Všichni dobří rodáci

Jeden z těch filmů, které jsem se naučil mít skutečně rád až poté, co mě požádali o jejich formální analýzu - a ony se přede mnou postupně vyjevovaly coby mnohem komplexnější a obdivuhodnější, než jsem si dříve myslel. Výsledný rozbor "Působení protisil" si můžete přečíst tady. (16.11.2019)

Copak já kradu? Já nekradu, jen si půjčuju. Já bych to i vrátil, ale nemůžu, poněvadž jsem pak zavřenej! Je tady i několik humorných replik, jako například ta, kterou jsem si výše vypůjčil od pana Menšíka, ale jinak jsou Rodáci tuze vážným filmem, kterému po další projekci zvedám hodnocení na zasloužené maximum. Opravdový český (zde to fakt pasuje) klenot (zde taky). Herecký koncert všech zúčastněných, ale jednoho pána musím vyzdvihnout - Radoslava Brzobohatého, který zde skvěle ztvárnil nezdolného Františka. Určitě jeden z deseti nejlepších českých filmů. P.S. Pan Růžek byl výborný vypravěč. (28.10.2017)

Celá řada význačných českých intelektuálů se drahnou dobu snaží a snažila popsat a vytyčit typický český národní charakter, ve filmově populární rovině se to asi nejlépe podařilo režiséru Vojtěchu Jasnému. Všichni dobří rodáci se tváří jako kronika jednoho přátelství a jeho rozpadu na pozadí civilizačně těžkých let, kronika jedné moravské obce, kronika života na venkově - Vojtěch jasný ovšem nahlíží na líčenou ves spíše umělecky, jeho popis je lyrický a jeho film v intencích Nové vlny spíše Menzelovsky poetický. Ona snaha popsat to nejtragičtější období moderních českých dějin rastrem relativizujícího pábitelství a poetického přístupu k realitě oba autory spojuje, ale Jasného otisk má (alespoň pro mne) větší emoční účinek a dopad. Jestliže Menzel popisuje (zpoetizovanou) realitu nucených prací, Kachyňa (mrazivou) realitu politických procesů, pak Jasný uzavírá (chronologicky tomu bylo ale naopak) celou triádu (lyrizovaným) popisem kolektivizace. Filmové vyprávění členěné do kapitol v chronologické posloupnosti, uvozené osudovými místy, kde se ,,hýbou" dějiny dané obce (lom), povýšené do nadčasového obrazu symbolickými obrazy a scénami (asi nejsilnější je bílý kůň bez uzdy a sedla pobíhající krajinou), lyricko-epický rozměr filmu, jakoby Vančurovsky obrazný komentář vševědoucího vypravěče (tím se blíží vypravěči Markéty Lazarové), rytmizované střídání detailů a celků (celky krajiny jsou mnohdy vizuálně estetizovány a nesou v sobě lyrizaci filmového tvaru - vítr ženoucí sníh krajinou, východ slunce, lány zralého obilí vlnící se pod poryvy větru, rej masopustních masek...), originální práce s kompozicí záběrů - např. košatý strom vycentrovaný v celku záběru, i velmi originální odlišení filmové skutečnosti a metafyzických okamžiků (okamžiky smrti) - tím se Jasný blíží třeba k Jakubiskově Tisícročné včele či předjímá filmové projekty realizované až za desítky let... Co konstatovat závěrem? Všichni dobří rodáci jsou patrně nejzávažnějším československým filmem kondenzujícím v sobě esenci Nové vlny...a pro mě osobně nejlepší československý, potažmo český film všech dob... Podobné filmy: Skřivánci na niti, Ucho, Sestřičky, Žert, Tichá bolest (09.12.2008)

Kdybych chtěl napsat alespoň trochu výstižný komentář, složím místo něj báseň. Jasného film je nádherná a krutá báseň, balada. Jen s tím rozdílem, že v baladě je vina a trest, zde jsou trestáni nevinní. Nebo jinak, vinní, ale z pohledu moci, která vládne. Svobodní, nepřizpůsobiví, hrdí, čestní, nezlomní ( zpočátku). Ty je třeba ztrestat, zlomit, zformovat. Neskutečně krásné poetické obrazy české krajiny ( na výtvarné stránce filmu se podílela, jak jinak, Ester Krumbachová) se střídají s výjevy, které svou syrovostí mrazí. Nekonečné vlnící se lány, ptáci v křoviskách, sníh sfoukávaný ledovým větrem z oranice. Přírodní scenérie - jakási intermezza - jsou předzvěstí věcí, které mají přijít. Věcí děsivých a strašlivých. Krutost moci se nezastaví před ničím. Zlomí i nezlomitelné. Důsledná obžaloba poúnorového režimu. Zavřu oči a vidím krajinu plnou bohatství obhospodařovanou milující rukou člověka s půdou srostlého. Zavřu oči podruhé a vidím zničené hospodářství, kdysi prosperující statek v troskách a kopicích hnoje. Radoslav Brzobohatý vzpomíná na roli hlavního hrdiny jako na svoji životní. Mám obavy, že nejmladší generace nejspíše myšlenková hloubka filmu nedokáže plně oslovit. Kdo nezažil socialismus, asi hůře pochopí. Film skončil v trezoru a jako odporný plivanec režimu chápu seriál Rodáci, který natočil na sklonku 80.let prominentní režisér J.Adamec podle knih J.Matějky. Název jako by odkazoval k Jasného filmu, ovšem seriál je naprostým odpadem..... (16.08.2010)

Poválečné poměry na vesnici, to je spíš téma pro Vláčila. Jasný téma uchopil s akcentem, který je místy spíše otravný a to hlavně v komediálních momentech, které jsou podle mě celkem mimo, ať už se jedná o např. o wtf úvod filmu, kdy dvojice chlapců z nalezené pistole ostřeluje Menšíka a Babku, což vyvrcholí jemným pokáráním a Babkovým doslovným posráním, anebo lidumilskými vstupy vypravěče. Čtyři hvězdy jdou hlavně na vrub Brzobohatému, u kterého stačí, že je, ani nemusí hrát. Za mě v tomhle tématu určitě vede PASÁČEK Z DOLINY a STÍNY HORKÉHO LÉTA. (18.10.2017)