Réžia:
Vojtěch JasnýScenár:
Vladimír ValentaKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Jan Jakeš, Václav Babka, Věra Bublíková, Vlastimil Brodský, Vladimír Menšík, Jana Brejchová, Jiří Vala, František Vnouček, Otto Šimánek, Věra Tichánková (viac)Obsahy(1)
O chlapci, který hledal konec světa
Je jaro a malý Joska s kamarády hledá konec světa. Zvídavě pozoruje zázraky přírody a čeká, až tatínek přiveze maminku s čerstvě narozenou sestřičkou. I když si sestřičku představoval ve svém snu jinak, přivítá maminku kyticí petrklíčů.
Lidé na zemi a hvězdy na nebi
V horkém létě se mladičká Lenka seznámí s třicetiletým Janem. Jan má za sebou již zklamání, ale Lenka věří, že jí život dá všechno, co si přeje.
Anděla
Stárnoucí Anděla pracuje v hospodářství sama. Jen o žních jí každý rok pomáhá Michal, který ji má rád a chce se s ní oženit. Anděla ho vytrvale odmítá. Po žních musí nemocná Anděla do nemocnice. Na podzim se zesláblá vrátí domů, ale svůj postoj k Michalovi a zemědělskému družstvu nezmění. Bude se dál dřít sama.
Maminka
Šedesátiletá učitelka Hynková žije sama v rodinné vilce. Dospělí synové mají své vlastní životy a matku navštěvují jen občas. Maminka onemocní a zemře. Po pohřbu procházejí synové zimní zahradou a vzpomínají na mládí.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (71)
1. Docela úsměvné, min. ten sen, ale na druhou stranu nic, co by diváka svoji roztomilostí nějak víc odzbrojilo; 3* 2. Příjemná romance, typická pro léto, které však také musí jednou skončit… „Pro jedno kvítí slunce nesvítí…a copak, když svítí?“; 4*. 3. Asi vůbec nejlepší povídka Touhy, s kritikou JZD a trochu hůře pochopitelnou vzdorovostí hlavní hrdinky, tím samozřejmě myslím proti nabídnuté upřímné lásce; 4*. 4. Smutné, s mírným generačním střetem, uzavírající životní koloběh; 4*. Všechny povídky se myslím podařilo dobře svázat do jednoho celku a vytvořit tak vyprávění o změně ročních obdobích a fázích života. Celkově mi Touha vychází na slušné 4*. ()
Vojtěch Jasný a jeho poetické filmové radosti. Obyčejné malé příběhy či někdy spíše jen útržky lidských osudů, v ročním koloběhu od jara až do zimy, zároveň zde představují koloběh života od narození až po smrt. Scénář, hudba, kamera a herci zde vytvářejí přímo dokonalý celek. Zdánlivě nesouvisející povídky pojí ve výsledku více zajímavých prvků, například kytka loučních květů, která se objevuje při narození dítětě, mládežnického rande i návštěvě maminky v nemocnici. Příjemnou a zcela pohodovou atmosféru jarní a letní povídky postupně vystřídávají dramatické zápletky ze života dvou žen v pokročilém věku. V třetí "podzimní" povídce určitě nezapomenu na snad životní výkon Věry Tichánkové, statečně bránící svůj statek proti násilné kolektivizaci na vesnici, ze závěrečného příběhu vrcholícího v zimě pak především na několik krásných poetických výjevů. Ty smutné pejskovy oči, marně hledající svou paničku, to dojme... Film je také o tom, že každý hledáme jisté štěstí. Stálé zázemí, velkou lásku, odpověď na záhadné otázky. ,,Staříčku, kde končí svět? ...a kdybych pořád šel a šel, došel bych tam? ...kdybych letěl letadlem, doletěl bych tam?" 95% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
V českém filmu existuje řádka poetických filmů a většinu pokládám za onanistické hovadiny. Touha na mě ale působila upřímně a bez nějaké nastavované umělosti. Povídky bych hodnotila - 5,5,3,4. První a druhá povídka jsou vážně nádherné s naprosto dechberoucí kamerou. Anděla je podle mě nedotažená a úplně nevím, o co Jasnému šlo. Maminka je pak dojemná a vyloženě ze života. Suma sumárum 4*. ()
