Réžia:
Vojtěch JasnýScenár:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Vlastimil Brodský, Radoslav Brzobohatý, Vladimír Menšík, Waldemar Matuška, Drahomíra Hofmanová, Pavel Pavlovský, Václav Babka, Josef Hlinomaz (viac)Obsahy(1)
Film, ktorého dej sa odohráva v rozpätí viac ako desať povojnových rokov, je umelecko kritickým pohľadom na osudové zmeny českej dediny v tomto období, ktorej pohodou dýchajúca atmosféra sa končí na jar v roku 1948. Dedinčania sa delia na dva nezmieriteľné tábory, kedy sa do novopečení funkcionári dostávajú do sporu s miestnymi sedliakmi. Keď v úsilí o združstevňovanie dediny nepomáha agitácia, obetným baránkom sa stáva sedliak František, ktorý vytrváva vo svojom presvedčení aj keď už ostatní zlyhali. (STV)
(viac)Recenzie (585)
Poválečné poměry na vesnici, to je spíš téma pro Vláčila. Jasný téma uchopil s akcentem, který je místy spíše otravný a to hlavně v komediálních momentech, které jsou podle mě celkem mimo, ať už se jedná o např. o wtf úvod filmu, kdy dvojice chlapců z nalezené pistole ostřeluje Menšíka a Babku, což vyvrcholí jemným pokáráním a Babkovým doslovným posráním, anebo lidumilskými vstupy vypravěče. Čtyři hvězdy jdou hlavně na vrub Brzobohatému, u kterého stačí, že je, ani nemusí hrát. Za mě v tomhle tématu určitě vede PASÁČEK Z DOLINY a STÍNY HORKÉHO LÉTA. ()
Celá řada význačných českých intelektuálů se drahnou dobu snaží a snažila popsat a vytyčit typický český národní charakter, ve filmově populární rovině se to asi nejlépe podařilo režiséru Vojtěchu Jasnému. Všichni dobří rodáci se tváří jako kronika jednoho přátelství a jeho rozpadu na pozadí civilizačně těžkých let, kronika jedné moravské obce, kronika života na venkově - Vojtěch jasný ovšem nahlíží na líčenou ves spíše umělecky, jeho popis je lyrický a jeho film v intencích Nové vlny spíše Menzelovsky poetický. Ona snaha popsat to nejtragičtější období moderních českých dějin rastrem relativizujícího pábitelství a poetického přístupu k realitě oba autory spojuje, ale Jasného otisk má (alespoň pro mne) větší emoční účinek a dopad. Jestliže Menzel popisuje (zpoetizovanou) realitu nucených prací, Kachyňa (mrazivou) realitu politických procesů, pak Jasný uzavírá (chronologicky tomu bylo ale naopak) celou triádu (lyrizovaným) popisem kolektivizace. Filmové vyprávění členěné do kapitol v chronologické posloupnosti, uvozené osudovými místy, kde se ,,hýbou" dějiny dané obce (lom), povýšené do nadčasového obrazu symbolickými obrazy a scénami (asi nejsilnější je bílý kůň bez uzdy a sedla pobíhající krajinou), lyricko-epický rozměr filmu, jakoby Vančurovsky obrazný komentář vševědoucího vypravěče (tím se blíží vypravěči Markéty Lazarové), rytmizované střídání detailů a celků (celky krajiny jsou mnohdy vizuálně estetizovány a nesou v sobě lyrizaci filmového tvaru - vítr ženoucí sníh krajinou, východ slunce, lány zralého obilí vlnící se pod poryvy větru, rej masopustních masek...), originální práce s kompozicí záběrů - např. košatý strom vycentrovaný v celku záběru, i velmi originální odlišení filmové skutečnosti a metafyzických okamžiků (okamžiky smrti) - tím se Jasný blíží třeba k Jakubiskově Tisícročné včele či předjímá filmové projekty realizované až za desítky let... Co konstatovat závěrem? Všichni dobří rodáci jsou patrně nejzávažnějším československým filmem kondenzujícím v sobě esenci Nové vlny...a pro mě osobně nejlepší československý, potažmo český film všech dob... Podobné filmy: Skřivánci na niti, Ucho, Sestřičky, Žert, Tichá bolest ()
Ani ne tak nezřízená bezohlednost znárodňování, ale spíše koncentrát povahových charakterů českého človíčka do podoby beskydské vesničky, se stávají předmětem kritiky (ale i oslavy) této Jasného epické fresky, která ve třetině bere slova, posléze dech a nakonec superlativa. Tak mohutný potlesk od tak skromné návštěvy jsem v kině ještě nezažil. ()
Až pri repríze som dokázal vychutnať tento smutný film o jednom dobrom rodákovi. Až teraz, poznajúc dej, som sa mohol kochať krásnymi obrazmi nasnímanými výborným kameramanom. Na filme je zreteľné, že ho Vojtěch Jasný nosil dlho v hlave. Potom využil krátke okno roku osemašesťdesiateho a preniesol ho z hlavy na celuloid. A celuloid neomylne putoval do trezorového vyhnanstva, pretože kazil obraz socialistickej potemkinovskej dediny. Niekto už spomenul, že napriek vzniku tohto zázraku v polčase vlády jednej strany, nikto ho doteraz nedokázal prekonať, aj keď komunisti sú už v menšine (?) a sú tolerantní (?) k zobrazovaniu histórie, pretože to nie oni. Nedokážem označiť niektorý z domácich film za najlepší, ale o zaradení rodákov do mojej Top 100 nemám najmenšie pochybnosti. I keď pri opakovanom zhliadnutí som z úcty k ostatným filmom musel jednu hviezdičku ubrať. ()
Šmešně film zrovna moc nepůsobí, snad jen vynikajícími čtenými komentáři Martina Růžka. Oni to ti komunisti s námi tehdy vlastně mysleli vcelku dobře. Ve filmu je krásně vidět jak se z některých lidí stávají snadno svině. Filmové vyznění ještě umocnili vynikající herci své doby, bez nich by to snad ani nešlo. PS: Tento film snad ani nemohl skončit jinak než trezorově. 75% ()
Galéria (27)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zaujímavosti (32)
- Kameraman Jaroslav Kučera si pro natáčení koupil tzv. PT Kameru 35mm, za níž zaplatil 20 amerických dolarů. Na ni pak natočil veškeré scény umírajících postav. Režisér Vojtěch Jasný totiž chtěl v tomto případě dosáhnout efektu "slow motion". (mchnk)
- Scénář filmu vycházel ze vzpomínek matky režiséra Vojtěcha Jasného; jeho první verze byla napsána už roku 1946. Dalších dvacet let pak Jasný sbíral další podklady, aby v roce 1967 mohlo natáčení začít. Je zřejmé, že příběh je v drtivé části postaven na reálných základech. (Hwaelos)
- Budovy radnice a kostela v Bystré, jakož i cestu mezi nimi a přilehlé okolí si režisér Vojtěch Jasný zvolil i pro volné pokračování filmu s názvem Návrat ztraceného ráje (1999). (Cucina_Rc)
Reklama