Všichni dobří rodáci

Dvě desítky známých herců v hymnické oslavě selského stavu, z jejichž tváří divák leccos dokáže vyčíst. Protože ani čtyři malé děti, ani slepý otec za pracovitého a přemýšlivého hospodáře Františka v podání Radoslava Brzobohatého louku nedosečou, když si pro něho přijdou. Pomůžou mu jiní. Všechno chce svůj čas – mimochodem nesmírně silná scéna. Režisér a scénárista Vojtěch Jasný přichází s látkou, která pravdivě zobrazuje osudy jedné moravské vísky, kterou semele konflikt s mocí. Právě komunistická politika tu krutě míchá kartami (s výraznou obrazovou podporou kameramana Jaroslava Kučery). Každý ráz v životě zakopne!! (07.04.2013)

Kdybych chtěl napsat alespoň trochu výstižný komentář, složím místo něj báseň. Jasného film je nádherná a krutá báseň, balada. Jen s tím rozdílem, že v baladě je vina a trest, zde jsou trestáni nevinní. Nebo jinak, vinní, ale z pohledu moci, která vládne. Svobodní, nepřizpůsobiví, hrdí, čestní, nezlomní ( zpočátku). Ty je třeba ztrestat, zlomit, zformovat. Neskutečně krásné poetické obrazy české krajiny ( na výtvarné stránce filmu se podílela, jak jinak, Ester Krumbachová) se střídají s výjevy, které svou syrovostí mrazí. Nekonečné vlnící se lány, ptáci v křoviskách, sníh sfoukávaný ledovým větrem z oranice. Přírodní scenérie - jakási intermezza - jsou předzvěstí věcí, které mají přijít. Věcí děsivých a strašlivých. Krutost moci se nezastaví před ničím. Zlomí i nezlomitelné. Důsledná obžaloba poúnorového režimu. Zavřu oči a vidím krajinu plnou bohatství obhospodařovanou milující rukou člověka s půdou srostlého. Zavřu oči podruhé a vidím zničené hospodářství, kdysi prosperující statek v troskách a kopicích hnoje. Radoslav Brzobohatý vzpomíná na roli hlavního hrdiny jako na svoji životní. Mám obavy, že nejmladší generace nejspíše myšlenková hloubka filmu nedokáže plně oslovit. Kdo nezažil socialismus, asi hůře pochopí. Film skončil v trezoru a jako odporný plivanec režimu chápu seriál Rodáci, který natočil na sklonku 80.let prominentní režisér J.Adamec podle knih J.Matějky. Název jako by odkazoval k Jasného filmu, ovšem seriál je naprostým odpadem..... (16.08.2010)

Všichni dobří rodáci jsou dost těžký a těžko stravitelný film nejenom pro Čecha, ale všeobecně pro každýho. I když pravda, na Čecha to bude mít daleko větší dopad. To nejdůležitější na tomhle filmu je vlastně samotný příběh, na kterém tvůrci pracovali prakticky dvacet let, takže vlastně vím, že ve filmu nebude žádný nesmysl, ale krutá realita, kterou ve filmech málokdy chci vidět, ale hodí se pro to, aby si člověk udělal obrázek o té době. Ale co o té době, já bych dokonce řekl, že to, jak se chovali rodáci po válce se nijak zásadně neliší od toho, jak se lidé k sobě chovají na českých vesnicích v dnešní době. Stačí, aby přišel jeden zásadní problém, který národ rozdělí na dva tábory a jsme u toho na novo, což se teď při prezidentských volbách vlastně prokázalo. U Všech dobrých rodáků oceňuji především krutou realitu, náhled na českého člověka, který je sice v české kinematografii dost častý, ale nikde není tak syrový, jako tady. Všichni herci předvedli to nejlepší z celé jejich herecké kariéry, ale i přesto mi jako největší problém dělalo to, jak těžkopádně byl film natočený. Hrozně těžce se mi na to koukalo, některé nekonečné scény ne a ne přestat. Právě proto nedokážu téhle těžké sebereflexi českého národa dát pět hvězd. (24.02.2013)

Je obdivuhodné, že něco takového vzniklo. Bezchybná a dost tíživá atmosféra a věčné poselství, které působí nad jakékoli politické myšlenky, mě opravdu dostaly. Stejně aktuální to bude za sto let. Jasných 5 hvězd. Pokud můžeme být komunistům za něco vděční, tak že podobné filmy "jen" schovali do trezorů a nezlikvidovali je, takže se jimi můžeme poučit alespoň dnes. (07.04.2010)

Bezkonkurenčně nejlepší film Vojtěcha Jasného a patrně i nejlepší snímek věnovaný tématu združstevňování české vesnice. Jasný ho natočil po řadě let, kdy scénář nemohl z pochopitelných důvodů projít dobovou cenzurou. Pomohlo až období reforem na konci 60. let a osobní zásah Dubčeka. Na filmu je patrná tvůrčí zpřízněnost Vojtěcha Jasného s jiným významným českým režisérem Karlem Kachyňou. Je to podobně poetické, se zaměřením na obrazovou složku, pečlivý výběr herců a jejich vedení. Je zajímavé, že i když film nejde ve svém zobrazení neutěšených poměrů 50. let až na dřeň, protože politická perzekuce a atmosféra ve společnosti byly ve skutečnosti horší, do dneška nevznikl ve svobodných tvůrčích poměrech film, který by Rodáky dokázal překonat nebo se jim aspoň přiblížil... Celkový dojem: 95 %. (21.07.2009)