška, ale i herci vedlejší rolí jako Hlinomaz, nebo Růžičková. (18.11.2013)

Pri filme Odchádzanie v daždi Martina Hollého som čítal komentár, že s látkou kolektivizácie sa lepšie vysporiadal Jasný vo Všetkých dobrých rodákoch. Ja by som skôr povedal, že úplne inak a je na oboch filmoch jasne vidno rozdielnosť našich kinematografií v minulosti. Hollého postavy sú ambivalentnejšie, i keď jeho film kolektivizáciu skôr obhajuje, zatial čo Jasný ide ako súčasť novej vlny systému navzdory. Lenže tu máme postavy dobré a zlé a ani epilóg na tom veľa nezmenil. Tí dobrí odchádzajú a tie svine sa držia. Chvíľami som sa cítil ako v Troch orieškoch pre Popolušku, lenže to je bezpredmetné, keďže tá vznikla neskôr. Rodáci majú napriek vrodenej českej hřejivosti od nej však stále omnoho ďalej, ako sme zvyknutí. Rodáci sú klasika, Odchádzajúci v daždi nikto nepozná, aj na tom vidno, aký prístup majú diváci radšej. (16.12.2013)

Vysoké hodnocení tohoto filmu v databázi je nejspíš zasloužené...ovšem mě osobně nenadchl natolik, abych jej ohodnotil plným počtem. Objektivně bych dal 3*, ale za úžasné herce (včetně výkonu Waldemara Matušky) jsem volil o jednu hvězdu víc. Oceňuji, že tento film si na nic nehraje, nese jakousi zvláštní až tíživou atmosféru, která je odlehčována dlouhými záběry na taneční zábavu za hudby české zlaté dechovky. Vidíme skutečný a opravdový pohled na tehdejší dobu, jak to bylo, což je asi faktor, který se nejvíce promítá na celkovém hodnocení. Generace, které tu dobu nezažily a znají ji pouze z vyprávění starších rodinných příslušníků a učebnic dějepisu, mají možnost spatřit jak klady, tak i zápory období od konce druhé světové války až po budování socialismu. (28.06.2009)