Poviedkové filmy vo všeobecnosti trpia na nevyváženosť úrovne jednotlivých fragmentov. V Jasného filme je už problémom aj nájsť časti, ktoré sú zaujímavé pre súčasného diváka. Mne na minimálny dobrý pocit postačovali dedinské reálie z päťdesiatych rokov, začínajúci herci a dobová odvaha v tretej poviedke. Ono tam pravdupovediac ani oveľa viac nebolo. ()
Čtyři roční období, čtyři doby lidského života. Probuzení a jakési znovuzrození československé kinematografie po těžkých letech zmanipulované a manipulující diktatury se odehrálo ještě před vznikem prvních uměleckých proudů nové vlny šedesátých let. Generace Jasného neměla v sobě už onu mladickou rozvášněnost a zároveň nevyzrálost osobní i profesní, ale naopak sama prošla nelehkým procesem uvědomování. Touha jakoby předznamenala pozdější Jasného režijní profil; nalezneme zde především hluboké vnitřní zakořenění v civilizací neponičeném moravském venkově i specifický charakter rozmanitých lidských typů, bravurně odpozorovaných v bezprostřední blízkosti Jasného rodiště a okolí. Výběr a forma jednotlivých povídek vytváří poetickou metaforu k úvodnímu vpisku a v žádném případě nelze dělit jednotlivé příběhy na lepší či horší. Každý má svůj smysl a svou významovou rovinu, od nádherně modelované dětské alegorie s vejcem, přes první milostné okouzlení mladé dvojice a vytrvalost osudem těžce zkoušené Anděly, až po smutkem zahalené očekávání definitivního konce života, se před námi rozkrývá jedinečnost lidské duše, měnící se věkem i prostředím, v němž vyrůstá a tvoří své pevné základy. Mimořádně cenným přínosem tohoto neobyčejně empatického filmu je výběr kameramana a hudebního skladatele, kteří tu oba - každý ve svém žánru - vytvořili skutečná mistrovská díla, sahající v kontextu doby k naprostým špičkám uměleckého ledovce. Toho se zatím zlehka dotýkají i herecké výkony mladinké, tehdy teprve osmnáctileté Jany Brejchové a Jiřího Valy, vynikající a troufám si tvrdit, že možná životní příležitosti tu beze zbytku vyplňují Václav Babka, Věra Tichánková, Václav Lohniský i Anna Melíšková, umělci, jejichž velikost byla později rozmělněna tak trochu macešsky v epizodních standardech. Touha odemkla bránu k novému chápání a uchopení filmového řemesla a v mnohém předurčila směr, kterým se později vydala generace těch, jež tu zatím pilně sbírali své první zkušenosti a získávali první okouzlení v magickém oku kamery. Vlaštovky sedící na drátě a netrpělivě očekávající příchod jara. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (10)
- Jako pomocný režisér asistoval Václav Vorlíček, který mimo jiné zachránil při natáčení, tunoucí se Janu Brejchovou, ve scéně, kdy skočila do vody. Neuměla totiž plavat. (GANOUSEK)
- V povídce „Lidé na zemi a hvězdy“ na nebi můžeme pozorovat exteriéry písecké krajiny podle řeky Otavy. Ve scéně, kdy Lenka (Jana Brejchová) a Jan (Jiří Vala) zamilovaně tancují, rozeznáváme hospodu U Smetáka a v pozadí vidíme na protějším břehu populární plovárnu U svatého Václava, která svou rekreační funkci plní již od roku 1935. Ve scéně, kdy se oba zamilovaní loučí na nádraží, zase vidíme u drážní budovy nápis Vrcovice, což je vesnice Písku vzdálená zhruba 6 km. (PanZahadnyCZ)
- Tento povídkový snímek musel absolvovat téměř dvouletý schvalovací proces. Pomohla až přímluva sovětského filmaře Michaila Kalazotova, autora filmu Jeřábi táhnou (1957). (agass)
Reklama